Do roku 2012, který je dle čínského zvěrokruhu ve znamení draka, jsme vstoupili hned 2. ledna. Jen co se většina z nás vzpamatovala ze silvestrovských oslav, již jsme stáli v posilovně v Račicích. Náš kouč, Pavel Čermák, nás všechny přivítal, shrnul výsledky a seznámil nás s cíli pro sezónu 2012. Byly ambiciózní. V prvé řadě obhájit titul nejlepší oficiální firemní posádky mezi posádkami soutěže Grand Prix. Dalším cílem bude udržet se v nejlepší desítce všech lodí zúčastněných v této soutěži. A konečně poslední úkol je bezesporu nejnáročnější. Jde o splnění snu všech členů posádky Mondi Štětí a to o vítězství v některém ze závodů soutěže Grand Prix. Přiznejme si, že vzhledem k rostoucí kvalitě a počtu našich soupeřů se jedná skutečně o cíl z oblasti snů.
Systém soutěže není doposud zcela vyjasněn. Princip ale zůstává stejný jako vloni. Soutěž bude rozdělena na lokální závody Grand Prix, kde by se mělo závodit na tratích dlouhých 200 a 1 000 metrů a na soutěže Grand Four, dávající posádkám Grand Prix příležitost zápolit se špičkou v podobě posádek Českého poháru, z nichž se rekrutují reprezentační závodníci. Otázkou zůstával systém bodování těchto společných klání. Naopak odpadlo velmi diskutované a zpochybňované pravidlo přidávání bodů za vyšší počet žen v posádce.
Zásadní a pozitivní novinkou bylo, že firma se rozhodla podpořit naší posádku. Musíme proto poděkovat zejména generálnímu řediteli panu Žižkovi, který sám je aktivním sportovcem a plně podporuje naše snažení propagovat firmu Mondi i na poli soutěžním. Další novinky již tak příznivé nebyly. Pavel nám oznámil, že někteří členové posádky ukončili nebo hodlají značně omezit působení v posádce. V prvé řadě potvrdil ukončení Vlasta Čermák se svojí ženou Aničkou. Ze zdravotních důvodů se k omezení kariéry dragona rozhodl Aleš Riegert a totéž oznámil i nejsilnější člen Honza Kober, který se chtěl zaměřit na své oblíbené soutěžení v bench pressu. Bohužel však donutily zdravotní problémy, které trápily naší bubenici Moniku Štorkovou, Pavla hledat náhradu i na tomto klíčovém postu. Rozhodnutí omezit své působení v dračím soutěžení oznámil i Pavel Bartusek (pracovní zaneprázdnění) a Passi Harju (rodinné důvody). I když nás rozhodnutí všech výše jmenovaných mrzí a určitě bude znamenat ztrátu pro posádku Mondi Štětí, všichni jejich rozhodnutí respektujeme a zejména v případě Moniky, kterou bolesti zad trápily prakticky celou sezónu 2011, je nutno smeknout před faktem, že statečně dokončila celou soutěž. Všem, které trápí zdravotní potíže, samozřejmě přejeme brzké uzdravení. Dalším kdo se potýkal se zdravotními problémy, je Pavel Müller. Ihned po ukončení sezóny prodělal srdeční příhodu. Ale jako správný drak i v období rekonvalescence dochází na tréninky a zde podává úctyhodné výsledky. Důležitou otázkou také bude, jak dokážou tréninky a soutěže sladit se svým studijním programem David a Tomáš Müllerovi a Pepa Čermák junior.
Původně se zdálo, že se tyto ztráty podaří aspoň minimalizovat novými posilami, které získal náš kouč. Bohužel většina z těchto nováčků zůstala zatím pouze u slibů a nezúčastnila se ani jednoho tréninku. Pozitivem však je posílení ženské sekce o Mirku Skřivánkovou a Martinu Čermákovou. V omezeném rozsahu slíbili a jak se mělo brzo ukázat, nejednalo se o sliby plané, posílit tým v případě nouze bývalí zkušení dragoni Radek Janků a Jura Kilián. Celkově tak lze nástup do sezóny 2012 hodnotit spíše jako oslabení. Úkolem nás ostatních tak bylo vrhnout se do zimní přípravy s vervou a díky zvýšení síly prostřednictvím osvědčeného tréninku pod vedením Petra Čápa Procházky, se pokusit vyplnit vzniklou mezeru.
Poslední novinka se týkala přímo Čápa, který seznam funkcí v dračím hnutí obohatil o další roli v soukromém životě, když se stal majitelem restaurace v Račicích.
Trénink byl jako obvykle zahájen vstupním testem. Napřed proběhlo vážení, které ukázalo v plném rozsahu dopad vánočních svátků. Další průběh testů byl pozměněn tak, aby se co nejvíce přiblížilo testování, kterým prochází reprezentační posádky. Vzhledem k nižší trénovanosti byl zvolen systém testování pro veteránské posádky (v případě mužů) a snížení limitu (u žen). Napřed proběhlo testování v disciplíně bench press, kde se počítal počet provedených zdvihů činky vážící 70 kg za 15 vteřin. U slabší (ale krásnější) části posádky byl původní limit 40 kg snížen na 35 kg. Stejná pravidla platila i pro druhou disciplínu – přítah činky. Stejně jako minulý rok, nejlepší výkony v těchto silových disciplínách předvedl Luboš Honsárek. V případě ženské části posádky nad průměr vyčnívaly výkony Ivety Janíkové a Martiny Čermákové. Doplňkovou disciplínou, která měla nahradit běh na 1 kilometr jež v zimě nebyl možno realizovat, byla jízda na 200 a 1 500 metrů na veslařském trenažéru. I zde, díky své síle, vynikal Luboš Honsárek výkonem 32,2 a Vláďa Jůn s časem 32,1 sekundy. Snad nejobdivuhodnější výsledek ovšem dosáhl Pepa Čermák junior, který zrádnou trať půl druhého kilometru překonal v čase z oblasti snů – 5:07. Jediný kdo se mu dokázal přiblížit, byl Vojta Dostál výsledkem 5:14.
Nutno dodat, že většina posádky se dokázala poprat s testy se ctí a zejména na trenažérech byly dosahované výsledky lepší než minulý rok. Doufejme, že tyto výkony jsou příslibem do budoucna. Nutno dodat, že první tréninky byly velmi silně obsazeny, s postupem času však účastníků spíše ubývalo a to zejména vlivem onemocnění a zdravotních indispozicí. Někteří draci se navíc rozhodli využít možnosti individuálního tréninku. Z hlediska docházky je nutno vyzdvihnout docházku draků, jimž je účast na trénincích komplikována prací ve směnném provoze. Zejména Zbyněk Štefl vykázal výrazně vyšší účast, která jistě bude znamenat zvýšení síly. Mezi nejlepšími z hlediska docházky lze zařadit určitě draky vyhodnocené na konci sezóny 2011 – Pavlu Kociánovou a Pepu Čermáka staršího. Příjemným bylo také zjištění, že ani naši studenti nezahálejí. David Müller a Pepa Čermák mladší při testech předvedli velmi kvalitní výkony.
To, že se většina draků a dračic hodlá co nejlépe připravit na nadcházející boje v Grand Prix, dokazuje i fakt, že ti nejzapálenější využili možnosti prodloužit si trénink a docházejí na něj o půl hodiny dříve. Ostatně - panuje tu skvělá nálada. Není nouze o žerty a komentáře výkonů ostatních. Ani náš kouč nezahálí a na každém tréninku motivuje nás ostatní tím, že stejně jako my absolvuje jízdu na trenažéru či cvičení s medicinbalem.
Drobnou komplikací se stalo, že v druhé polovině února došlo k uzavření posilovny (bohužel bez předchozího upozornění) kvůli stavebním úpravám. Tento problém však (ostatně jako většinu potíží) hbitě vyřešil náš kouč přesunem do veslařského klubu, kde jsme absolvovali naši první zimní přípravu. Všichni si uvědomujeme, že soupeři také nezahálí a že na rozdíl od ostatních posádek budeme mít větší problém s doplňováním stavu a tak ti, kteří v posádce setrvávají, musí na rozvoji své síly pracovat o to intenzivněji. Zkrátka i pro nás platí -„Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. To, zda se nám to bude dařit, napoví závěrečné testy a hlavně první utkání na vodě. Při zahájení sezóny jsme netušili, že část posádky usedne do lodě k prvnímu poměření sil ještě dřív než skončí měsíc únor .
25.2.2012 - Bazénová prověrka – Praha
Počátkem ledna rozeslal kouč Pavel Čermák všem dragonům pozvánku, kterou obdržel od Pražského klubu dračích lodí. Tento oddíl, který patří mezi nejstarší oddíly věnující se dragonboatingu, ale který se bohužel nezúčastňuje závodů pořádaných asociací, se rozhodl uspořádat zajímavou akci. Soutěž v přetlačování na dračí lodi v krytém bazénu sportovního oddílu Slavie Praha. Součástí e-mailu byly i odkazy, které nám objasňovaly princip této soutěže. Nejblíže tomuto zápolení je asi přetahování lanem. I zde nastupují proti sobě dva týmy, které sedí ve stejné lodi čelem k sobě. Posádku obvykle činí osm draků (zde byla podmínka, že v každé posádce musí startovat minimálně dvě ženy). Cílem je přetlačit loď z prostředku bazénu k čelu bazénu, příslušejícímu soupeři. Jelikož nebyla k dispozici startovní listina a naše posádka s tímto typem klání neměla žádné zkušenosti, rozhodl Pavel přihlásit nás do kategorie Fun. Další kategorií byla kategorie Sport. Poslední kategorie byla určena čistě ženským posádkám. V únoru jsme obdrželi informace, včetně rozpisů jednotlivých kategorií a dalších pokynů. Většina účastníků kategorie Sport nám byla známá ze zápolení v rámci Grand Prix nebo Golden Four. Do této prestižní skupiny se přihlásily posádky (HAKA, Jablonce, Jizerský drak, MZV, Dragons.cz, Pražský klub dračích lodí, Pilsner Dragons). V kategorii Fun se kromě naší posádky objevily posádky s kuriózními jmény (Průtrž dračen, Pontíci, Klub dobráků, Zdravá výživa, Klub dračích lodí z Velkého Dářka a nám známá posádka Yellow submarine). Kategorie ženských posádek tvořila trojice posádek Wild of Prague, DB Tragédky a North All Stars tým.
Prvou a základní otázkou bylo, zda se zúčastníme a v jakém složení. Upřímně řečeno, zájem asi nebyl takový, jak si Pavel Čermák představoval, ale nakonec se podařilo sestavit tým, který se rozhodl reprezentovat posádku Mondi Štětí i v této soutěži. A dlužno dodat, že nakonec do boje nastoupila nejen ta nejodvážnější, ale také velmi silná sestava. Tým samozřejmě vedl do boje kapitán Michal Košek, nesměli chybět ani drak roku 2011 Pepa Čermák senior, či Vojta Dostál, Zbyněk Vlach, Vláďa Jůn. Posledním drakem, který musel zaplnit mezeru na pravé straně lodi, byla staronová posila, drak každým coulem - Radek Janků. Kdo jako obvykle nezklamal, byla dámská část posádky. Díky tomu, že se přihlásila Iveta Janíková, Pavla Kociánová i Pavlína Kaplanová, mohly se Pavla s Pavlínou střídat. Poslední trénink před datem konání závodů - 25.únorem, jsme se věnovali probrání taktiky a snažili se přizpůsobit tomu, co nás čeká. A onou dohodnutou taktikou bylo snažit se o zkrácený závěr plný síly. Pokud by se závod protahoval, nebo pokud by náš soupeř jel také vysokou frekvenci, pak jsme chtěli zvolnit, nechat protivníka „vybláznit“ a pak zvýšit úsilí a přetlačit jej. Ale jak měla budoucnost ukázat, všechno bylo jinak a skutečně nikdo netušil, co nás čeká. Přesto jsme náš plán využili.
V sobotu jsme se rozdělili do dvou aut a s dostatečným předstihem jsme se v kompletní sestavě sešli v hale bazénu Slávia Praha. Pavel naprosto bezchybně zorganizoval předání zámků ke skříňkám a za chvilku jsme již byli převlečeni do našich typických dresů oranžové barvy. Bohužel kapacita vnitřních prostor nedovolovala účast publika a tak bylo pro každou posádku vymezeno deset míst. Závody zahájil dračí tanec, který jsme již viděli na závodech v Pardubicích. Musíme pochválit organizátory celého závodu. Průběh byl naprosto hladký a přesně podle časového harmonogramu. Všechno zkrátka šlapalo jako na drátkách. Všichni jsme netrpělivě očekávali první jízdy, které nám mohly napovědět, jaká taktika bude nejlepší. Naším prvním soupeřem měla být posádka s celkem nic neříkajícím názvem Průtrž dračen. Proti nám se postavila (nebo spíše posadila) parta v modrých dresech. Jakmile zazněl pokyn „Ready – Attention – Go“ hrábli jsme zprudka do vody. Voda se začala od pádel vařit a většina jí končila v lodi. Naději nám skýtaly pády některých členů soupeře. Ale jak ukázaly záběry kamery kterou obsluhovala střídaná členka posádky, náš projev byl daleko horší. Někteří z nás padali jako hrušky, o jednotnosti pádlování, ať již ve srovnání pravá-levá strana nebo v rámci jedné strany lodi, se nedalo ani mluvit. Za 29 vteřin bylo po všem. Klakson nám ohlásil krutou skutečnost, že naše první vystoupení po více než 4 měsících skončilo nezdarem. Většina z nás byla sice zklamaná, ale rozhodně jsme nepropadali beznaději. Systém závodu byl totiž takový, že se nejdříve měl utkat každý s každým, přičemž první tři týmy si vybojovaly přímý postup do semifinále, kde je měla doplnit posádka z tzv. skupiny bojující o záchranu. Jedna porážka tedy rozhodně neznamenala žádnou tragédii. Jak každý z nás poznal, rozdíl mezi normálními závody a tímto, byl značný. Stojatá voda bazénu klade při pádlování větší odpor a tak nám po půlminutě pádlování začaly dramaticky ubývat síly. Poznali jsme, že naše posádka je sice silově srovnatelná s ostatními posádkami, ale bohužel nejsme v rychlé frekvenci schopni tuto sílu zužitkovat. Taktiku jsme nakonec pozměnili s tím, že po startu provedeme několik ostrých záběrů a pak přejdeme do pomalejší frekvence, která nám umožní poctivý záběr. To nám navíc mělo umožnit lépe sjednotit pohyby v rámci každé strany.
Posádka, na které jsme si chtěli spravit chuť a vyzkoušet tuto taktiku, byli Pontíci. Tato parta byla výjimečná tím, že na pozici levého háčka měla dívku. Do lodě jsme usedali s jediným cílem - zvítězit. Uprostřed lodi byly vynechány pouze dvě řady lavic, i přesto docházelo ke střetům pádel háčků obou týmů, což mnohdy komplikovalo sjednotit tempo. Naše posádka novou taktikou skutečně prvními záběry ihned po startu získala několik metrů náskoku. Pak bohužel došlo opět k asynchronu naší posádky a Pontíci náš tlak zastavili. Ihned ale došlo k nápravě a obnovený nápor již vedl k vytouženému prvnímu vítězství. Nová taktika se ukázala správnou a zbývalo pouze sladit pohyb všech členů posádky do jednotného projevu.
Než jsme nastoupili k dalšímu závodu, sledovali jsme probíhající boje. Jedním z nejzajímavějších byl rozhodně první souboj Tragédek a Wildek, který trval více než dvě minuty a který po vyčerpávající bitvě vyhrál tým Tragédek v azurových dresech. Třetí z dívčích týmů North All Stars – námi přezdívané Nastěnky – bojoval srdnatě, ale bohužel nemohl konkurovat pohárovým posádkám. Ve skupině Sport, zcela v souladu s očekáváním, kralovaly posádky HAKA a RK Jablonec. Překvapivě úspěšně se prezentovala posádka Ministerstva zahraničních věcí, která dokonce porazila i posádku Pilsner Dragons a poslala ji tím do bojů „o záchranu“.
Dalším, kdo měl náš tým prověřit, byla posádka reprezentující moře Vysočiny - Velké Dářko, vedená pořadatelem závodů Vláďou Ehlem. V tomto souboji jsme podali výrazně zlepšený výkon a nepřipustili jsme žádné nepříjemné překvapení. Od počátku jsme vytvořili tlak a postupně jsme posouvali loď směrem k protilehlému břehu. Uplynulo něco přes 20 vteřin a naše skóre již bylo 2-1. V mezičase jsme byli svědkem dalšího vítězství týmu v modrých dresech, našeho přemožitele Průtrže dračen. To nebyla Průtrž, to byl uragán! Tento tým od startu nasazoval brutální frekvenci, doplněnou značnou sílou. Výsledková tabule ukazovala, že zatímco naše posádka vzdorovala 29 vteřin, ostatní týmy prohrávaly za cca 15 vteřin.
I další posádka, která se posadila proti nám do lodi, byla oblečena do žlutých dresů a nesla mírumilovný název Klub dobráků. Nevím, jestli nás ukolébal zavádějící název soupeře nebo uspokojení z posledních úspěchů, ale po startu se loď posunula směrem k našemu břehu. To nás ale nerozhodilo. Po pár metrech jsme pohyb zastavili a naopak jsme zvyšovali tlak na soupeře. Po chvilce jsme minuli pozici, v níž jsme se nacházeli na startu a dál jsme se propracovávali k vítězství. Klakson nám ohlásil zisk třetího bodu.
Vzhledem k tomu, že posádek byl lichý počet, určil v dalším bloku los odpočinek právě té naší. Většina členů toho využila k převlečení do suchého oblečení, odpočinku a doplnění energie. Mezitím nám Pavel objasnil záhadu nepřetržitých vítězství týmu Průtrž dračen. Jednalo se, až na jednu výjimku, o kanoisty oddílu Tatranu Sedlčany.
Předposledním soupeřem nám byla posádka v námořnických pruhovaných dresech s názvem Zdravá výživa. Z tabulky bylo patrné, že tento souboj již mnoho nezmění na tom, že se naše a tato posádka pravděpodobně znovu setkáme v semifinále. Měl to být vlastně pouze souboj o druhé místo ve skupině. A jelikož tým z druhého místa se měl v boji o finále utkat právě s posádkou ze třetího místa, v tomto duelu o nic podstatného nešlo. A když navíc usedání do lodi doprovázelo přátelské pošťuchování s touto sympatickou posádkou z Brna, nikdo netušil, v jaké drama se tento zápas vyvine.
Posádka Zdravé výživy nastoupila do souboje velmi dravě a pomalu, postupně ale vytrvale nás tlačila před sebou. Ani naše prudká frekvence nepomohla tento postup zastavit. Po přechodu do pomalejší frekvence se pohyb lodi vzad zpomalil, ale stále jsme couvali. Couvání se sice stále zpomalovalo, ale již jsem očekával, že každou chvíli uslyším klakson ohlašující druhou prohru. Ruce pomalu tuhly, vody v lodi přibývalo, hluboké dýchání se z obou stran lodi měnilo ve funění doprovázené občas výkřikem. Michal hlasitými povely držel obranné snahy našeho týmu. Pomalejší frekvence nám ale umožnila šetřit síly. Pohyb lodi se zastavil. Jak jsme se později od Pavla dozvěděli, zastavili jsme se 20 centimetrů od značky označující naši prohru. Tímto jsme vlastně začali plnit naši druhou taktickou variantu – nechat soupeře vyčerpat a poté zvýšit tlak. Z lodi zavelel k útoku Michal Košek. Ze břehu pak nešlo přeslechnout mohutné povzbuzování od (jak jsme se později dozvěděli) členů RK Jablonec. Loď se konečně vydala na pohyb vpřed, s každým záběrem se posouvala rychleji a rychleji až zazněl spásný klakson. Bez šesti vteřin dvě minuty nám trvala cesta na hranu propasti a zpět.
Tento souboj se nakonec ukázal důležitější, než se zdál i když nezměnil nic na tom, že se s touto posádkou budeme muset ještě jednou utkat a to v boji o finále. Vítězství ukázalo, že jsme dobře připraveni a že díky trénovanosti máme výhodu. Pokud dostatečně brzo zastavíme nápor protivníka, zvyšuje se s každou vteřinou naše šance na vítězství. Nezanedbatelným přínosem této jízdy bylo, že naše posádka prokázala obrovskou psychickou odolnost, když v podstatě ztracený boj tvrdou a poctivou dřinou změnila ve vítězství. Samozřejmě znamenalo naše vítězství i značnou psychologickou výhodu v blížícím se semifinále.
Poslední blok duelů nám postavil do cesty překážku v podobě našich známých ze soutěží Grand Prix – mělnické posádky Žluté ponorky. Tým v černožlutých dresech sice doposud ani jednou nebodoval a eventuelní prohra by stejně pramálo znamenala, protože bychom měli stejně bodů jako tým Zdravé výživy, který jsme ve vzájemném souboji porazili, ale nehodlali jsme připustit komplikace. Ihned po signálu „Go“ jsme díky pěti rychlým intenzivním záběrům posunuli loď vpřed a přechod do pomalé silové frekvence jen dokončil dílo zkázy. Náš nejkratší čas 22 vteřin jen dokládal jednoznačnost tohoto souboje.
Před zahájením semifinálových soubojů jsme zhlédli závody v bojích o čtvrtá semifinálová místa. V kategorii Sport si právo boje o finále vybojovala posádka z Plzně. V naší kategorii Fun doplnila trojici Průtrž dračen – Mondi Štětí – Zdravá výživa, posádka Velkého Dářka, která v souboji vybojovala vítězství nad Klubem dobráků.
Náš tým poté oplatil týmu Jablonce podporu ze břehu a snad i tím dopomohl k jejich postupu do finále. Druhým finalistou se v prestižní kategorii stala posádka HAKA Dragons, která si bez problémů poradila s týmem MZV. Pak již přišla řada na kategorii Fun. Zde nejdříve stylem bleskové války postoupila dle očekávání posádka Průtrž dračen. Pak již přišla řada na nás. Většina posádky těžko skrývala nervozitu před rozhodujícím soubojem. Celodenní snaha mohla během pár vteřin vyjít nazmar. Navíc nám bylo jasné, že se nám posádka Zdravé výživy bude snažit oplatit porážku ve skupině. Každý očekával, že to bude souboj dlouhý a vyčerpávající. Ale naše odhodlání bylo obrovské.
Závod začal. Třeskla o sebe pádla háčků na obou stranách, zvedly se vlny po obou stranách lodi a první litry vody dopadly na dno. I nyní zaznamenal první posun náš soupeř, ale po pár metrech jsme jej opět zastavili. Pak tým Zdravé výživy zakolísal a my se vrátili do startovní pozice. Další mohutný nápor nás posunul desítky centimetrů od vítězného bodu. Zde posádka Zdravé výživy náš postup zastavila i díky tomu, že se jejich záď začala stáčet ke středu osy bazénu a tím i vzdalovat od lana vymezujícího hranici pro ukončení závodu. Stáčení lodi zastavili pořadatelé pomocí připevněných lan. Dalšími záběry jsme se přiblížili na méně než půl metru k vítězství. Posádka v pruhovaných dresech sice bojovala jako smečka lvů, ale bylo zřejmé, že se souboj ze skupiny nebude opakovat. Naše posádka jela i nadále svou frekvenci a čekala, až soupeři dojdou síly. Netrvalo dlouho a ozval se vytoužený klakson. Byli jsme ve finále.
Zatímco jsme sledovali boje o třetí místo, v nichž posádka MZV porazila Pilsner Dragons, v naší kategorii tým Zdravé výživy (i navzdory krátkému času na odpočinek po boji s naší posádkou) porazil tým Velkého Dářka. Michal Košek zopakoval taktiku, která nám měla pomoci udělat úspěšný reparát. Zpomalit, zastavit, nechat vybláznit a poté udeřit. Snadno řečeno, ale povede se náš plán i realizovat? Prvním finálovým soubojem na programu byla dívčí válka mezi týmy DB Tragédek a Wildek. Tým v červených dresech zahájil boj s vytrvalou pílí, kterou odkrajoval cestu k vítězství konstantní rychlostí.
Druhý finálový souboj proběhl mezi týmem HAKA a Jabloncem. HAKA nezakrývala, že jí porážka od Jablonce ihned z úvodu bojů ve skupině mrzí a chtěla odvetu. A i když se tým Jablonce snažil vzdorovat, tým HAKY nakonec slavil vítězství.
Poslední jízda dne byla určena nám. U lodi se sešlo hodně našich fanoušků z řad ostatních týmů. A naše posádka je chtěla nezklamat. Bohužel. Tým kanoistů v modrých dresech nepřipustil žádné překvapení. Od počátku nasadil mohutné a zdrcující tempo. Prakticky jedinou příležitostí byly dva pády levého háčka, ale ty náš tým využil pouze ke zpomalení couvání lodi. Porážka byla neodvratná a rychlá. Jak to trefně okomentoval náš kapitán, nevadilo nám, že jsme prohráli, mrzelo nás, že jsme neměli šanci o vítězství déle bojovat. Byl konec.
Na závěr závodů většina posádek neodolala a vrhla se do bazénu. Bolest a únava postupně padaly na dno bazénu a naopak na povrchu hladiny se zrcadlila stříbrná radost. Pak již přišlo společné focení zástupců všech posádek. V kategorii Fun pak nad hlavu zvedl Michal Košek náš první (a doufejme, že ne poslední) pohár za druhé místo.
Nad půllitrem nefiltrovaného Staropramene proběhlo vyhodnocení a poté jsme se rozjeli směrem k domovům. Nezdolná část naší posádky, kterou tvořily všechny tři dámy, se vydala ještě za kulturou do restaurace, kterou vlastní Petr Čáp Procházka - na Dračí ples. A je jisté, že důstojně reprezentovaly posádku Mondi Štětí i při této příležitosti.
Jak vyhodnotit náš výsledek? Určitě ne jako zklamání. Pravda, naše posádka nastoupila ve slabší kategorii Fun, ale myslím, že mnohé posádky z této kategorie by mohly směle bojovat v kategorii Sport. V naší kategorii nás dokázala porazit pouze posádka trénovaných kanoistů. Takže druhé místo bylo zasloužené. Průběh závodů také naznačil, že naše posádka na tom z hlediska fyzické síly není nejhůře, jen musíme víc zdokonalit techniku, která nám umožní sílu efektivně využít. Ale k tomu bude dost příležitostí, jakmile vyrazíme trénovat na vodu. Zatím musíme pracovat na ještě větším zvýšení silového potenciálu posádky Mondi Štětí.
Loňský ročník byl ve znamení bronzových medailí a třetích míst. Doufejme, že stříbro vylovené ze slávistického bazénu je znamení, že letošní sezóna bude minimálně stříbrná.
Těžko na cvičišti – lehko na bojišti…
Jak jsem předeslal, zimní příprava byla v plném proudu, když jsme jednoho dne dorazili před posilovnu v Račicích, kde jsme byli zvyklí, při celkem hojné účasti, zvyšovat dvakrát týdně fyzičku a sílu. Dveře byly zamčené, zámky vyměněné a hlavně - zdi probourané. Když jsme nahlédli dovnitř, uviděli jsme obraz zkázy. Vše bylo pokryto prachem, tam kde stával stojan s činkami, stála míchačka na beton. Bylo jasné, že si ten den nezacvičíme ba i to, že těch dnů bude pravděpodobně víc. I přes ujišťování ze strany vedení račického areálu, že se jedná o krátkodobý výpadek, jsme se již do této posilovny nevrátili. Nejrychleji zareagoval, jako vždy, náš kouč Pavel Čermák a další týden jsme se sešli v posilovně veslařského oddílu. I když musíme ocenit jejich snahu pomoci nám dokončit zimní přípravu přiznejme si, že kvalita zdejšího vybavení nebyla s Račicemi srovnatelná . Ovšem jednu přednost vybavení veslařského oddílu přece jen mělo. V posilovně stálo pět funkčních veslařských trenažérů, na rozdíl od jediného modelu v Račicích. A tak jsme místo benche nebo přítahů, funěli na trenažérech a zvyšovali si kondici na simulátoru veslování. Bohužel si veslařský klub oblíbila i smečka koček a tak se tolik typická vůně těchto domácích mazlíčků stala symbolem konce zimní přípravy. Vybavení posilovny bohužel nedovolilo provést závěrečné testy, které měly ukázat, jak se který člen v průběhu zimy zlepšil a hlavně, jak jsme na tom jako posádka. Museli jsme si na odpověď na tuto otázku počkat až na nejbližší závody.
Ledy naštěstí tály rychle a než jsme se nadáli, byl zde poslední březnový víkend a s ním již druhý ročník soustředění na Purkarci. S nápadem na soustředění v této jihočeské vsi, proslavené tradicí voroplavby, přišel Čáp spolu s Pavlem Čermákem vloni. Původně bylo zvažováno několik jiných lokalit, ale nakonec volba padla právě na obec ležící ve stínu chladících věží elektrárny Temelín. Nebudu příliš rozebírat průběh prvního roku soustředění, nicméně jistě se sluší vzpomenout pár věcí, které se staly tradicí nebo které se vryly do paměti. To hlavní je obrovská porce kilometrů. Pokud si někdo myslí, že soustředění posádky Mondi je jeden velký mejdan, pak je na omylu. Trénink začíná ihned po snídani. Nástup na vodu, tak zvaný krátký trénink v délce cca půl až jedné hodiny, pak následuje krátký odpočinek dlouhý tak akorát na výměnu prádla, napití se čaje a hurá znovu na vodu. Tento trénink bývá nejvydatnější a nejnáročnější. Pak následuje zasloužený oběd, po kterém i ti nejvytrvalejší členové posádky padají do postelí, ve kterých dvě hodiny utečou jako voda ve Vltavě. Poté nástup u lodi a následuje odpolední tréninková dávka. Když Čáp zavelí k návratu na suchou zem, mají toho obvykle všichni až po krk. Následují volné disciplíny jako „kdo zaváhá, nemá teplou vodu“ následovaná trojbojem „hledání suchého prádla-oblékání suchého prádla-vracení suchého prádla spolubydlícímu“ včetně závěrečné disciplíny „sprint na večeři“. A to čtyři dny v kuse, jen v neděli se končí po obědě. Nejsem milovníkem suché řeči čísel, ale pokud prozradím, že za soustředění jsme najezdili zhruba 70 kilometrů, musí uznat i největší odpůrce dračích lodí, že je to dost slušná porce. Hněvkovickou přehradu už známe jako svoje boty. Pro soustředění si navíc Čáp vždy připraví poutavý tréninkový plán. Vedli jsme několik diskuzí o tom, kde se nechává inspirovat. Kromě teorií, že čerpá ze souboru knih o pokusech na lidech, nebo že je potomkem vynálezce železné panny a má to prostě v genech, převládl názor, že musí chodit na stáže do některého ze sado-masochistických salónů. Jeho specialitou je disciplína nazývaná „jedenkrát-třikrát-dva kilometry“. Při vyřčení této formule začínají ti, co vědí o co jde, blednout a slabší povahy i omdlévat. Jen o málo oblíbenější je rozložená trasa „30 -10 -30 -10 -30 - 10- 10“. První ročník jsme měli štěstí, že nám přálo počasí. Bylo krásně a teploty umožňovaly nosit trička s krátkým rukávem. Navíc bylo zájemců víc než míst v lodi a tak mohli vždy dva šťastlivci odpočívat. Pokud bych měl říct kdo se stal hlavní postavou prvního ročníku soustředění, pak to byl reprezentant Země tisíců jezer – Passi. Jeho obliba v pivu Svijany se stala legendární. Nedbal toho, že právě vylezl po náročném tréninku z lodi a že mu ze šosů kape jako vodníkovi a už se hnal dát si lok oblíbeného zrzavého moku. Bohužel došlo v letošním roce, z důvodů již zmíněných v první kapitole k tomu, že posádku bylo potřeba naopak doplnit. A tak se k nám připojily dvě členky nejlepší ženské posádky Wild od Prague – Jíťa a Julča. Obě holky byly strašně fajn. Co se Julči týče, tak její hláška „Martino nebuď blbá“ se kterou přemlouvala jinou členku posádky, aby společně využily příležitosti k zastavení k vykonání potřeby. Ta členka se samozřejmě jmenovala Veronika. Julča byla prostě neřízená střela.
Ubytování už se také stalo tradicí. Bydlíme vždy v penzionu, který se jmenuje „Vltavan“. Standardní je i ubytovací pořádek. Ale to hlavní, co je přímo symbolem celého soustředění, je neskutečně skvělá domácí strava. Tak poctivě uvařené jídlo a tak obrovské porce jsou v pohostinství až nezvyklé. A není proto divu, že se vždy najdou zájemci o konzumaci toho, co hezčí půlka posádky nedojí. Centrem kulturního dění je pak pokoj, kde bývá ubytované trio Honsárek-Nevečeřal-Jůn. Svářecí zkoušky, jak jsme nazvali přípravu oblíbeného nápoje pro zahřátí z červeného vína, jsou na denním pořádku. Zejména letos, kdy bylo opravdu hnusně a kdy z tria zima-déšť- vítr nechybělo nic, proběhlo zkoušek několik. Ti co nepadnou za vlast, vyrazí večer do některého z restauračních zařízení. První rok jsme zkusili navštívit restauraci „U Janátů“. ”Nával lidí v podobě devíti členů posádky, který navýšil počet hostů o 300%, pana výčepního evidentně překvapil. Ještě více ho však zaskočila žádost Moniky Štorkové o dvojku vína. Když jsme za dvě hodiny dopili sud, pan výčepní oznámil, že už další nemá a my šli domů. Druhý den jsme vyrazili do sousedního penzionu „U pelikána“. Tam jsme provedli test místních vín. Po čtyřech hodinách musela obsluha uznat, že její tvrzení „vína máme dost“ nebylo úplně přesné. A bohužel ani pro pivo to neplatilo. Další den již byli připraveni lépe a my loňský ročník zakončili posezením kompletní posádky za zpěvu písní v doprovodu kytary členů rodiny Műllerů. Odvážím si tvrdit, že ostatní hosté se bavili stejně jako my a rozhodně měla naše produkce větší úroveň než naši předskokani - skupina „Tři sestry“, a to i přesto, že obě členky – zpěvačka a klávesistka podávaly snaživý výkon. Jejich interpretace „Slavíků z Madridu“ zní mnohým z nás v uších ještě teď. Letos se hlavní akcí stala oslava narozenin nyní již bývalého draka Aleše Riegerta. Zavítal mezi nás v pátek, spolu s dalšími exdraky – Passim a bubenicí Monikou Štorkovou. Oslavu v sále, jehož hlavní výzdobou byl obrovský výkres mořského světa vyrobený žáky školy, kam chodila Pavla Kociánová (která celou akci pilně připravovala), zahájil přílet letky tvořené členkami posádky.
Pak následovala gratulace přednesená Pavlem Čermákem a osobní gratulace všech členů posádky. Poté proběhl taneček oslavence se všemi dračicemi. Zvládl to na jedničku a s elegancí sobě vlastní navzdory tomu, že musel tančit v ploutvích. Dalším bodem programu byla samotná oslava doprovázená kytarovou produkcí a promítáním dokumentu z putování rodiny Pepy Čermáka po Himálaji.
Zajištění obou soustředění bylo vždy na jedničku a na přímo profesionální úrovni, kterou zajišťuje náš kouč. Samozřejmostí se již staly energetické nápoje. Ale dokonce i to, že každý rok jede masér, který dává do kupy zmordovaná těla draků a zejména dračic, se stalo tradicí. Vloni tuto roli perfektně zvládl Andrija Mitreski, kterého letos nahradil Jirka Holinka. Jeho legrácky nás držely vždy v pohodě. Nikdo nezapomene, když se při zdolávání nevím kolikátého kilometru u kostela na ochozu objevil svatý muž včetně plnovousu a svatozáře, který žehnal našemu počínání. Všechny nás to pobavilo a Jirka se stal okamžitě členem posádky.
Když jsme po nedělním obědě (ke kterému samozřejmě byly řízky velikosti sloního ucha položené na plastickém modelu Milešovky vytvořeném z domácího bramborového salátu, opouštěli Purkarec unavení, ale šťastní, tak konečně vysvitlo slunce.
7.4.2012 - Tvrdá zkouška charakteru – Tour de Labe
Asociace připravila pro rok 2012 novinku v podobě soutěže skládající se ze závodů na dlouhé tratě. Jejich zahajovací díl se měl odehrát na Labi mezi Mělníkem a Litoměřicemi. Původně byl záměr rozložit závod do tří etap (Mělník-Štětí, Štětí-Roudnice, Roudnice-Litoměřice) a každý den se měla jet jedna. Bohužel však termín připadl na Velikonoce a tři dny trvající závod tak nebyl většinou posádek akceptován . Nakonec se tedy program upravil na jednodenní utkání na trati Mělník-Roudnice. Trasa měla být rozdělena na tři úseky a pouze pobyt v blízkosti zdymadel měl poskytnout prostor pro odpočinek. Celková délka prvního závodu sezóny byla 25 kilometrů! To je porce jen pro obzvláště odolné posádky. První zahřívací etapa vedla z Mělníka na komoru do Dolních Beřkovic a byla dlouhá 5 kilometrů,
po krátkém odpočinku následovala 11 kilometrů dlouhá etapa do Štětí. Zde následoval opět oddech a poté devítikilometrový finálový úsek do Roudnice. Velikonoční termín notně zredukoval naši posádku a tak jí bylo potřeba doplnit externisty. Podařilo se, a v sobotu 7.4., jen týden po soustředění, stanula posádka Mondi na startu spolu s posádkami Předonína, Mnetěše, Jablonce, Města Štětí, Yellow Submarine z Mělníka, dívčí posádky N.A.S.T a veteránské posádky Veteráni Kojetín, která dorazila až z Moravy. To bylo osm nejtvrdších a nejodhodlanějších posádek.
Každý, kdo si říkal, že horší počasí než na letošním soustředění nemůže být, se hluboce spletl. Už první etapu poznamenal prudký déšť přecházející ve sněhovou omrzlici. Posádky bičoval krutý vítr a teplota spadla pod 5°C. Své vykonaly i vlny a vody v lodi valem přibývalo. V tu chvíli posádky nebojovaly jen se soupeři, ale hlavně samy se sebou. Extrémní podmínky prověřily nejen fyzickou ale hlavně psychickou odolnost každého draka. I při pouhém prohlížení fotek člověka zebe a každý musí smeknout před všemi, kteří našli tu odvahu do lodi usednout a dojet závod až do cíle v Roudnici. Konečné výsledky určitě nebyly tím nejdůležitějším, ale přece jen je třeba vyzdvihnout vítězství posádky s nejvyšším věkovým průměrem – Veteránů z Kojetína, kteří zúročili své zkušenosti z dlouhých tratí. Posádka Mondi skončila na 5.místě. Ale jak jsem již řekl, to nebylo to podstatné. Důležité bylo, že většina posádky projevila odhodlání buldoka a tvrdost diamantu. Proto místo detailních výsledků, bych raději uvedl jména těch, kdo se v dresu Mondi poprali s nepřízní počasí a obstáli se ctí:
Mirka Skřivánková, Iveta Janíková, Pavlína Kaplanová, Pavla Kociánová, Martina Čermáková, Radek Janků, Pepa Čermák starší, Pepa Čermák mladší, Tomáš Vrána, Petr Nevečeřal, Zbyněk Vlach, Jura Kilián, Aleš Matuščin, Petr Hejtkov, Víťa Popelka, Tomáš Műller, Jarda Kysela, Zbyněk Štefl a Ivan Kadlec. Z jiných posádek náš tým posílil Standa z PalmBitch a Radim Ježek z litoměřických Hrochů. První etapu odjela i Veronika Zapletalová. Na kormidlo se postavil Čáp.
Poté co tato sestava nejtvrdších dragonů dorazila do cíle, zhodnotil velmi osobitým způsobem průběh závodu do kabelové televize Zbyněk Štefl a ihned se stal neoficiálním mluvčím naší posádky. Na závěr připravila asociace ve spolupráci s Marinou Imramovský after party, na které nás reprezentovali už jen ti nejtvrdší z nejtvrdších.
21.4.2012 – Den kdy se psaly dějiny- Open Štětí
Jen co se většina členů posádky Mondi Štětí vzpamatovala z utrpení na Tour de Labe, už tu byla první skutečná prověrka toho, jak je posádka Mondi připravena. Jak se již stalo tradicí, byla celá sezóna Grand Prix 2012 zahájena závodem na Labi, jen pár metrů od firmy, jejíž jméno nosíme na dresech. Doposud se oficiálně jezdil závod pouze na 1 kilometr, ale letos pořadatelé zařadili i dvoustovku. Zatím jsme nikdy ze Štětí neodcházeli bez medaile a to i díky skvělé divácké kulise. Náš kouč musel řešit problém s obsazením lodi, protože neúčastí Veroniky a Ivety jsme nebyli schopni doplnit posádku na povinný počet závodnic. Ale díky kolegyním z WILD of Prague se nakonec toto kritérium podařilo splnit. Účast v posádce přijal i Radim Ježek z týmu Hrochů, kteří se bohužel závodu neúčastnili. Další otázkou bylo, kdo se posadí na pozici profíka. Asociace totiž ustoupila z kritéria zákazu účasti registrovaných závodníků v posádkách Grand Prix. Vzhledem k tomu, že na kormidlo se postavil Pavel Műller, bylo rozhodnuto. Svojí trochou do mlýna přispěje Čáp.
Prostory veslařského oddílu, kde se závody pravidelně konají, nás přivítaly příjemný jarním počasím. Sluníčko ozařovalo poklidnou hladinu Labe, která se již brzy měla rozbít pod údery pádel dragonů.
Účast v letošním ročníku přijalo 13 posádek. Překvapivě sice chyběla posádka Škodováků, ale ti byli nahrazeni velmi kvalitním týmem Průtrž dračen. Ano, pokud se pozornému čtenáři zdá, že toto jméno již na stránkách viděl, pak má pravdu. Tento tým ze Sedlčan zvítězil při zimní prověrce na halovém poháru pořádaném v bazénu Slavie. Při své cestě za vítězstvím 2x porazil náš tým. Při prvních diskuzích o možném umístění naší posádky převládala skepse. Přece jen bylo znát, že máme personální obtíže při obsazování postů, zejména těch na levé straně. A silná konkurence navíc . Odhady se pohybovaly od čtvrtého, přes většinou tipované páté až po šesté místo. Ale to byly pouze odhady a již brzy se mělo ukázat, jak byly mylné.
Hned v první rozjížďce zajiskřilo, když si právě nováček ze Sedlčan vybojoval přímý postup do semifinále vítězstvím v rozjížďce. A nebylo to vítězství ledajaké. V přímém souboji porazili sedlčanští elitní tým Dragon team Předonín. Z další jízdy do semifinále systémem start-cíl prošel tým HAKA Dragons, který kontroloval náskok před posádkami Palm Bitch a Cement Lafarge. Další jízda, do které nastoupily posádky Veslařů, Města Štětí , Mnetěše a Žluté ponorky, měla jasného favorita v posádce, jíž se vydařil nejen závěr loňské sezóny, ale také vstup do sezóny na Tour de Labe a která nastoupila v nových dresech zelené barvy – Draků z Mnetěše. Zpočátku to skutečně vypadalo, že tým Mnetěše bez problémů zvítězí a postoupí do finále. Jak se ale ukázalo, labská voda umí být zrádná a v konečném finiši se nakonec prosadila posádka Veslařů, před týmem Žluté ponorky a až na třetím místě dojel tým Mnetěše. Ve čtvrté rozjížďce již přišel čas pro naši posádku. Soupeřem v první jízdě letošní sezóny nám měla být posádka Klenče a dále velmi kvalitní tým Ponorky Pardubice. Jelikož letošní pravidla umožnila posadit do lodi i dva registrované závodníky, využili jsme toho a členem posádky se pro tuto rozjížďku stal Čáp. Další posilou byly Jíťa a Káťa z Wildek jako náhrada za absentující Verču a Ivetu. Tím jsme naplnili počet ženských členek posádky na 4 a vyrazili jsme do boje. Po rozjetí jsme se srovnali na trati. Nejblíže ke břehu my, vedle nás pardubičtí a vedle podobně barevné dresy Klenče. Start nám vyšel a hned po něm šla naše loď dopředu. Pardubičtí pochopitelně zkusili vjet na naši vlnu a povedlo se jim slušně naší loď přibrzdit, ale nakonec jsme dojeli kontrolovaným tempem do cíle jako první, s náskokem téměř půl lodi.
V následné opravné jízdě nakonec reparát úspěšně složila posádka Mnetěše, která uhájila vítězství před dotírajícím týmem Klenče. Černý Petr nakonec zůstal v ručkách členek týmu NAST, které přes srdnatý odpor nemohly konkurovat smíšeným posádkám a tím pro ně soutěž na 200 metrů skončila.
Následovaly čtvrtfinálové jízdy, jejichž účelem bylo zredukovat počet postupujících posádek na čtyři, které měly doplnit semifinálovou osmičku. V první potvrdily roli favoritů týmy Předonína a Mnetěše, které s přehledem porazily týmy Města Štětí a PalmBitch. Zejména na týmu PalmBitch bylo vidět, že její členové si rozhodně závody užívají svým osobitým stylem a to zejména když po jedné z jízd jeden z dragonů nemohl ani vylézt z lodi. Ti kdož neznají tuto posádku, si mohli myslet, že snad vyčerpáním, ale i ti nezkušení vzápětí pochopili, že se jedná o neblahé účinky rumu.
Ani v druhém čtvrtfinále se nekonalo žádné překvapení. Postup do semifinále si vybojovaly posádky Ponorky Pardubice a Klenče. Velkým překvapením byly velmi kvalitní výkony nováčka loňského ročníku posádky Klenče. V době kdy tento tým v červených dresech přijížděl k molu, tam již naše posádka nervózně postávala, protože se přiblížila další zkouška v podobě velmi kvalitně obsazeného semifinále. V této jízdě, z níž pouze první dvě posádky postupovaly mezi nejlepší čtveřici, nám měl být soupeřem tým Ponorky Pardubice, favorit závodu tým z Předonína a také černý kůň a náš úspěšnější soupeř z haly – tým ze Sedlčan – Průtrž dračen. Všichni jsme si uvědomovali, že se jedná o klíčovou jízdu, která rozhodne, zda pro nás sezóna začne úspěchem nebo zklamáním. Porazit Předonín se nám zdálo velmi málo pravděpodobné a tak bylo jasné, že hlavním soupeřem bude sedlčanský tým v modrých dresech.
Problém nastal již při nástupu do lodi. Místo, kde seděl v rozjížďce Čáp, zůstalo neobsazené. Náš trenér dal přednost kormidlování týmu Předonína. Nebudu zastírat, že to k psychické pohodě před tímto rozhodujícím závodem dne neprospělo. Nevím, kde byla chyba, důležité ale bylo, že se opět ukázala role našeho kouče Pavla Čermáka. Okamžitě dohodl záskok v podobě Petra Kučery zvaného Fučík, člena posádky Pražský výběr. Ten si nestihl ani obléci dres a po krátkém rozjetí už byla naše loď kompletní. Neváhám říct, že to byla jedna z klíčových událostí této sezóny. S Kůčou přišla do lodi zkušenost, o kterou se vždy rád podělí s „náma mlíčňákama“. A to bez jakékoliv nadřazenosti, na kterou by měl vzhledem ke své reputaci nárok. Za okamžik už stála naše posádka na startu mezi posádkami Ponorky a Dračen. A bylo odstartováno. Start nebyl špatný a my se ujali vedení. Avšak Předonín nás dohnal a šel nekompromisně před nás. Zatímco posádka Pardubic začala ztrácet, posádka Dračen se začala nebezpečně dotahovat na naši loď. V posledních metrech tohoto vražedného souboje nám vyšly záběry lépe a naše loď udržela těsný náskok a cílem projela o pouhé 0,4 vteřiny dříve. Štěstí stálo při nás a my se mohli radovat z postupu mezi nejlepší čtveřici. Zejména účastníkům halového závodu se tak dostalo satisfakce za dvojnásobnou porážku z bazénu.
Druhé semifinále přece jen nebylo tak silně obsazené a velmi dobře si v něm vedla posádka Mnetěše; ta doslova chytila druhý dech a porazila posádku HAKA Dragons, která si kontrolovaně dojela pro druhé místo před Klenčí a týmem Veslařů, kdy zejména tým Klenče dokázal postupujícím zdatně sekundovat.
Následovala finále nižších kategorií. Ve finále C podal velmi sympatický výkon jediný dívčí tým soutěže, který sice skončil poslední, ale s velmi malým odstupem za týmem Cement Lafarge. Vítězem se stala posádka Žluté ponorky z Mělníka s minimálním náskokem před týmem Palm Bitch. Ve finále B potvrdil své kvality tým Dračen, který zvítězil o délku lodi. O další pozice se strhla bitva, kdy se zbývající lodě projely cílem v půlvteřinovém intervalu. Z této trojice se nejlépe dařilo Veslařům.
V tu chvíli již nervozita v našem týmu dosáhla vrcholu. I když cíl – jet finále A – byl splněn, přesto pochopitelně každý z nás v duchu doufal, že by mohla cinknout medaile. Zejména v souboji s týmem Mnetěše byla naše šance. Každý z nás však měl na paměti výborné výkony této posádky na konci loňské posádky, kdy nám uštědřila několik porážek a také její skvělý výkon na Tour de Labe. Do lodi jsme však nasedali již odhodláni nedat svou kůži zadarmo a porvat se o cenný kov plnou silou. Nejlépe to ještě na břehu shrne Pepa Čermák: „Není důvod být druhý“. Při rozjetí mi Kůča dává radu: „Chytni si pádlo výš nad listem.“ Poslechnu ho a v tu chvíli cítím odpor vody dosud nepoznaný. Dojíždíme postupně na start. Žádná posádka nechce být první, aby nemusela brzdit.
Na startu všechny posádky háček Mnetěše vybízel k roztažení po celé šíři Labe. Bylo jasné, že to bylo směřováno zejména k naší posádce v obavě, abychom nevyužili jízdě na jejich vlně. To však rozhodně nebylo naším cílem. Taktika byla jiná. Ihned po startu využít umístění na okraji startovního pole, oddělit se od ostatních soupeřů a neumožnit naopak jim jízdu na vlně naší . Díky tomuto kroku nám vyšel start excelentně a náš tým byl po prvních metrech okamžitě v čele. Zatímco týmy HAKA, Předonína a Mnetěše se navzájem brzdily v bratrovražedném souboji, naše posádka měla díky obratnosti kormidelníka Pavla Műllera čistou vodu a tvrdě a odhodlaně jela své tempo. Po polovině závodu se přece jen začala prokazovat zkušenost a fyzická kondice obou favoritů – týmu HAKY i Předonína, kteří začali likvidovat náš náskok a nebezpečně se na nás tlačit. Nyní šlo o to nezpanikařit. Nad vodou se ozývaly údery bubnu a řev bubenic, které se mísily s frenetickým fanděním diváků na břehu. Většina závodníků však v posledních metrech nevnímala nic z toho, jen hučení v hlavě a přerývaný dech. Nyní to byl souboj kdo z koho. Vyhrát může jen ten nejodhodlanější, jen ten, kdo ze sebe vymáčkne nejvíc sil z toho mála, co ještě zbývalo. Je tu cíl. Všichni zvedají hlavy a rozhlížejí se, jak jsou na tom soupeři. Dojezd všech lodí byl tak těsný, že nikdo se neodváží tipovat. Jediný, kdo vítězoslavně zvedá pádlo je Petr Nevečeřal.
Ostuda to rozhodně nebude. Kóša se ke mně obrací s otázkou v očích. Krčím rameny a ukazuji tři prsty. Ti kdo mohou, ponořují pádla do vody a otáčíme loď. Všichni hledáme na břehu Pavla. Vždycky ví, jak to dopadlo. Už ho vidíme, ruka sevřená v pěst a z ní trčí palec. Chvilku je ticho, já osobně tomu nemůžu věřit. Třeba jen naznačuje, že to byl slušný výkon, ale když vidíme jeho úsměv, je nám to jasné. První!!!! My jsme konečně první. Teď už zabírají všichni a za potlesku diváků přijíždíme k molu. Tak tohle věru nečekal nikdo. Na počátku sedmého roku existence posádky Mondi Štětí se splnil zlatý sen. Kolik lidí prošlo posádkou a každý chtěl zvítězit a být nejlepší. Ale i přes nesporné úspěchy posledních let nám zlatá brána závodu Grand Prix zůstávala zavřená. Až nyní jsme vylovili k té bráně klíč a právě tady, kde jsme doma – ve Štětí. Poprvé v historii porážíme Předonín i HAKu, bez diskuze týmy z nejlepších. Při pohledu do výsledkové listiny je vidět, jak tenká však byla hranice mezi vítězstvím a čtvrtým místem. Všechny týmy se vešly do jedné vteřiny, z níž polovinu tvořil náš náskok před Předonínem.
Jen co vystoupíme na břeh, následují vzájemné gratulace. Úsměvy padají na všechny strany. Blahopřejí nám všichni, kteří nám na břehu fandili. Dokonce se připojuje i část našich soupeřů. Samozřejmě nezapomínáme ocenit nováčky. Jak Mirka na bubnu, tak Pavel na kormidle si začátek své dračí kariéry na těchto postech nemohli představit lépe. Spokojeně vypadají i naše externí posily z týmu WILD of Prague, Kůča nebo Radim. Takže jeden z cílů pro letošní rok si můžeme škrtnout. Konečně jsme se dočkali kýženého prvního místa, což se nám ještě před pár minutami zdálo jako čirá utopie. Všichni se rychle převlékají do suchého a rychle pelášíme na vyhlášení. Právě včas. Pavel nám věší na krk zlaté medaile, které se krásně blýskají na jarním slunci. Ještě společné foto. Jediné co nám chybí ke spokojenosti je ta melodie vítězů. „We are the Champions“ se dneska nehraje.
Nyní nás ještě čeká druhý úkol a to poprat se s kilometrovou tratí. Nepodlehneme uspokojení a dokáže se náš tým ještě motivovat? Doufám, že ano. Byla by škoda si tento výjimečný den pokazit.
Začínají jízdy na kilometrové trati. Nastěnky se konečně dočkají. Poráží tým Palm Bitch, za což je všichni diváci i ostatní posádky odměňují potleskem. Po dvou jízdách se vedení ujímá tým Dračen časem 5 minut 11 vteřin. A jdeme na to. Jedinou změnou v posádce je změna kormidelníka. Pavel si zatím na otáčky na silně tekoucím Labi netroufá. Bereme na milost Čápa, který si stoupá ke kormidlu.
Rozjetí a už se řadíme za posádky Mnetěše, HAKy a Předonína. Tentokrát budeme vlci honící soupeře my. Vyrážíme na trať. Loď jede dobře, jen horní otáčky nás vynášejí blíž ke břehu, než by nám bylo milé. Na první pohled je vidět, že se nám tým Předonína vzdaluje. Přesto to nebalíme. Zejména finiš posledních sto padesát metrů je perfektní. Loď přímo vletí do cíle. Tak jak? Otáčka a vracíme se k molu. HAKA nám asi naložila. Pavel už stojí a ví. Dva prsty. No to snad ne? Tak jen Předonín byl rychlejší než my? Dvakrát porazit HAKu v jednom dni? Dvě medaile z jedněch závodů? No to je sen. Ale i teď to bylo s chlupem. Jak jinak lze náskok o 6 desetin před bronzovou HAKou nazvat. Stříbrem se řadíme spolu s Předonínem na čelo žebříčku Grand Prix. Při vyhlašování přebírá pohár za druhé místo Michal a pak už nastupujeme všichni přijmout ocenění za první místo ve firmách.
Po vyhlášení ještě někteří z nás absolvují koncert Bati, kde se spokojeně pohupujeme do rytmu. Konec zlatého dne trávíme v Quatru, kde se koupeme ve vlnách oceánu endorfinů. Teď jen všem dokázat, že to nebyla náhoda. Nebo snad byla?
8.5.2012 – Dobrý, ale špatný – GP Litoměřice
Již při posezení ve Štětí jsme Radimovi slíbili, že určitě přijedeme na premiérové konání závodů Grand Prix v Litoměřicích. Naším cílem bylo umlčet pomlouvačné hlasy, které náš úspěch ve Štětí přičítaly štěstí, domácímu prostředí nebo neregulérnosti drah na tekoucím Labi…
Na Střelecký ostrov jsme se sjížděli od brzkého rána. Ihned stavíme přístřešek, vztyčujeme vlajky s logem Mondi a pak už jen sledujeme napínavý tenisový zápas odehrávající se na kurtech v sousedství. Špatná zpráva se dostavila vzápětí. Iveta Janíková nemůže startovat. Po opichu ramene nemůže hnout rukou a to je pro dragona docela handicap. Opět musel zaúřadovat Pavel. Za Ivetu zaskakuje Martina Čermáková. Naštěstí to je jediný výpadek ze silného kádru. Naše sestava už nemůže být o moc silnější. Když dorazí i Čáp, je posádka kompletní. Vypomáháme si Milanem Novákem z týmu Města Štětí. Úvodní los k nám byl milosrdný, ve druhé rozjížďce máme Nastěnky a Žlutou ponorku. Čtvrtý do party – tým Brumbambule nedorazil. Tady půjde hlavně o to nepodcenit soupeře. V první rozjížďce favorit z Předonína plní svou povinnost a míří přímo do semifinále. My už stojíme na startu. Vyrážíme vpřed a ujímáme se vedení. První třetinu trati jedeme naplno. V půli tratě už kontrolujeme situaci a konec dojíždíme v poněkud rozháraném stylu a do cíle v podstatě dosplýváme.
Rychle do suchých hadrů a hurá sledovat konkurenci. Obdobným stylem jako my plní svou povinnost HAKA. Nyní je na řadě poslední rozjížďka. Tady budou lítat jiskry. Je v ní Mnetěš i Dračeny. Tahle štika v rybníku umí kousat. Po urputném boji jasně vítězí Průtrž dračen a doplňuje semifinálovou čtveřici. O té další se rozhodne v opravných a čtvrtfinálových jízdách. Nakonec tímto sítem hladce prochází týmy Města Štětí, Mnetěše, Jinej gang, což je vtipně pojmenovaná posádka Policie a Klenče. Prvně dvě jmenované posádky se připojí k nám a HAKA Dragons do semifinále. Druzí dva se pokusí znepříjemnit život favoritům ze Sedlčan a Předonína. Nakonec do semifinále postupují oba favorité i přes tvrdý a snaživý výkon posádky Klenče. V našem semifinále je situace o poznání horší. Na dvě postupová místa si brousí zuby tři favorité – Mnetěš, my a HAKA Dragons. Jistě, ani Město Štětí se nebude chtít nechat odsoudit do role statistů. Je tu start. Perfektně vyráží HAKA a okamžitě získává znatelný náskok. Nám ale jde zejména o posádku v zelených dresech po naší pravé ruce. Mnetěš sice zaostává, ale začíná stupňovat tempo. Město na okraji startovního pole se neudrželo a začíná ztrácet. Tak kdo z koho? Mnetěš se začíná velmi nepříjemně dotahovat. Naštěstí je tu cíl. Je to o chlup, kdyby byla trať o pár metrů delší, tak nevím, nevím. Ale je to jasné. Pavlova signalizace hlásí druhé místo. Štěstí zase stálo při nás. Jsme druzí a tudíž ve finále A. Ve tvářích soupeřů z Mnetěše je znát zklamání. Opět to nebude medaile. Zpravují si chuť aspoň ve finále B, kde jasně a s převahou vítězí.
Nyní už ale přichází chvíle na velké finále. Cinkne tam opět medaile? To by ovšem znamenalo porazit někoho z tria Průtrž dračen – HAKA – Předonín. Uděláme pro to maximum. Hned po startu vyrážíme vpřed. Jsme na pravém okraji pole vedle Předonína. Tento horký favorit soutěže získává okamžitě náskok. Jediný, kdo jej dokáže zachytit, jsou sedlčanští. My s HAKou jsme o pověstnou hlavu draka pozadu. Asi čtyřicet metrů před cílem zahajujeme finiš. Jdeme před HAKu, naopak se zdá, že Průtrži došla pára a začíná ztrácet. Jediný Předonín si zachovává znatelný odstup. Ale i z něj mocně okrajujeme. Je tu cíl. Dorážíme do něj bok po boku s Předonínem, ale zdá se nepravděpodobné, že bychom se dostali před něj. Zato od Dračen i HAKy je odstup znatelný. Tentokrát ani moc nepotřebujeme Pavlovu signalizaci, která potvrzuje druhé místo. Škoda, nyní si naopak říkáme, kéž by ta trať byla o nějaký metr delší… Ale stříbro těší. Potvrzujeme, že Štětí nebyla náhoda a soupeře, kteří vždy dojížděli před námi, buď porážíme, nebo aspoň proháníme… Spokojeni lezeme na pevnou zem. Výsledková listina jen potvrzuje naše předpoklady. Spokojenost se nese naším ležením, v jehož sousedství je znát zklamání v posádce HAKA Dragons. Čáp nás v návalu radosti zve na pivo oslavit tento úspěch.
Ale už je čas připravit se na kilometr. I přesto, že bude jen na jednu otáčku kolem kamenného pilíře mostu, Pavel si zatím stále netroufá na kormidlo. My zatím sledujeme jízdu posádek z finále B. Nemůže nám uniknout výborný výkon posádky Mnetěše. Krásná technika, silný záběr, to vše posouvá loď velkou rychlostí vpřed. Už na otáčce zachytávají Kleneč a při vracečce zpět jdou do jejich předjetí. Přestože volí dráhu blíže ke středu a tudíž proti proudu, zdá se, že překonávají menší odpor než posádky blíže břehu. Stejnou taktiku chceme zvolit i my. Volíme dokonce stejného kormidelníka. Humídko je sice tvrďák a v zápalu boje se mu už povedlo i projet z vnitřní strany bójky, ale to u mostního pilíře nehrozí. Takže pokud to nenapálí do něj, pak nemůžeme tratit. Lodě už jsou seřazeny na startu. Bohužel si asociace oblíbila start formou časového odstupu. Máte 15 vteřin. Pokud protnete start později, máte smůlu a je to vaše ztráta, pokud dříve, tak riskujete penalizaci.
HAKA jedoucí před námi už vyrazila. Zazněl povel „start do 15ti vteřin“. Zabíráme a vyrážíme vpřed. Blížíme se ke startovní linii. Humídko pravděpodobně z obavy z penalizace za předčasný průjezd startem velí brzdit. Loď rychle ztrácí rychlost a my musíme celou váhu uvádět do pohybu znovu. Navíc se časomíra rozbíhá, když nám dobrých pět metrů chybí k protnutí pomyslné startovní linie. HAKA se nám vzdaluje. Naopak od startu se za nás zavěšuje Předonín. Bohužel situace se nelepší ani po otáčce. Naše loď je o dobré dva metry blíže ke břehu a my dřeme jako pověstní Bulhaři.
Snažíme se, bojujeme, ale je to trápení. Na první pohled je znát, že Předonín, který nás prakticky dojel a HAKA, která totéž udělala s Průtrží Dračen, jsou na tom lépe. Aspoň bronz. Kéž je to aspoň ten bronz. Bohužel. Pavel tentokrát není nositelem dobrých zpráv. Je to bramborová medaile. Lepším výkonem získává bronz tým Mnetěše. Zklamání je znát, ale tak jak doufáme, že čtvrté místo z kilometru v průběhu sezóny škrtneme, tak je pravděpodobné, že to druhé si necháme. Po skončení jízdy a vyhlášení se vrháme na všechno to, co máme v průběhu závodu zapovězeno – klobásy, steaky a pivo. Dokázali jsme, že úspěch ve Štětí nebyla náhoda a že v regionu patříme mezi špičku. Nyní nás však čeká porovnat se s týmy z Moravy a hlavně závod s účastí pohárových posádek, v nichž sedí ti nejlepší z nejlepších. Každému z nás bylo jasné, že za čtyři dny to bude úplně jiná liga.
12.-13.5.2012 – Napravená reputace - Pasohlávky Dragon Open
Málem ani nestihly uschnout dresy a my jsme už zase balili pádla a třetí den po závodech v Litoměřicích jsme vyráželi na Moravu. Další závod se měl totiž odehrát na Pálavě, v Pasohlávkách. Právě zde se měla sejít elita dragonboatingu v Čechách. Federální příchuť pak dodávala tomuto zápolení účast špičky slovenského dragonboatingu - Dračie légie z Trenčína. Přiznám se, že do Pasohlávek jsme vyjížděli s obavami. Vloni byl tento závod první z tzv. Golden Four série – čtyř závodů, kde se mezi sebou utkávají pohárové posádky (z jejichž řad se rekrutují členové a členky reprezentačních týmů), s týmy do té doby nazývanými výstižně FUN. Vzhledem k výjimečnosti této akce bývá přední umístění výrazně lépe bodově ohodnoceno než na obvyklých závodech Grand Prix.
Zcela otevřeně je nutno říci, že se nám loňská premiéra příliš nevydařila. Začátek ještě nebyl z nejhorších. V naší rozjížďce jsme tehdy skončili čtvrtí, za týmy zvučných jmen – HAKA, Předonín a Kojetín MIX. Toto umístění nás posílalo do čtvrtfinálové jízdy, z níž pouze vítěz postupoval do semifinále mezi top 12. V této jízdě jsme však neuspěli – utrpěli jsme porážku od týmů Škodováků a Brněnského mixu. Navíc nás výrazně horší čas odsoudil k bojům v nejhorším finále D. Náš tým nastoupil do tohoto souboje odhodlaně a porazil všechny soupeře jasným rozdílem a v premiérovém účinkování získal 19 místo. Druhý den jsme si odbyli další premiéru a to závod na 2 kilometry. Naše posádka neměla zatím s touto tratí žádnou zkušenost , a ta z nás vysávala energii jako upír krevní konzervu. Do cíle nás v podstatě dotáhla loď trenčínské Légie. A opět z toho bylo až 19.místo. Z Pálavy jsme si v roce 2011 odvezli dvakrát 89 bodů. Dlužno dodat, že oba výsledky jsme si nakonec škrtli a na výsledek tudíž tato propršená premiéra neměla vliv.
A nyní jsme se po roce měli pokusit napravit si reputaci. I letos slibovali meteorologové deštivo – ostatně jako vždy, když jsme vyrazili do moravských zemí. Většina posádky přijela již večer a společně jsme nad pivkem rozebírali naše vyhlídky. Prvotní rozpis rozjížděk příliš důvodů k optimismu nenabízel. A přiznejme, že ani druhá verze rozpisu jásot v našich řadách nevyvolala. Naši soupeři byli opravdu respekt vzbuzující. Vždyť na startu jsme se měli potkat s elitou dragonboatingu z Nymburka. Nebo s nováčkem soutěže Českého poháru, který však dal o sobě vědět na halových závodech – týmem kanoistů z Jablonce. Dále nám měl být soupeřem tým Kaprů z Třeboně a pro nás neznámá posádka Draci z Pryglu, jehož základ měla tvořit firemní posádka startující v minulých letech pod názvem Manners. Jediným lehčím soupeřem pro nás byl tým Pod vlivem, který obvykle svému jménu dostojí.
Ráno bylo slunečné a naše posádka jej trávila víceméně pospolu. Pepa Čermák nám ukázal krásné sestřihy z loňského ročníku a hlavně z posledních dvou závodů roku letošního. Mělo to pro nás motivující účinek a všichni jsme doufali, že nezklameme našeho kouče Pavla Čermáka a trenéra Čápa ani na tomto silně obsazeném závodě. V prvních dvou rozjížďkách potvrzovaly svou dominanci posádky z Českého poháru. Postoupily týmy Pražského výběru, Kojetína Oldies MIX, ONV Devils a znojemský MIX. Prapor Grand Prix hájily pouze posádky Předonína a Přerova.
I zde jsme si museli posádku doplnit o dragony z jiných posádek. Již platným členem posádky se stal Milan Novák (posádka Města Štětí), Radim Ježek (tým Hrochů Litoměřice), majestátní Máca (posádka Arena Fitness). Do lodi po roční odmlce usedl i zasloužilý drak a bývalý háček David Přichystal. Vzhledem k požadavku mít v posádce 6 žen jsme museli náš standardní kvartet (Pavla, Pavlína, Verča a Iveta) doplnit o dvě Wildky – Jíťu a Péťu a hlavním trumfem byl náš zachránce ze Štětí – Kůča alias Fučík. Provedli jsme rozjetí a už jsme stáli na startu. Na povel startéra jsme vyrazili vpřed. Dlouho jsme drželi krok s posádkou z Jablonce. Nymburk ihned po startu odskočil a kontrolovaně si dojel pro první místo. Nám bohužel v závěru síly docházely a museli jsme se spokojit se třetím místem, když jsme za soupeřem ze severu Čech zaostali o pouhých 0,4 vteřiny. S výkonem jsme však mohli být spokojeni. Bohužel nebe se otevřelo a začalo tak silně pršet, že i závody musely být na hodinu přerušeny. Pak již přišly na řadu čtvrtfinálové jízdy. Z nich rozpis pro semifinále doplnily posádky Ptáček z Kojetína, Dračia légia Trenčín a spojená plzeňsko-chomutovská posádka Pilsner Dragons.
Při pohledu na rozpis našeho čtvrtfinále se nešlo nezasmát. Proti nám, týmu ze severu Čech měly stanout hned tři posádky z moravské metropole Brna. Nejdále od nás čekala loď plná zkušeností – Veteráni Brno. Pohárové posádky zastupoval brněnský MIX a po naší pravé ruce stanul tým Spinning a Fitness Brno, který nás porazil vloni na Ostrožské Nové Vsi rovněž v rozhodující čtvrtfinálové jízdě. Nešlo si na tuto smolnou jízdu nevzpomenout. Ale to nám dodávalo jen více odhodlání pro odvetný závod. Ihned po startu jsme se ujali vedení. Bylo patrné, že Brno MIX po naší levé ruce poněkud zaostává. Zdálo se, že situaci máme pod kontrolou. Pak se však přihodily dvě věci. Jednak ve snaze nakopnout co nejvíce loď mi noha podjela a já se jak široký tak dlouhý válel na dně lodi. Dva záběry mi trvalo, než jsem nabyl opět pozice na lavičce. Díky přivázanému pádlu se mi tento výpadek naštěstí povedlo značně minimalizovat. Fatálnějším se však jevil manévr kormidelníka Spinningu, který nerespektoval vytýčení dráhy a doslova se z boku přilepil na naši loď. Ta se okamžitě ve svém rozletu zpomalila a tohoto využila pohárová posádka z Brna. Voda okamžitě ztěžkla a my do stále se blížícího cíle v tu chvíli vlekli dvě lodi. Do cíle jsme dorazili hlava na hlavě. Snad jediné, čím jsme si mohli být jisti, byl fakt, že jsme tam dorazili dříve než Veteráni. Ale na odpověď, zda jsme odolali soustředěnému brněnskému útoku, jsme si museli počkat. Než jsme dojeli ke břehu, zpytoval jsem svědomí za svou školáckou chybu. Samozřejmě, někteří členové posádky, byť se jim to samé povedlo při závodech v Pardubicích, mě nešetřili. Mrzelo mě, že jsem pravděpodobně přispěl k tomu, že se nám opět nepovede překročit tu tenkou hranici mezi úspěchem a neúspěchem zvanou postup do semifinále. Jaká byla moje úleva, když moderátor ohlásil, že postupující posádkou je tým Mondi Štětí. Ale při pohledu do výsledkové listiny nejednomu členovi našeho týmu zatrnulo. Náskok před druhým Brnem MIX byl pouho pouhých 0,14 vteřiny a před týmem Spinningu 0,23 vteřiny. Tak blízko jsme stáli od propasti.
Nyní ale jako by nám vlili novou krev do žil. Než jsme se nadáli, už jsme se opět hrnuli do lodi na semifinálovou jízdu. Ani přes obrovské odhodlání jsme si ale nedělali iluze a bylo nám jasné, že jen zázrak by nás mohl dostat do finále A. Vždyť proti nám stála pohárová čtveřice – Nymburk, Pražský výběr, Kojetin Oldies a ďáblové z Ostrožské Nové Vsi. Šestici pak doplňovala skvěle připravená posádka z Plzně. Naše tušení se beze zbytku splnilo a my dojeli poslední s odstupem více než půl lodi na nymburskou posádku. Tím jsme „spadli“ do finále B, spolu s dalšími dvěma méně úspěšnými posádkami Kojetín Oldies a Pilsner Dragons. Ze semifinále A se k nám přidal Ptáček Kojetín – loňský vítěz Grand Prix, Dračia légia Trenčín – vloni celkově šestí a náš přemožitel z rozjížďky – tým z Jablonce. Jak je patrno, ani složení této jízdy nám příliš šancí nedávalo. Inu mezi dvanácti nejlepšími posádkami lze těžko hledat snadné soupeře. V naší poslední jízdě toho dne jsme však byli všichni odhodlání raději vypustit duši, než tento boj vzdát. Po odjetí finále D a C jsme se již u startu připravovali my. Útěchou nám mohla být drobná výhoda v podobě šesté dráhy, kde byla přece jen větší hloubka a tím trochu lepší podmínky. Avšak pouze dráha zatím nikomu závod nevyhrála.
Po naší pravé ruce byl favorit této jízdy, tým Ptáček Kojetín. Ihned po startu jsme vyrazili jako střela. Všichni jsme se shodli, že tato jízda nám sedla a my dokonce zařadili úspěšně finiš. Vyrovnanost všech posádek jenom dokládá fakt, že všech šest lodí dorazilo do cíle v rozpětí jediné vteřiny. Ale kolikátí jsme byli my? Na to nikdo nedokázal s určitostí odpovědět. Když jsme přijížděli ke břehu, zazněla pro nás neuvěřitelná zpráva. Pouze favorizovaná loď z Kojetína dorazila do cíle dříve než my a to o pouhých 0,25 vteřiny. Radost mohla vypuknout naplno. Tentokrát jsme na Pasohlávkách uspěli. Vždyť jsme byli osmá nejlepší posádka celé soutěže a náš bodový zisk byl o 9 bodů více než za prvenství v malém závodu GP! Navíc naše umístění znamenalo, že jsme na Pálavě skončili jako třetí nejlepší posádka mezi Grand Prix!
Jelikož se opět silně rozpršelo, jen ti nejodhodlanější sledovali souboj těch nejlepších ve finále A. Zde dominovala posádka Nymburku, následovaná týmem Pražského výběru. Oběma pohárovým posádkám zdárně sekundoval tým kolegů z Předonína. Většina z nás však dala přednost projevům naší týmové radosti a převlečení se do suchých oděvů. Poté jsme vyrazili naplnit naše kručící žaludky. Prvním cílem se stala Rybářská bašta, menšina zatím sledovala snažení dvou členek naší posádky na lodi NAST.
Jak se později ukázalo, návštěva Rybářské bašty nebyla úplně nejlepší řešení a tato restaurace by si spíše zasloužila návštěvu páně Pohlreicha. Valná část našeho týmu nakonec našla útočiště ve Steak Housu, který jsme celý obsadili sami pro sebe a kde jsme do pozdních hodin oslavovali náš úspěch.
Druhý den jsme se probudili opět do nepřívětivého počasí. Bylo zataženo a občas i zapršelo. Navzdory tomuto nečasu se celá naše posádka shromáždila na břehu k prověření našich sil na dvoukilometrové trati. Naše loď měla obkroužit dvakrát okruh měřící zhruba 1 kilometr. Vzhledem k tomu, že se startuje v opačném pořadí než posádky dojely ve sprintu, přišla naše chvíle ve druhé jízdě (startovní pole 24 posádek bylo totiž o šest týmů chudší) a to patnáct vteřin za posádkou z Jablonce. V roli honců celého pole byla loď z Kojetína. Otevřeně je nutno přiznat, že dlouhé tratě nejsou naší nejsilnější stránkou. To i tentokrát začalo brzy dokazovat sténání, hekání, funění a další projevy ubývajících sil. Na první pohled bylo patrné, že perfektní výkon podává jablonecká loď. Naopak k lodi s posádkou v barvách erbu Plzně jsme se přibližovali. V poslední otáčce nás bohužel dohnal i skvěle jedoucí Ptáček z Kojetína, s nímž jsme společně (stejně jako vloni spolu s Dračí légií) dojeli do cíle. Přiznejme si, že čas nebyl z těch nejlepších a pouze tým z Plzně dosáhl horšího času, ale naše bojovnost a odhodlání nakonec byly oceněny velmi slušným 11.místem a ziskem 106 bodů.
Ihned z lodi jsme se, na rozdíl od týmu Jablonce, který oslavil osmé místo klouzáním po bahnitém břehu jen v rouše Adamově, upalovali převléct se a vyklidit chatky. Společně jsme pak ještě zašli do Steak Housu na oběd a pak už všechna auta zamířila směr střední Čechy. Není třeba dodávat, že tentokrát jsme z jihu Moravy odjížděli spokojeni a s pocitem, že letos jsme sem nejeli nadarmo. Většina z nás už ale vyhlížela další závod, který měla hostit lipenská přehrada hned následující víkend.
19.-20.5. - Jsou dny, kdy vyhrávají hodní – Lipno Dragon Boat Race 2012
Jak je patrné, byl vstup do letošní sezóny vskutku raketový. Možná i díky tomu, že Morava ještě neměla odjeté žádné závody vyjma Pasohlávek a dlouhých tratí v Kojetíně, jsme drželi druhou pozici v celkovém pořadí Grand Prix. Mnoho nadšenců (včetně mě) doufalo, že tento příliv úspěchů vyburcuje posádku z letargie, všichni se pohrnou do lodí a Pavel nebude stíhat odmítat zájemce. Nestalo se. Smršť závodů naplno se rozjíždějícího kolotoče každý víkend přinášela souboj dragonů. Časové přetížení, spolu s finanční náročností dopravy a pobytu vedlo k tomu, že do poslední chvíle nebylo rozhodnuto, zda se na jih Čech vydáme. Závody plánované na dva dny a vzdálenost blížící se vzdálenosti závodů na Moravě, odradily nejednoho člena stabilního kádru. Situace byla komplikovaná i tím, že nebylo možno jen tak snadno zalovit u jiných oddílů. Na jih Čech se totiž chystalo jen málo posádek z naší oblasti. Tím více nás ale mrzelo, že bychom měli tento závod vynechat. Vždyť účast v něm nám mohla výrazně pomoci nejen ve firemním žebříčku, či v pořadí české divize, kam se započítávají všechny bodové zisky získané na závodech pořádaných na území Čech, ale kynula nám i naděje získat některý z cenných kovů. A přiznejme, nejeden z nás snil i o kovech nejvzácnějších. Přes hrozby, výčitky, sliby a prosby měla však soupiska více děr než ementál.
Nakonec musel zasáhnout Pavel. Povedlo se mu sehnat několik výpomocí z řad Nastěnek (Lucku) nebo Třeboňských kaprů. Michal Košek pro změnu zalovil v posádce Kleneče, odkud nám přijel pomoci Jirka Zemanec. Zdeňka Janatu z posádky Město Štětí už lze dávno považovat i za stálého člena naší posádky. V pátek se narychlo poskládaná parta přesunula do známého hotelu poblíž Lipenské přehrady. Jelikož většina z nás dorazila relativně pozdě, odebrali jsme se po večeři a krátkém posezení na kutě. Jen dámská část posádky, trpící nespavostí, uspořádala malý mejdan se stejně postiženými pány. Ráno proběhla snídaně a přesun na závodiště. Hřející slunko a bezmračná obloha slibovala krásný den. Ledva jsme dorazili na místo, někde tam kde jsme měli přístřešek i před dvěma roky, byly závody zahájeny . Pohled do startovní listiny ukazoval, že do závodu se přihlásilo 43 posádek. Pravda, většinu z nich tvořily posádky místních sdružení a přátel, ale i zde bylo možno najít soupeře zvučných jmen. Dobře jsme si pamatovali posádky se jmény Lipeni, Kamenné ruce, Lipenská letka nebo ICÍK. Tyto místní černé koně doplňovaly týmy Třeboňských kaprů, Škodováků, Ponorky Pardubice a sedlčanské Průtrže dračen. Jako jedni z posledních pořadatelů si Lipno ponechalo systém společného zápolení, kdy pohárové posádky startují v jedné soutěži s regionálními týmy. Pohárové lodě byly nasazeny do jednotlivých jízd a k nim byly dolosovány místní dračí posádky.
První překvapení nastalo hned v první rozjížďce, do které byli nasazeni loňští vítězové Škodováci. Část jejich posádky však postihla autonehoda a rozhodčí soutěže rozhodli přesunout tuto posádku do pozdějších jízd. Z první rozjížďky tak přímo do semifinále postoupila posádka Kamenné ruce. Druhá rozjížďka byla ta naše. Zde nám byly soupeřem posádky Kubovo stíhačky, Marabu, Hvězdy z Hvězdy. Jedině třeboňská posádka Satani z Doubí, která doplňovala naší pětici, nám byla známá z jejího dřívějšího působení v Grand Prix. Doufali jsme, že nedojde k nějakému překvapení ze strany protivníků. Nestalo se. Poslední část jsme už jeli jen na půl plynu a udržovali jsme náskok zaručující nám přímý postup do semifinále. Do cíle jsme i tak dorazili o 5 vteřin před Satany. Výhodou bylo, že jsme se nemuseli obávat o postup mezi 12 nejlepších posádek a vysilovat se dalšími jízdami, nevýhodou pak, že nám horký květnový den přinese únavu a ztrátu koncentrace. Každý z nás trávil čas po svém, čtením, klábosením vesměs o ničem, pospáváním, sledováním ostatních jízd. Někteří dokonce i návštěvou atrakcí a stánků, které lemovaly břeh. Tým doplnila i Iveta, která se vrátila ze zkoušky na Vysoké škole.
Mezitím se zaplňovala prázdná políčka našich soupeřů v semifinále. Dle očekávání si přímý postup vybojovaly Pardubice, které svedly vítězný souboj s týmem Malše Doudleby. Do rozjížďky D byla zařazena posádka Škodováků, jejíž zbývající část šťastně dorazila. V tu chvíli se celkem jasně očekávané vítězství Průtrže Dračen nad místními posádkami změnilo v souboj slibující napínavou podívanou. A bylo to tak! Všichni diváci sledovali souboj týmu loňských vítězů s týmem ze Sedlčan, který nakonec o méně než půl vteřiny zvítězil a poslal tak Škodováky do oprav. Tento souboj i vzdáleně sledovali soupeři, protože tým na třetí pozici dojel o více než 10 vteřin později.
V další rozjížďce nepřipustila překvapení posádka Třeboňských kaprů. Osmu přímo postupujících doplnily regionální týmy – ICÍK, Lipeni a Lipenská letka. Ze série osmifinálových a čtvrtfinálových jízd nakonec postoupily čtyři týmy – Nadraky, Rychlé pípy a Škodováci. Asi nejnapínavější jízdou byl čtvrtfinálový souboj mezi Malší Doudleby a Drakunkulózou. Tato posádka s děsivým jménem nakonec zvítězila a stala se semifinalistou o pouhých 0,46 vteřiny. V tu dobu v našem týmu již vládla předstartovní nervozita. Přišel čas udělat další krok k získání trofeje – krásné vyřezávané dračí hlavy, která byla vystavena u jednoho ze stánků. Jako žert pořadatelů působil překlep na poslední z cedulek se jmény vítězů této krásné dřevěné dračí hlavy. Stálo na ní, že vítězem ročníku 2012 se stal tým Škodováků. Zkrátka vloni se vloudil malý překlep. Nejeden z nás doufal, že by to mohlo být jméno našeho týmu, které by se po opravě této chybky skutečně objevilo po číslicí 2012.
První semifinále bylo obsazeno regionálními posádkami, mezi nimiž dosaženým časem kralovala jediná – sedlčanská Průtrž Dračen. Naše posádka již stála připravena u nástupu do lodí, když Průtrž potvrdila renomé favorita a černého koně soutěže a postoupila do finále A z prvního místa. Na druhém místě dorazil bojující ICÍK a vteřinu po něm uhájila třetí místo posádka Rychlý pípy. Rychle jsme převzali loď a vyrazili jsme na start. Na první pohled bylo patrné, že tento souboj nebude taková selanka jako první semifinále. Vždyť kromě posádek pravidelně se účastnících Grand Prix – Ponorky Pardubice a Třeboňských kaprů, stála na startu loď loňských vítězů – Škodováků. Poslední housle rozhodně nechtěli hrát ani Lipeni, jejichž časy pod 57 vteřin dokládaly jejich kvalitu, a ani poslední tým Drakunkulóza si za heroický souboj s Malší Doudleby nezasloužil označení outsider. Bylo na první pohled patrné, že jedna z posádek Grand Prix prostě bude ve finále A chybět.
Start se vydařil a my se vyřítili vpřed. Nikdo nekoukal vlevo nebo vpravo a jediné co jsme sledovali, byly cílové bójky. Teprve po projetí jsme se mohli rozhlédnout. Na první pohled bylo jasné, že postup máme a zdálo se, že i z prvního místa, které nám zajišťovalo startovní pozici uprostřed startovního pole. Náš předpoklad se potvrdil po vyvěšení výsledkové listiny. Zvítězili jsme o pouhou půl vteřinu před Škodováky. Překvapení čekalo na třetí pozici. Ne jedna, ale obě posádky Grand Prix byly odsunuty do finále B nenápadně, ale výborně jedoucí posádkou Lipenů v páté dráze. Lipeni měli náskok před Klubem třeboňských kaprů půl vteřiny a před pardubickou Ponorkou dokonce vteřiny dvě.
Čekalo nás finále A. Hodlali jsme nepodcenit soupeře z řad místních, ale časy zatím jasně ukazovaly, že o medaile by se měly poprat posádky Mondi, Průtrže Dračen a Škodováků. Ještě před rokem by to v nás vyvolávalo euforii. Letos byla však medailová radost doprovázena i nervozitou. Vždyť šance na vítězství byla tak velká! Oba naše soupeře jsme již letos porazili. Ale sprint na 200 metrů je nevyzpytatelný. Stačí malá chyba a všechny předpoklady a statistiky padají. Na startu vládlo napětí. Po rozjetí jsme stanuli na startu. Hned vlevo vedle nás jsou naši největší soupeři – sedlčanské Dračeny. Start nám vyšel parádně. Odskočili jsme soupeřům. Jediný, se nás dokázal držet, jsou právě sousedi po levici. Po polovině trati se začínají nebezpečně dotahovat. V tu chvíli nasazujeme finiš. Bohužel nám zcela nevychází. Od předku lodi se rozhazuje pravá a levá strana. Navíc se zvyšuje frekvence, ale ne síla v záběru. Naopak zrychluje a míjí nás sedlčanská posádka. Okem je patrné, co chvíli poté potvrzuje Klimbera. Vítězem se stává Průtrž Dračen o 2 desetiny před Mondi Štětí. Zatímco v lodi vítězů, která doráží ke břehu, zní radostný pokřik, tak v naší lodi vládne ticho a smutek. Přistáváme u břehu, jdeme sebrat věci z přístřešku a přesouváme se na hotel. Vždyť za chvilku začíná semifinále mistrovství světa v hokeji, kde se naše reprezentace utká s bývalými federálními bratry. Bohužel, ani výsledek tohoto zápasu nám radost neudělá. Naši prohráli. V tu chvíli se rodí jedna z hlášek – „Inu jsou dny, kdy ti hodní nevyhrávají“. Po večeři se většina přesouvá na slavnostní vyhlášení, kde nám náladu zlepšuje zejména odměna za medailové umístění. Vzhledem k tomu, že sponzorem akce je lihovar Božkov, dostává posádka na třetím místě – Škodováci – dvacet placatek rumu. Náš tým obdrží stejný počet v půllitrovém balení a vítězové ze Sedlčan to samé, ale v litrovkách. No večer bude asi pěkně divoký. Pavel se ale ukazuje jako správný kouč a do placu uvolňuje dvě láhve a ostatní zabavuje. Sedlčanští se naopak na svou odměnu vrhají plnou vervou. I přes tento příděl se zábava ve formě rockového koncertu protáhla do pozdních nočních hodin. Toho večera naše posádka nezískala obdiv pouze na poli sportovním. Jedné člence se intenzivně dvořil člen posádky Škodováků. Dokonce se k nám přidružil i na cestu do hotelu. Pro některá děvčata to byl signál pro zahájení akce „škatulata hejbejte se“. Onomu ctiteli z týmu soupeře se však dostalo toho dne již druhého pokoření ze strany týmu Mondi a musel se vrátit zpět do kempu. Nazítří se tato příhoda stala hlavní historkou dne, takže dokonce prošlo bez povšimnutí i to, že některé závodnice mají podpisy na takových místech těla, kam se obvykle propiskou nepíše.
Než sluníčko vystoupalo na vrchol nebeské dráhy, proběhl u našeho přístřešku soukromý ceremoniál, kdy každý člen (vyjma těch co zkonzumovali svůj příděl den před tím) obdržel svůj podíl na rumové odměně. Poté již začala příprava na závod na kilometrové distanci. V jedné z prvních rozjížděk nešlo přehlédnout perfektní výkon borců v červených dresech. Jednalo se o domácí tým Rafters, který, stejně jako předloni prokázal skvělou formu a jednoznačně opanoval první místo průběžného pořadí. To už ale přišel náš čas. Na startu se sešly všechny lodě z finále A předchozího dne, vyjma ICÍKŮ. Na první pohled bylo patrné, že řady včerejších vítězů prořídly. Navíc ti co do lodě nastoupili, nevypadali nejčerstvěji. Jak prozíravá se nyní jevila Pavlova konfiskace božkovského nektaru!
Bylo odstartováno. A hned bylo patrné, že se Rychlé pípy propadají startovním polem a jsou předjížděny ostatními loděmi. My jsme nasadili od počátku tvrdé a nekompromisní tempo. Loď Škodováků se nám sice přibližovala, ale pouze nepatrně. Závod se jel na jednu otáčku, kterou kormidelník Matěj zvládl výtečně. V druhé polovině jsme tempo zvýšili. Každým záběrem se pak ještě stupňovalo a loď poskakovala po vlnách Lipna stále rychleji. Ihned za otáčkou míjíme trápící se Rychlé pípy, které patrně trávily večer stejně jako Dračeny. Konečně se začínáme přibližovat Škodovákům. Poslední metry už naše loď doslova letí. Na první pohled je jasné, že jsme tuto jízdu vyhráli. Dračeny doráží do cíle s odstupem, který je znatelně větší než byl na startu. Bude náš výkon stačit i na Hanace? Jelikož oficiální výsledku budou zveřejněny až poté co se uklidí lodě, je naší jedinou záchranou Pavel. Potvrzeno. Jsme nejrychlejší posádkou na kilometrové trati. Zní to neuvěřitelně. Cíl být první na závodech Grand Prix, jsme splnili už podruhé.
Jistě, je třeba uznat, že to bylo snazší díky neúčasti týmů z Předonína nebo pražské HAKY, ale i přes jejich absenci zde byli velmi kvalitní soupeři a pohled do našich tváří dokazuje, že rozhodně to zlato vylovené z Lipna nebylo zadarmo. Závěrečný ceremoniál si užíváme, i přes opětovnou absenci oné vytoužené hymny vítězů. Jak ukazují oficiální výsledky, porazil náš tým druhé Hanace o 3 vteřiny. Třetí, navzdory lehké indispozici, skončil tým ze Sedlčan. Na cestě domů se zastavujeme na společném obědu v obci Včelná. Zde se (k obecnému veselí) potkáváme s neúspěšným ctitelem ze včerejšího večera. Když se rozcházíme k autům, někdo prohazuje… „Inu dneska je den, kdy pro změnu ti hodní vyhrávají “. Večer naši porážejí na hokejovém šampionátu v bitvě o bronz Finy .
1.-3.6. - Po boku nejlepších – Golden Four Třeboň 2012
Ještě neuplynuly dva týdny od našeho druhého vítězství a už opět sedíme v autech a uháníme na jih Čech. Naším cílem je tentokrát jedna z nejoblíbenějších destinací – Třeboň. Do večera doráží většina posádky. První kroky všech vedou do kempu na břehu Opatovického rybníka. Náš tým se při předchozích závodech vždy ubytovával v kempu v Doubí. Vzpomínáme společně na chrápání jednoho z členů posádky po minulých závodech. Jeho výkon slouží dodnes k všeobecnému obveselení, přestože vedl k tomu, že někteří prchli ze společné chatky a dali, z obavy před trvalým poškozením sluchu, přednost spánku „pod širákem“. Luboš Honsárek tehdy na dotyčného vznesl takto formulovanou prosbu „ Prosím, klidně si chrápej, ale neřvi u toho“. Osobně si myslím, že té osudné noci rozhodně nebyla Třeboň lázeňským městem, ale vyrovnala se, alespoň v hlukových emisích, mnohým průmyslovým aglomeracím. A možná právě díky tomu (a nikoli z důvodu rekonstrukčních prací jak nám bylo řečeno) nás náš oblíbený kemp nás odmítl ubytovat. Pavel sice sehnal náhradní ubytování, ale snad to, že to mělo být v bývalém klášteře nebo to, že bychom byli stranou veškerého dění, nakonec vedlo k tomu, že většina dala přednost spaní v kempu. Správnost tohoto rozhodnutí trochu nahlodávala předpověď počasí. Ta hlásila prudké ochlazení doprovázené deštěm, ve vyšších polohách dokonce sněhem. Většina z nás však prostě uvěřila faktu, že „V Třeboni nám neprší“ před meteorologickou předpovědí pomocí satelitu. Navíc už jiné ubytování stejně nebylo možné.
První starostí bylo tedy postavit přístřešek a stany. Poté jsme se vydali hledat místo, kde naplníme žaludky. Nakonec jsme takové útočiště nalezli v krčmě u alchymisty Kellyho, kde jsme se postupně všichni sešli. Zde jsme také svedli neúspěšnou bitvu o poslední porce žebírek s jinou posádkou veteránů. Při dobrém domácím pivě jsme vzpomínali na příhody z našich závodů právě v Třeboni. Mezi nimi kralovala vzpomínka na to jak jsme se vloni, během obvyklé zábavy která se vždy koná na dvoře třeboňského pivovaru, zúčastnili exkurze v pivovaru. Při čekání na průvodce, poblíž vstupní vrátnice, objevil Honza Kober píchačky. Ihned si vzpomněl na mladá léta. S gustem vytáhl kartu jednoho ze zaměstnanců, který byl doma, vrazil ji do stroje, označil mu příchod a zařadil ho do stavu. Celý rok jsme na toho dotyčného vzpomínali a bavili jsme se při představě, kolik přesčasů už má odpracováno. Někteří z našich mladých pro změnu projevili značnou fundovanost a při ochutnávce, ještě než je mohl průvodce instruovat, neomylně zamířili k tanku s Regentem čtrnáctkou, kterou začali degustovat. Starší členové zase naopak řešili problém kam pivo, proteklé jejich organismem, vypustit. Zkrátka čas letěl jako dračí loď. V pozdních hodinách jsme se pak vrátili do kempu v očekávání druhého dne. To že tato destinace není nejoblíbenější jen pro nás, nám připomínala zdařilá reprodukce hitů bratří Nedvědů z verandy místní restaurace.
Druhý den jsme se začali připravovat na další závod velké čtyřky. Kemp byl plný místních fun posádek, našich soupeřů z Grand Prix i těch týmů, které patří k absolutní špičce soutěžící v Českém poháru. Původní avizovaný rozpis rozjížděk bylo nutno změnit, protože se některé posádky nedostavily. Naše rozjížďka moc šancí nedávala. Jízda, z níž se první dva přímo kvalifikují do semifinále, proti nám svedla posádky zvučných jmen. Pohárovou reprízu si zde měl odbýt tým Ptáčků z Kojetína, loňský vítěz celého Grand Prix. Dalším soupeřem byl tým Ostrožské Nové Vsi – ONV Devils, dlouholetý člen Českého poháru. Velké šance jsme si nedávali ani proti spojenému týmu Plzně a Chomutova, který se naopak vrátil z Českého poháru mezi týmy Grand Prix. Pětici doplňoval tým Palm Bitch, jediný tým na který jsme si věřili. Šestý člen rozjížďky D měl být tým Škodováků, který ale nedorazil. Většina z nás se již duševně připravovala na čtvrtfinále. Nešlo o projev poraženectví, ale o reálný odhad možností. Postup moravských týmů se zdál jasný, jako obloha toho dne.
Zatím vše probíhalo podle papírových předpokladů – favorité postupovali. Listina semifinálových účastníků se plnila zvučnými jmény: Nymburk, HAKA, Přerov, Draci Znojmo. Senzace se zrodila v další rozjížďce, z níž si vybojovaly přímý postup týmy Jablonce a Předonína před Pražským Výběrem. Pak již přišla řada na nás.
Poté co se k nám připojily naše posily – Fučík spolu se dvěma členkami Wildek – Péťou a Šnekem, nasedli jsme do lodi a vydali se do boje. Po startu mírně odskočil tým Plzně, na který zle dotíral tým ONV Devils. S mírným odstupem jsme jeli my, s náskokem hlavy draka před Ptáčky z Kojetína. Tým Palm Bitch dle předpokladů odpadl již po startu. Lodě s neznatelnými rozdíly se hnaly k cíli jako dračí smršť. Frenetický pokřik bubeníků hnal posádky na hranici možností. Průjezd cílem byl hlava na hlavě. Nikdo, vyjma Palm Bitch, v ten okamžik nemohl říct, na jakém místě dojel. Pak přišly výsledky. Všechny čtyři týmy se vešly do 16ti setin vteřiny!! Jednalo se o jeden z nejvyrovnanějších závodů celé historie. Jako blesk z čistého nebe působila zpráva, že jsme skončili druzí a tudíž jsme přímo postoupili do semifinále mezi nejlepších dvanáct týmů. Na vítěze z Plzně jsme ztráceli 0,09 a náskok před třetími ONV Devils jsme měli pouze 0,02 vteřiny! To byla senzace. Mohli jsme sledovat čtvrtfinálové boje a nemuseli jsme se strachovat jak dopadne ten náš. V prvním čtvrtfinále si spravila chuť posádka Ptáčků, která si vítězstvím zajistila postup do bojů o finále A. V další jízdě se utkaly posádky Mnetěše, sedlčanských Dračen a Města Štětí. O necelé dvě desetiny vteřiny zvítězil tým Mnetěše. Ihned po dojezdu však následoval protest sedlčanského týmu za ulitý start Mnetěše. Následná jednání, za dohledu prezidenta asociace, mezi kapitánem Sedlčan a kapitánem Mnetěše který ulitý start nezapíral, nakonec skončila dohodou, že výsledky platí a jízda se opakovat nebude.
V dalších jízdách si účast mezi 12 nejlepších vybojovaly posádky Pražského výběru a náš soupeř ONV Devils. Nyní byly na řadě semifinálové jízdy. Zde se měly týmy rozdělit do finále B a finále A, kde se mělo rozhodnout o medailích. Z prvního semifinále mezi nejlepších šest týmů postoupil nekompromisním vítězstvím tým Draci Znojmo, spolu s týmem z Přerova a vítězem naší rozjížďky – spojeným týmem Plzně a Chomutova. Do finále B tak odsunuly týmy Ptáčků, Předonína a Mnetěše.
Opět sedíme v lodi a jedeme na start. Všichni cítíme historickou šanci. Postup do finále A si vybojují první tři lodě. Po hladině už ale krouží jako supi naši soupeři. Mezi favority určitě patří týmy Nymburka a Pražského výběru. Černým koněm naší jízdy je Jablonec, který porazil v rozjížďce Předonín. Opodál se rozjíždí tým HAKA Dragons, který jsme poprvé porazili až letos. A přiznejme si, i přestože jsme dnes již porazili tým v šedivých dresech (ONV Devils), že dvě setiny nejsou důvod k přehnanému optimismu. A dnes jsme už jeden zázrak vyčerpali. Slunce praží a Michal motivuje posádku k maximálnímu úsilí. Připomíná, jaká je to obrovská šance. Nervozita na startu by se dala krájet. Startovní výstřel spustí peklo. Klidná hladina se okamžitě čeří vlnami od pádel, jak se všichni snaží uvést své lodě do pohybu. Bubny rozčísnou ticho stejně jako pádla vodu. Lodě se okamžitě hnou z místa. Údery na bubny se zrychlují, jak lodě nabírají rychlost. Celá skupina si razí cestu tratí, hlava na hlavě. Ze břehu musíme vypadat jako jedna šestihlavá bestie. Jediné, co je okem patrné, je mírně vysunutá hlava posádky v růžových dresech. Konec je soubojem vůle. Finiš nám tentokrát vychází. Loď se podaří na posledních padesát metrů zrychlit. V plicích hoří požár a ruce těžknou s každým záběrem. Záběr-záda-noha zní v hlavě. Nekonečný kolotoč, kde je každý z posádky sám. Je tu průjezd cílem. Každý se ihned rozhlíží. Ale z tohohle nebude moudrý nikdo. Jak se později ukazuje, všechny lodě projely cílem v jedné vteřině a pět lodí se dokonce poskládalo do 0,33 vteřiny. Vyjíždíme se, ale únava a kyselost ze svalů odchází jen pomalu a většina z nás těžko popadá dech. Pavel postává u stanu časoměřičů. Tohle bude na fotku. Vystupujeme z lodi, ale nikdo neodchází, všichni stojí pohromadě. Jen já s Michalem se hrneme k Pavlovi. Míša dává slib, že pokud postoupíme, pokoří rekord v pití místní čtrnáctky. Ještě nikdy jsme do finále A tohoto nejprestižnějšího závodu nepostoupili. Čekání. Je to naprosto k nesnesení. Pak vylézá Pavel s vítězným gestem zpoza stanu časomíry. Jsme třetí! Okamžitě porážím Míšu na zem a válím se po něm v návalu radosti. Pepa Čermák a Petr Nevečeřal okamžitě předávají informaci dál. Nad rybníkem se zvedá vítězný pokřik posádky v oranžových dresech, který je hlasitější než všechny bubny dračích lodí. Ruce i s pádly letí nahoru. Plácání, objímání, gratulace. Bezbřehá radost. Milosrdně propouštím Mišáka ze sevření a jdeme se radovat s ostatními.
Nakonec rozhodlo 0,24 vteřiny, o které jsme dorazili do cíle dříve než čtvrtý Jablonec. Ztráta na Nymburk jsou pouhé 3 setinky. Celkem jasným (pokud lze toto označení použít v tak vyrovnané jízdě) vítězem se stává Pražský výběr. A tak padl další historický limit. Nejenže jsme letos dosáhli poprvé na vítězství v Grand Prix, nejenže jsme poprvé v historii porazili takové elitní týmy, jako jsou HAKA, Předonín, nebo Ptáček z Kojetína, ale poprvé jsme si vybojovali právo stanout po boku těch nejlepších týmů co v republice jsou. Již dávno běží finálové jízdy a my se stále ještě opájíme tímto úspěchem.
Průtrž Dračen si chladí žáhu po křivdě ze čtvrtfinále a nekompromisně vítězí ve finále C. Na druhé místo se výborným výkonem řadí kolegové z týmu Město Štětí. Finále B pro změnu opanuje další z týmů z Čápovy farmy. Předonín vítězí před HAKOU a Jabloncem. A nyní je náš čas. Ještě než se nahrneme do lodi, povídá Míša Košek – „ Koukej“. Ten pohled je tak absurdní, že nemusí říkat víc. Z jedné strany stojí posádka Nymburka – chlapi jako topoly. Vysocí, široká ramena, většina z nich vyšší než já – inu chodící reklama na testosteron. Z druhé strany Přerov – tmavé dresy nekryjí ruce silné jako moje noha, býčí šíje, tělo bez gramu tuku. Ženské členky posádek mají ruce svalnatější než většina z nás. Pak se rozhlédnu po našem týmu. Některé z nás už notně poznamenal zub času. Tu mírnější, tu výraznější pupíky zdobí nejednoho z nás. Bělost kůže ještě více zdůrazňuje chybějící svalovinu. Pár z nás před chvílí odložilo kelímky s pivem a típlo cigaretku. Inu Bůh občas umí projevit smysl pro humor.
Už sedíme v lodi. Kapitán ještě připomíná, že poraženectví není na místě a že zázraky se prostě dějí. Dneska je den blázen a může se stát cokoliv. Ale tohle už by asi bylo moc. Hlavně neudělat ostudu a pokud to bude možné, neskončit poslední. Teď už hrajeme o každý bod. Je odstartováno. Ženeme loď, co to dá, ale tahle smečka je hodně rychlá a náš dráček vlaje na chvostu. Je konec, projíždíme cílem. Šance je sice vždy, ale tady je to jasné. Ztráta není nijak hrozivá, ale od bronzu nás dělí vteřina a od předposlední posádky z Přerova 0,22 vteřiny. Rozhodně to není ostuda. Vždyť náš čas byl nejlepší, jaký jsme toho dne dosáhli. Přirážíme ke břehu a jdeme se převléct. Chvilku někteří zápasíme s pocitem, že je škoda, že jsme neskončili aspoň pátí nebo čtvrtí, ale každému je jasném, že radost tuto nenasytnost zažene, než se převlékneme do suchých hadrů. Ani Řím nepostavili za jednu noc… Teď už nás čeká jenom zábava. Pavel jakoby četl v našich hlavách, upozorňuje, že zítra nás čekají galeje na dvoukilometru, tak ať to nepřeženeme.
Jak se ukazuje, byl na konci sportovního programu dne nejvíce zničeným členem posádky Petr Hejtkov. Na prosbu týmu Palm Bitch jsme jej s jeho souhlasem k této divoké smečce přiřadili. Ti kdož posádku Palm Bitch znají, jistě potvrdí, že po závodech v jejich řadách netrpí ani tak ruce ale spíše játra. Petr však mezi ně úspěšně zapadl a vydržel až do finále. Před závěrečnou jízdou však už odpadl. Nicméně projevil ducha bojovníka a za pár hodin už seděl v obležení členek týmu NAST na nádvoří třeboňského pivovaru. Tam koneckonců skončila celá naše posádka.
Ihned při zahájení samotný prezident asociace popřál hodně zdraví našemu kouči Pavlu Čermákovi.
S gratulací samozřejmě přispěchala celá naše parta následovaná dalšími posádkami. Pak už byly vyhlášeny kategorie Českého poháru i Grand Prix. Posledním bodem programu byla taneční zábava, která se všem, jako ostatně každý rok, ohromně líbila. Většina posádky si však vzala k srdci přání Pavla Čermáka a odebrala se do kempu ještě před koncem zábavy.
Druhý den nás přivítalo kalné ráno. Čekal nás druhý dvoukilometr této sezóny. Na přípravu jsme měli dost času. Vždyť jsme startovali až v poslední jízdě. Většina z nás však již byla rozcvičena dříve a tak jsme ze břehu sledovali výborné výkony zejména posádek Jablonce nebo HAKA Dragons. Pak již přišel náš čas. Byli jsme odhodláni navázat na úspěch z předchozího dne. Zůstává otázkou, čím to bylo, zda nepovedeným startem, opatrným rozjezdem v prvním kole, neoptimálním projetím otáčky nebo únavou z předchozího dne. Zkrátka naše jízda se nám příliš nevydařila. Malá vzpruha nastala ve chvíli, kdy nás předjížděl za námi jedoucí Přerov, my se zakousli a jeli jsme bok po boku až do cíle. Zde také vznikla nezapomenutelná fotka dokládající znatelný rozdíl v objemech svalové hmoty v posádce Přerova v porovnání s naší posádkou. Konečné 15.místo lze hodnotit jednoznačně jako neúspěch a tak krásný a prosluněný víkend dostal malou šmouhu na kráse, podtrženou deštěm, který se v průběhu balení stanů spustil. I přesto Třeboň potvrdila statut místa, kde se nám líbí a neobyčejně daří.
9.6. – Klimbíkova volná improvizace – GP Máchovo jezero
Po Třeboni jsme se, díky největšímu počtu absolvovaných závodů a výborným výsledkům, naposledy posunuli na první místo žebříčku a udrželi jsme se na něm i týden, který nás dělil od závodů na Máchově jezeře. Tyto závody nás nikdy nenadchly. Jedná se o soutěž místních posádek a Grand Prix je k této soutěži pouze volným doplňkem. Navíc zde byly odjakživa problémy s malým počtem lodí a dráhy jsou zde určeny velmi volným a improvizovaným způsobem. Poslední, co nám vždy na závodech vadilo, byla skutečnost, že se konaly v pátek a většina z nás se na ně tedy hnala rovnou z práce. Alespoň tento poslední nedostatek naštěstí letos odpadl a závody byly naplánovány na sobotu. Ostatní nedostatky však zůstaly. Prezident asociace odvezl všechny lodě do Mostu na FUN závody a tak na Mácháči zbyla sbírka dvou stejných lodí Swift a jednoho atypu. Soutěžit se tak mělo na třech drahách podél pláže. Bohužel ani toto rozmístění nebylo příliš fér a většina posádek se na vlastní kůži přesvědčila, že první dvě dráhy směrem ke břehu skutečně znamenají handicap.
Závodů se zúčastnilo 9 posádek, převážně z blízkého okolí. Na favorita soutěže byl pasován tým Předonína. Bylo rozhodnuto, že vítěz každé rozjížďky automaticky postoupí do semifinále a ostatní lodě se utkají v systému opravných jízd o zbývající 3 místa.
Naše první jízda nám určila „červenou“, jak jsme odlišnou loď na prostřední dráze hned překřtili. Nejblíže ke břehu měli nastoupit Votroci z Litoměřic a na volné vodě nejdále od pláže měla jet Ponorka z Pardubic. Po standardním rozjetí nás startér seřadil a vyslal na trať. Přestože se nám start povedl a naše loď získávala velmi slušný náskok, po polovině trati, ve chvíli, kdy se na nás přilepily ostatní lodě, se naše tempo zpomalilo a loď nepředstavitelně ztěžkla. Ponorka z Pardubic tak v závěrečných metrech získala palmu vítězství a přímo postoupila do semifinále. To byla nepříjemná komplikace. Z dalších rozjížděk postoupil favorizovaný Předonín a Draci Mnetěš. Nás čekala čtvrtfinálová jízda. Soupeřem nám měla být posádka Cement Lafarge a posádka, která prožívala zmrtvýchvstání – A-Fitness. Postupový klíč nám přisoudil naši oblíbenou červenou loď a dráhu číslo dvě. Tentokrát jsme však nesměli neuspět, protože pak by nás jen jedna jízda dělila od finále C. Jízda probíhala velmi podobně, ale naším finišem v závěru trati se povedlo udržet mírný náskok před posádkou A - Fitness.
Semifinálový duel nás svedl dohromady s oběma soupeři z rozjížďky. Jen nám postupový klíč prohodil dráhy s Ponorkou. Na nás tentokrát vyšla nejvzdálenější dráha a jiná loď. A to že byly naše nesmělé výtky k lodi a dráze položeny na reálném základě, jsme dokázali brilantní jízdou, kterou jsme dosáhli nejrychlejšího času toho dne. Trať jsme zdolali za 51,09 vteřiny a postoupili tak do finále A. Bylo jisté, že bez medaile neodjedeme. Špatnou zprávou však bylo to, že tak jak jsme sprint zahájili, tak jej i skončíme – na druhé dráze a v „červené“ lodi.
Druhé semifinále přineslo také drama, díky tomu, že Draci z Mnetěše získali výhodnou – nejvzdálenější dráhu, zatímco tým Předonína musel zápasit s „červenou“ na druhé dráze. Nakonec se však projevila větší kvalita a zkušenost favoritů a Předonín si tvrdým finišem zajistil těsný postup mezi nejlepší trojici. Doplňkový závod, který měl dohru ve formě protestu pardubické lodi na křižování ze strany lodi Mnetěše, se nakonec po dohodě kapitánů obou posádek neopakoval a finálovou trojici doplnila Mnetěš.
Kolegové z Města Štětí nakonec na třetí dráze zvítězili ve finále C, před Cement Lafarge na druhé dráze. Nejblíže ke břehu jedoucí Kleneč pak skončila poslední. Finále B bylo jako opsané přes kopírák. A - Fitnes porazilo soupeře jízdou ve třetí dráze, na druhé skončili v tomto finále druzí naši soupeři z Pardubic a nejblíže ke břehu se k celkovému 6.místu protrpěli litoměřičtí Votroci.
Pokud by platilo stejné schéma, pak nás čekalo na konci závodu stříbro. A skutečně, naše posádky mohly zůstat na břehu, protože pořadí bylo poplatné pravidlu – vítězství = třetí dráha (i když zde nutno říct že zaslouženě a s přehledem) = Předonín. Naše posádka svedla bitvu s Mnetěší jedoucí na první dráze a nakonec jsme protnuli cílovou pásku o desetinu vteřiny dříve.
Pak již přišel na řadu závod na jeden kilometr. Náš tým nasedl (jak jinak) do „červené“ a vydal se do předem ztraceného boje. Předpokládaný handicap se projevil naplno a naše loď nakonec dojela za oběma soupeři z finále A. Lepší čas zajela i posádka Ponorky z Pardubic. Náš tým tak získal čtvrté místo. Pak již následoval obvyklý úklid lodí a slavnostní vyhlášení výsledků. Zde nutno organizátorům přiznat plus za odměnění nejlepších posádek medailemi a krásným skleněným pohárem. A když slunce rozehnalo deštěm naplněné mraky mohlo s úžasem vidět, jak se na krku naší posádky houpou stříbrné medaile.
Tím naše posádka získala desátý výsledek v sezóně a tak nás čekalo už jen škrtání výsledků pokud získáme lepší umístění. A bylo nad to zvědavé slunce jasné, že čtvrté místo za kilometr ze závodů na Mácháči škrtneme s gustem a jediné co jej bude připomínat, bude hořká pachuť a vědomí, že příslib stejných lodí a drah na závodech Grand Prix zůstal i letos jen na papíře.
16.6. – Dvakrát pozlacený perník – GP Pardubice
Přesně týden po našem ne právě nejpovedenějším vystoupení na Máchově jezeře, jsme se vydali do Pardubic. Stejně jako před závody na Mácháči, jsme i tentokrát bojovali se sestavou. Zejména absence stabilních opor přidělávala Pavlovi vrásky na čele. Neúčast takových členů kádru jako jsou Petr Nevečeřal, Iveta Janíková, Honza Kober a zejména kapitán Míša Košek, nedávala příliš důvodů k víře v dobrý výsledek. Nakonec ovšem předvedl excelentní výkon Pavel Čermák a tyto absentéry nahradil stejně kvalitním zástupem. V lodi se také opět objevili Máca a Honza Pleticha z A-Fitnessu a dokonce dorazila i Jíťa z Wildek.
Den byl opět jako vymalovaný, když jsme se sešli na našem obvyklém místě, nedaleko soutoku Labe s Chrudimkou, v areálu Na Špici. Jako obvykle vztyčili Pavel s předvojem stan, který ten den skýtal příjemný stín. Před odjezdem nám Pavel přinesl i dobrou zprávu – že by se neměly zúčastnit týmy Předonína a Průtrže dračen nebo HAKY – naši největší konkurenti. Zdálo se, že budeme moci po týdnu odmazat možná obě čtvrtá místa z Litoměřic a Máchova jezera. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme vystoupili na parkovišti v Pardubicích a málem vrazili do skupinky závodníků Předonína. Jak se ukázalo, rozhodla se tato skupinka podpořit tým Mnetěše. Druhým překvapením byla účast týmu z moravských Hranic – Dračího dechu. Tato posádka patřila v předchozích ročnících vždy mezi elitu Grand Prix. Vzhledem k účasti těchto vysoce kvalitních posádek, společně s domácí Ponorkou Pardubice, nebylo příliš důvodů k jásotu. A nezměnil to ani fakt, že se počet zúčastněných posádek po příjezdu litoměřických Votroků zastavil na počtu 5.
Závody v Pardubicích jsou zajímavým příkladem velmi dobré součinnosti všech zúčastněných. Program šlapal jako na drátkách. Na organizaci se spoluúčastní Pražský klub dračích lodí a program vždy zahajuje originální dračí tanec. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Závody jsou zaměřeny převážně na FUN posádky a posádky pracující v automobilovém průmyslu – Automotive. I zde je závod Dračích lodí oddělen a jedná se tak o vloženou část závodu. Tudíž je nevýhodou relativně velké čekání na jednotlivé jízdy naší kategorie. Při počtu pěti lodí jsme byli zvědavi na systém rozjížděk. Nakonec učinili pořadatelé šalamounské rozhodnutí. Lodě rozdělili do dvou jízd – jedna po třech a druhá po dvou. Tyto rozjížďky měly určit přímo postupující do finále. Jelikož však finále se mělo jet pětičlenné, měly se ony tři méně úspěšné posádky utkat v další jízdě pouze o pozice na startu. Přímo postupující týmy měly startovat uprostřed toku a naopak čím horší umístění v opravné jízdě, tím blíže ke břehu.
Nasazení nám přisoudilo do naší rozjížďky Dračí dech Hranice a domácí Pardubice. Zkrátka hlavní favority soutěže. Na start jsme nastoupili plni očekávání s jasným cílem. Vybojovat si nejlepší startovní pozici pro naše finále. Všichni již máme zažitý rituál rozjetí před závodem a činnost na startu, takže nepřítomnost Míši Koška nebyl zásadní problém. Celá posádka šlapala jako dobře promazané soukolí. Start se mimořádně povedl. Naše loď odskočila a až do pár desítek metrů před cílem si budovala náskok metr za metrem. Konečný finiš Hranic i Pardubic se povedlo odrazit a my jsme si tak zajistili nejvýhodnější pozici na startu.
Druhá rozjížďka dopadla dle očekávání, když litoměřičtí Votroci nestačili na posádku Mnetěše v zelených dresech. Tím bylo dáno, že právě Mnetěš bude našim sousedem ve finále. Opravná jízda pak jen dotvořila obraz startovních pozic. Nejblíže břehům měli startovat Hranice pak my, Mnetěš, Pardubice a Votroci. Poté nastalo opět dlouhé čekání. Každý z nás cítil opět šanci na dobrý výsledek a to čekání činilo o to obtížnější. Konečně hlasatel oznámil start finálové jízdy Grand Prix. Budeme stačit na spojené síly Předonína a Mnetěše? Dokážeme opět porazit černého koně závodu z Moravy? Nepřižene fantastická divácká podpora do cíle domácí borce jako první? Všechny tyto otázky jsme museli vytěsnit z hlavy. Nastoupit a soustředit se na výkon. Jako obvykle na start nikdo nechvátá. Každý tam chce přijet jako poslední a mít loď co nejvíce v pohybu. Tento předstartovní boj vedeme hlavně my s Mnetěší.
Startér je však nekompromisní. Dokud nebudou všechny lodě seřazeny, závod nepustí. Ale už zní „lodě jsou seřazeny-pozor-vpřed“. Zabereme jako jeden člověk. Loď poskočí a s každým záběrem se zrychluje, příď se mírně zvedá nad hladinu. Naše modrá loď vyráží jako první z pestrobarevného klubka. Letmý pohled vpravo na naše konkurenty v zelených dresech. Probůh oni ztrácejí skoro třetinu lodi. Naopak naši sousedi vlevo se drží. Jsme v polovině trati. Tak kdy přijde nástup Mnetěše? Lodí se ozývají výkřiky. Hlavně já s Pepou Čermákem si v tom libujeme. Poslední padesátka. Mnetěš se dotahuje a začíná se i přibližovat z boku. Už ztrácí i Hranice. Vedeme. Je tu posledních padesát metrů. Teď jen to nepodělat. Zaslechneme Mirku na bubnu „tři-dva –jedna“. Finiš. Loď poskočí jako po ráně elektrickým proudem. Ruce už tuhnou, ale přesto ještě zrychlujeme. Mnetěš to balí. Projíždíme cílem. Tak tohle bude zajímavé. Co Hranice? Pavel už na nás čeká na břehu a vzhledem k tomu, jak se usmívá je to jasné. Palec vzhůru „Bylo to jasně vidět“ uklidňuje nevěřící členy posádky. Okamžitě odcházím k výsledkové listině. Už tam postává většina Mnetěše i domácí závodníci. Výsledky ale nenesou. Draci z Mnetěše ještě prověřují start a dojezd. Jejich loď neměla hlavu a tak chtějí kontrolu z kamer. Jde jim hlavně o to, zda skončili třetí nebo zda je porazila i Ponorka. Po dlouhém čekání se nakonec zrodí oficiální výsledky. Porážíme Hranice, Mnetěš si nakonec uhájí bronz o 8 setin před Ponorkou. U pardubického stanu vládne rozladěnost, zato u nás se všichni zubí jako v cirkusu. Tak máme třetí zlato. Teď se dát do figury. Na kilometru nám to budou chtít všichni oplatit a hlavně Pardubice budou chtít skórovat.
Teplo je úmorné a tak většina z nás posedává ve stínu poblíž stanu s občerstvením. Diskutujeme o právě skončeném závodě. Pak se přesouváme ke stanu. Závody ostatních kategorií končí a pomalu se blíží náš druhý výstup, tentokráte na vytrvalostní trati. Povede se motivovat posádku aby zabojovala i o druhé zlato? Převlékáme se do oranžových dresů a jdeme se podívat na první jízdu. Slunce peče a z každého teče pot. A to jsme ještě nesedli do lodi! Jaké to teprve bude na tom kilometru? Organizátoři upravují bójky na otáčce a vyklízejí větve a shluky trávy z trati. Ale to už se na vodě griluje první trojice posádek, která na trať vyrazí v pořadí Votroci – Pardubice a na závěr Draci z Mnetěše. Konečně se organizátoři domazlili s bójkami a trať je připravena. Je odstartováno. Hlavní otázkou pro nás je, jak si povedou Pardubice a borci v zelených dresech. Pardubice jedou nádherně. Styl je jako vystřižený z učebnice dragonboatingu a tempo připomíná letící šíp. Na první pohled je patrné, že proti Pardubicím tahá Mnetěš za kratší konec. Stylově je to také velmi hezká jízda, ale zpoždění, se kterým loď posádky zpod Řípu doráží do cíle je větší, než odstup na startu.
Nyní již nastupujeme do lodí my. Vystupující posádky vypadají pořádně zničeně. Kolegové z Mnetěše nás varují před délkou tratě, která je výrazně delší než kilometr. Jako by nás to mohlo zastrašit nebo něco změnit. Stejně tu trať musíme absolvovat a máme odhodlání okopírovat to zlato z dvoustovky. Při rozjetí si kormidelník Pavel Műller stěžuje na uchycení pádla. Pepa Čermák ho suše informuje, že si s tím musí poradit sám. My budeme mít jiné starosti. Cvičně si dáme otáčku a pak hurá zpátky na start. Do naší jízdy k Hranicím přibyl ještě jeden soupeř – místní veslaři. Je to nejúspěšnější posádka z FUN kategorie na 200 metrů. Zejména krásnější část naší posádky spokojeně pomlaskává při pohledu na vysportovaná těla mladých couvalů. Pánové vědí své. Veslaři na dračích lodích nejsou hrozbou. To už jsme poznali v Ústí stejně jako ve Štětí. Být to kanoisté, tak je nám ouvej. Jelikož je to nová posádka, je rozhodnuto, že bude startovat poslední. Důležité je samozřejmě nikoho nepodcenit, ale spíše sledujeme v obavách Dračí dech. Ještě že pojedou před námi, aspoň budeme vědět, na čem jsme.
Přichází start a Dračí dech nám mizí v dáli. Uplynul předepsaný odstup a startovní linii protínáme my. Zahajujeme klasickým startem a už do toho řežeme. Mirka mlátí do bubnu jako divá a používá slovník otrlého piráta. Ženeme se za lodí před námi. Jede se zatím dobře, ale přesto mám pocit, že se nám posádka v bleděmodrých dresech vzdaluje. Přidáváme plyn. Konečně je tu obrátka. Hlavně moc nezpomalovat. Pravá strana na smluvený povel zabere, jako kdyby šlo o finiš, Pavel zvládá otáčku bravurně. Mirka dává povel na výjezdových deset ostrých temp. Po té makačce v otáčce praváci jen zakvílí, ale loď znovu nabírá rychlost. Zdá se, že Veslaři jsou po naší otáčce od ní více vzdálení, než jsme byli my. No aspoň jeden soupeř by mohl být z krku. Přichází krize. Sluníčko nám hlavy opéká jako hamburgery a kyselinu ze svalů bychom mohli stáčet do autobaterií. Ubývá i pokřiků, které mají ostatní vyburcovat. Sakra kde je ten start dvoustovky? Od něj jsme si naplánovali začít stupňovat tempo. Tady! Konečně míjíme bójky vytyčující sprinterskou trať. Mirka dává výjezdových deset. Každý úpí, ale loď zrychluje. Většina z nás už jede jen silou vůle. Hranice projely cílem. Teď jde o vše. Musíme dojet do cíle s menší časovou ztrátou, než byla na startu. Mačkáme ze sebe poslední zbytky sil. Konečně protínáme cíl. Polovina se hroutí do lodě. Mám pocit, jako kdyby mi někdo sevřel plíce do kleští. K nástupnímu molu běží Pavel. „Jsme první!“ směje se od ucha k uchu.
V lodi propuká jásot. Tak to utrpení stálo nakonec za to. Někteří z nás lezou z lodi jako váleční invalidé. Radost ale nakonec přemáhá utrpení a všichni se radujeme. Tak tomu říkám odepsání čtvrtých míst ve velkém stylu. Nahrazujeme je dvojitým vítězstvím. Zase jsme změnili historii. Je to náš první double. Nikdo už ani nekontroluje výsledkovou listinu. Za perfektní výkon nakonec získává domácí Ponorka stříbrnou náplast. Mnetěš má také double – bronzový. Brambory tentokrát putují na Moravu. Odvaha mladých veslařů je nakonec odměněna pátým místem. Ještě v mokrých dresech pořizujeme skupinové foto a pak už rychle do suchého a balíme. Přístřešek i ostatní věci mizí jako mávnutím kouzelné hůlky. Blíží se vyhlášení, ale hlavně se každý těší na pivko a něco do žaludku. Když v civilu míjím skupinku závodníků z Pardubic, slyším jen „… dneska to nešlo, Mondi má ohromnou fazónu …“. Tak tohle potěší. Jak se zdá, tak už si soupeři začínají pamatovat naše jméno. První komu volám, je kapitán. Ten zápolí doma se stavbou plotu. Chci ho ujistit, že jsme mu neudělali ostudu. Blahopřeje nám k úspěchu a v hlase je slyšet, jako ho mrzí, že nebyl u toho. Naopak kdo si užívá naplno, je Honza Pelikán. Nováček naší posádky dnes absolvoval první závody a hned dvě zlaté! Někteří z nás museli jezdit i pět let, než se dočkali prvního prvenství.
Vyhlášení si užíváme. Dostáváme krásné diplomy – jak jinak než z perníku a k tomu perníkové chaloupky.
Potěší i pivo Budvar, které Pavel hned konfiskuje pro oslavu na zakončení sezony. Rozjíždíme se k domovu. Poslední tečkou je konzumace jednoho diplomu a jedné chaloupky na tréninku. Pak už zase hurá do lodi. Jako dvojití šampioni musíme přece trénovat dvakrát usilovněji. Blíží se totiž náš návrat do Purkarce.
31.6. – Hořkosladký návrat domů – GP Purkarec
Červen letošního roku je mimořádně náročný. Týden po veleúspěšném vystoupení na východě Čech byl vypsán závod v Sedlčanech. Bohužel si vytížení a únava – vždyť každý víkend se jede nějaký závod, vybírá svou daň. Na závod v Sedlčanech se přihlašuje ani ne polovina lodi. Navzdory nesouhlasu těch co chtějí jet, se Pavel rozhoduje, že než pracně lepit posádku ze členů jiných týmů, bude lépe naši účast zrušit. Odpočinek přijde k duhu všem. Naším nejhorším výsledkem v započítávané desítce výsledků je druhé místo. Pokud by měl mít výjezd do Sedlčan bodový smysl, museli bychom aspoň jeden závod vyhrát. A jak ukazuje startovní listina, bylo by při účasti elitních týmů HAKy, Předonína, či místní Průtrže dračen, naše vítězství značně nejisté. Skupinu těch, kteří chtějí přesto do Sedlčan odjet, nakonec s radostí přijímá tým A-Fitness k doplnění své posádky. Devět členů posádky Mondi tak nakonec pomohlo týmu A-Fitness k zisku dvou čtvrtých míst za očekávanými favority. Sprint na 200 metrů vyhrává Průtrž dračen ze Sedlčan a druzí skončí lídři celkového pořadí Grand Prix, borci z Předonína. Na kilometrové trati si oba celky pořadí prohodí. V obou závodech pak nakonec končí na třetím místě HAKA Dragons.
Hned následující víkend se však utěšeně tváří celý tým Mondi Štětí. Cirkus jménem Dragonboat Grand Prix se přesouvá více na jih, až do stínu temelínské jaderné elektrárny, do kolébky vorařství – Purkarce. Do stejného Purkarce, kam už druhým rokem jezdíme na soustředění a kde ještě před zahájením sezóny ladíme formu. Původně byla pro konání soustředění vybrána jiná oblíbená destinace – Třeboň. Bohužel se nám nedařilo najít vhodnou lokalitu pro trénink a tak nám Čáp díky svým kontaktům dohodil Purkarec. Tato jihočeská vesnička se nám všem zalíbila a většina našich historek se váže právě k tomuto místu. Již první start v roce 2010, na závodech, které se na Hněvkovické přehradě konají, nám přinesl první medaili na 200 metrů a pouze o desetinky nám unikl bronz na kilometru. Následující (loňský) rok se nám naopak příliš nedařilo. Nepřálo nám počasí a popravdě i naše přání vybojovat první zlatou medaili nám nevyšlo. Soupeřem, kterého jsme nedokázali porazit, byl spojený tým Mnetěše a HAKy. Tento tým prokázal obrovskou sílu a nakonec získal zlatý double. I letos jsme tedy vyhlíželi k jihu s nadějí na slušný bodový zisk a možná i s odleskem zlata.
Závody v této vesničce mají vždy neopakovatelnou atmosféru, tolik odlišnou od ostatních závodů. Je to jedna z mála zbývajících soutěží, kde zápolí v jednom závodě místní posádky s posádkami Grand Prix. Ovšem to, co je neopakovatelné, je atmosféra celé akce. Nebylo tedy divu, že na tyto závody nebyl problém sestavit posádku. Každý, kdo jen trochu mohl, se na ně přihlásil. Většina nás dorazila již v pátek a večer jsme se všichni sešli na zahrádce restaurace „U pelikána“. Obec, kterou jsme znali z časně jarní přípravy jako tichou až nudnou, kde dvě zároveň projíždějící auta bylo možno označit za šílený provoz, se po dobu závodů pěkně zalidní a ani zaparkovat není kde. Snad tato nezvyklá koncentrace příznivců dragonboatingu, snad ne zcela optimalizovaný systém elektronického objednávání, snad nepřipravenost obsluhy, přiblížily situaci v restauraci velmi blízko kolapsu. Ve vedru, které navíc panovalo, se na pivo čekalo neúměrně dlouho, o jídle nemluvě. Celé utrpení bylo trochu zmírněno dobrou zprávou od našeho kouče. Pohled do startovní listiny totiž napovídal, že našim soupeřem o místa nejvyšší bude posádka Klubu třeboňských kaprů. Ostatní favorité jako týmy Předonína, Haky, Mnetěše, sedlčanské Průtrže dračen či posádka z Plzně nedorazily. Jelikož se zásobování zlatavým mokem neustále zhoršovalo a hrozila tak smrt žízní, zdrželi jsme se pouze po dobu nezbytnou a pak se přesunuli na břeh, odkud jsme mohli pozorovat slavnostní zahájení. To je zde jedno z nejpůsobivějších, jaké lze na závodech vidět. Za zvuků Dobytí ráje se ze tmy nad Hněvkovickou přehradou vynoří světla pochodní, které drží posádka dračí lodi. Skutečně to vypadá, jako když se po vodní ploše pohybuje drak. Celé představení je pak zakončeno nádherným ohňostrojem.
Zbytek večera jsme trávili při improvizované taneční zábavě. Hrály se oblíbené fláky a tak jsme se do přístřešku trousili až nad ránem. Druhý den jsme se probudili do slunečného rána a začali se připravovat na první jízdu. V rozjížďkách bylo nastaveno pravidlo, že posádky na prvních dvou místech mají zajištěn přímý postup do semifinále. Naše rozjížďka byla hned první v pořadí. Po bok se nám postavili soupeři z řad místních posádek – Smíšci, Perun Hluboká a Střelské Hoštice. Nechtěli jsme nic podcenit a tak jsme hned po startu zabrali naplno. Ale již v polovině trati jsme získali bezpečný náskok a ten jsme udrželi až do cíle. Postoupili jsme tak bez problémů do semifinále, doprovázeni z druhého místa Střelskými Hošticemi. Před námi byla dlouhá pauza, kterou měly vyplnit ostatní rozjížďky a opravné jízdy. Navzdory tomu, že startovní pole tvořily spíše sváteční posádky, celý závod šlapal jako hodinky. Dalšími přímo postupujícími byli Rychlé pípy a vzhledem k tomu, že posádka PalmBitch nestihla dorazit včas na start, se vítězem třetí rozjížďky stal tým Draků ze Slap. Z dalších rozjížděk postoupili do bojů o finále papíroví favorité Klub třeboňských kaprů a Malše Doudleby, které svedly skvělý souboj s rovněž postupující domácí posádkou - Peprmint týmem Purkarec. Z poslední rozjížďky pak postoupila posádka Intop Neznašov spolu s Dříteňským rumovým orchestrem.
Ve čtvrtfinálových jízdách byla nejzajímavější ta první, kdy svedla skvělou bitvu posádka Palm Bitch s posádkou Hvězdy z Hvězdy. Palm Bitch nakonec o dvě desetiny uhájili postup do semifinále. Tam se pak probojovalo šestnáct týmů, rozdělených do čtyř jízd. Zde již byl klíč nemilosrdnější než v rozjížďkách. Vítěz semifinále postoupil do boje o medaile – do finále A. Posádky z druhého místa se měly sejít ve finále B, finále C bylo tvořeno týmy ze třetích míst a poražení semifinalisté složili sestavu pro finále D. Naše jízda patřila rozhodně mezi nejzáludnější. Soupeře představovaly silné posádky a mohlo tedy dojít k nežádoucímu překvapení. Na startu stanul v první dráze silně povzbuzovaný domácí Peprmint tým Purkarec. Druhá byla určena pro nás. Po naší pravici nastoupila Dukla Olešník a v nejvzdálenější dráze stanula posádka Palm Bitch. Naše taktika byla jasná, vyrazit naplno, pokud to situace dovolí, umožnit domácím svézt se na vlně a pomoci jim k postupu do finále B. Start se vydařil a skutečně Peprmint tým se za nás zavěsil. Vézt další posádku na vlně neumožňovalo žádné jetí na půl plynu. Zejména bylo nutno si ohlídat finiš, aby nedošlo k nějakému překvapení a my se neocitli ve finále B. Nestalo se. Náš tým dojel do cíle vteřinu před týmem v zelených dresech dostatečným předstihem před posádkou z Prahy a pole uzavírala posádka Dukly Olešník.
Závody se zdály být rozhodnuty a každý nás se již pasoval na vítěze sprinterské a pravděpodobně i vytrvalostní části závodů. Ale jak bývají tyto tipy ošidné.... Již v další jízdě na sebe upozornila posádka s názvem Kruťáci. V semifinále, kdy všechny posádky jely rychleji než třetí z naší jízdy, jasně zvítězila a to nejlepším časem, ba o více než vteřinu lepším než byl náš semifinálový výkon. Dalším vztyčeným ukazováčkem byly reprezentační dresy, vypracované postavy, karbonová pádla a skvělý styl některých členů posádky. To vše evokovalo vzpomínky na závody v Chomutově, na které jsme se v počátcích naší kariéry vypravili a kde nás na druhé místo odsunula posádka, v níž byli i juniorští reprezentanti. Zdálo se, že historie si s námi chce opět krutě pohrát.
Mezitím byla odjeta další dvě semifinále. Klub třeboňských kaprů také splnil úlohu favorita a přestože musel svést souboj s Draky ze Slap, nakonec se radoval z postupu do finále A. V poslední semifinálové jízdě se boj o postup mezi nejlepší čtveřici odehrál mezi Malší Dragon Doudleby a Intopem Neznašov. A právě posádka z Neznašova nakonec zvítězila a doplnila kvartet posádek, které měly bojovat o medaile.
Poslední dějství sprinterské části závodů v Purkarci mělo být vyplněno finálovými souboji, které měly nakonec určit konečně pořadí. Ve finále F se prosadili Satani z Doubí, startující také v konkurenční soutěži Ligy dračích lodí. Finále D patřilo Dříteňskému rumovému orchestru. Ale to již nastupovali naši borci…. Samozřejmě zatím ještě ne v oranžových dresech. To jen vyslyšeli žádost posádky Palm Bitch o pomoc při doplnění stavu pro boje ve finále C. Po poněkud chaotickém sestavení posádky zavelel Pavel Mráz k odchodu do lodí. Pomoc se ukázala být účinnou. Posádka lehkých holek z Palmovky (jak zní překlad názvu posádky) nakonec o půl lodi zvítězila a obsadila tak na Hněvkovické přehradě pěkné deváté místo.
To už jsme se ale rozcvičovali na naši jízdu ve finále A. Mezitím probíhalo drama s názvem finále B. Za frenetického povzbuzování se nakonec do cíle přihnal první náš soupeř ze semifinálové jízdy – domácí tým Peprmint team Purkarec. Ihned jakmile dorazila loď vítězů ke břehu, nalodila se naše posádka a vydali jsme se do oblasti startu. Postupový klíč nám určil krajní dráhu nejblíže ke břehu. Hned vedle měl nastoupit tým s dosud nejrychlejším časem – tým Kruťáků. Ve dráze tři zářila světle a tmavě zelená kombinace dresů Klubu třeboňských kaprů. Nejdále od břehu již čekali na start draci z Intopu Neznašov. Rovnání na startu bylo značně nervózní. Žádná z lodí nechtěla zaostávat za ostatními. V aktivitě na startu vynikala nejvíce posádka Kruťáků. Zatímco náš tým poslechl povely startéra k zacouvání zpět na startovní linii, loď v dráze dvě setrvávala o hlavu vpředu. Kombinace piva a ostrého slunce zřejmě zavinila, že startér se na další rovnání lodí vykašlal. Začal obvyklou startovní sekvenci. „Připravte se, poz…“. Zbytek povelu již zanikl v úderu bubnu a vody jdoucí od pádel Kruťáků. Jakmile jsme zachytili pohyb lodi po našem boku, zabrali jsme také. Ale jelikož reakce nebyla jednotná, trvalo asi tři záběry, než naše se naše loď odlepila ze startovní pozice. To už ale loď ve druhé dráze měla náskok skoro půl lodě. Následovala zběsilá stíhací jízda. Kletby a nadávky kořenily záběry a dunění bubnu. Již v půli tratě bylo jasné, že souboj o vítězství se rozhodne mezi námi a Kruťáky. Větší sehranost a trénovanost naší posádky posilovaná pocitem nespravedlnosti pomáhala stahovat ztrátu získanou v počátku závodu. Ale bylo patrné, že cílové bóje se blíží rychleji. Již při průjezdu cílem bylo jisté, že loď ve druhé dráze – tentokrát musím konstatovat, že neoprávněně – zvítězila. Časomíra to nakonec potvrdila. Kruťáci dorazili do cíle o 0,6 s rychleji. Na třetím místě dojelo KTK a na „bramborové“ pozici pak draci z Neznašova.
Samozřejmě se hned po dojezdu rozpoutala smršť nadávek komentujících férovost závodu. Odpovědí nám byl bojový pokřik háčků z vítězné lodě, což samozřejmě ještě přiložilo pod kotel vzteku. Naše posádka spolu s posádkou z Třeboně dokonce zvažovala podání protestu. Ale, dalo by se říci již standardně, Klimbera jasně deklaroval, že nehodlá připustit opakování finálové jízdy a že výsledky zůstanou platné v původním znění. Marnost dovolat se spravedlnosti byla zřetelná. Ale ještě nebylo dobojováno. Stále ještě bylo ve hře sto bodů ze závodu na jeden kilometr. Naše strategická úvaha byla jasná. Kromě pěti výsledků nad sto bodů ze závodů velké čtyřky, potřebujeme minimálně pět stobodových výsledků z takzvaných malých závodů. Na našem kontě byla zatím čtyři vítězství. A až se kolotoč závodů vrátí na Podřipsko, konkurence bude vyšší a my budeme tam někde jen těžko blíže vítězství než zde. Ale vítězit se nedalo s posádkou nesoustředěnou na závod. Proto zejména Pavel Čermák obracel naši pozornost k tomu, co nás čekalo a ne k tomu co už evidentně nešlo změnit.
Netrvalo dlouho a znovu jsme se sešli na vodě, tentokrát jen ve třech. Intop Neznašov nakonec do bojů na kilometru nenastoupil. Po krátkém rozjetí jsme se seřadili na startu. V jízdách, které dosud proběhly, si nejlépe vedli Draci ze Slap. Největší potlesk ovšem získaly ženské posádky Dračice ze Slap a Purkarecké čertice, které si vedly na vytrvalostní trati nesmírně statečně. Cíl a taktika byla dány. Hned od startu se zahryznout do lodě Klubu třeboňských kaprů, kteří startovali před námi a odskočit Kruťákům. Věřili jsme, že pomoc juniorů může být přínosná na krátké trati, ale pár mladíčků rozhodně nezvýší výkon na trati dlouhé. Loď byla poháněna odhodláním. Snaha odčinit nepravost a spáchanou křivdu, zatápěla pod kotlem a loď doslova letěla po hladině. Posádka Kaprů sice do první otáčky vzdorovala, ale při průjezdu druhou už bylo patrné, že odstup lodi z Třeboně je minimální. Otázkou bylo jen jak si vede za námi loď Kruťáků. Ale již se blížil cíl, který nám měl dát odpověď. Po průjezdu většina posádky popadala do lodi, nebo aspoň popadala dech. Nicméně to, že průjezd Kruťáků byl zpožděný o více než odstup na startu, bylo patrné. To potvrdil ze břehu i Pavel. Časomíra nakonec ukázala značný rozdíl – 5 vteřin. Radost sycená zadostiučiněním ovládla loď. Tak přece jen jsme si z Hněvkovické přehrady, kterou jsme při soustředění křižovali v jarní plískanici a mrazu sem a tam, vylovili dnes, v zapadajícím letním hřejivém slunci, aspoň jednu zlatou medaili.
Smířlivá nálada zavládla i při vyhlašování výsledků, kde cennou trofej přebíral i Pepa Čermák,
který patřil k nejhlučnějším bojovníkům proti nesportovnímu průběhu sprintu. Večer jsme všichni spokojeně trávili na provizorně konané diskotéce. A rozhodně málokdo chvátal do našeho přístřešku. Vždyť Purkarec je náš druhý domov a návraty domů se vždy musí pořádně oslavit. Zejména když jsou aspoň z poloviny pozlacené. A tak poslední tečku za večerem obstaral skupinový zpěv písně skupiny Tublatanka „Pravda víťazí“. V neděli jsme se ráno pobalili a vyrazili zpět domů. Ale většina z nás si slíbila, že se do Purkarce vrátí. Vždyť soustředění bude už za 10 měsíců. Před námi však byl ještě více než měsíc do doby, kdy se měl závodní kolotoč zastavit. Další závody, kterých jsme se měli v plánu zúčastnit, byly vypsané na začátek srpna v Třebouticích.
4.8.2012 – Návrat na místo činu – GP Třeboutice
Od doby, kdy umlkly bubny v jihočeském Purkarci, uplynul více než měsíc. Většina draků již měla za sebou dovolenou a ti nedočkavější i velmi kvalitní vystoupení s posádkou A-Fitness, v rámci závodu na moravské Pálavě. V silné konkurenci většiny českých a moravských týmů se tato znovuobnovená posádka rozhodně neztratila. Výsledkem bylo páté místo ve sprintu a sedmé místo na kilometrové trati. Ale upřímně, na Pálavu se jezdí více za skvělým vínem a zábavou, než pro body.
Dosavadní výsledky naší posádky byly uspokojivé; drželi jsme stále třetí pozici díky pěti vítězstvím v závodech GP a třem bodovým ziskům vyšším než 100 bodů ze závodů G4. Do bodového účtu se rovněž (zatím) započítávala ne úplně povedená dlouhá trať z Třeboně a jedno druhé místo z malého závodu. Vylepšení našeho konta v Třebouticích mohlo přinést pouze vítězství. Ale upřímně, náš tým spíše sázel na poslední závod velké čtyřky v Ostrožské Nové Vsi. Situaci navíc komplikovala skutečnost, že vzhledem k probíhajícím dovoleným, služebním cestám a zdravotním problémům, bylo obtížné poskládat posádku. Závod jsme však chtěli odjet stůj co stůj, protože byl jednak snadno dostupný a navíc mohla případná absence zkomplikovat naše vítězství v divizi. A v neposlední řadě bylo třeba před ONV získat správnou závodní náladu.
Nakonec byla naše posádka značně improvizovaná. Někteří tahouni chyběli, jiní naopak po dlouhé době zase do lodi usedli. Vzniklé mezery nám pomohli vyplnit kolegové z jiných posádek (Jirka Zemanec z Klenče, oba kluci z Města Štětí a mladý Fučík) a tu krásnější část posádky doplnily dračice z Nastěnek. My jsme však opláceli stejnou mincí a někteří Monďáci a Monďačky tak usedali do posádek A-Fitness a NAST. Hlavní pozornost se upírala k posádce Pilsner Dragons. Tato posádka se totiž v žebříčku profilovala jako jeden z našich možných konkurentů, který v případě slušného výsledku mohl atakovat námi drženou bronzovou příčku. Dalším překvapením byla účast posádky z konkurenční soutěže – posádky Ministerstva zahraničních věcí. Ta totiž mohla také promluvit do výsledků v Třebouticích. Někteří z nás si pamatovali skvělé výkony, kterých dosahovala na halových závodech. A zejména skutečnost, že vedla žebříček České ligy dračích lodí, pasovala tento tým na černého koně soutěže. Ovšem jako horký favorit na double – dvojité vítězství byl jednoznačně tipován tým Předonína.
V první rozjížďce tým Předonína nezaváhal a s přehledem zvítězil před týmy Lafarge Cement, Yellow Submarine a místním sdružením WAKE Team. V naší rozjížďce nám los přisoudil za soupeře právě reprezentanty Ministerstva zahraničních věcí, tým A-Fitnessu a tým Hrochů z Litoměřic, kteří se po delší odmlce opět dali dohromady. Postup do semifinále zajišťovalo vítězství a tak naší jasnou snahou bylo dorazit do cíle jako první. Hned po startu jsme šli do vedení a kontrolovanou jízdou jsme tuto pozici udrželi až do konce. Získali jsme tím dostatek času na odpočinek. Posádka MZV nakonec skončila třetí, za posádkou A-Fitness. Program pokračoval dalšími dvěma rozjížďkami, z nichž si přímý postup vybojoval tým Palm Bitch a námi ostře sledovaná posádka Pilsner Dragons.
Naše odpočívající parta sledovala i program čtvrtfinálových jízd, z nichž měli vzejít soupeři do semifinále. Celý program příjemně narušil improvizovaný telemost Třeboutice-Londýn, díky němuž jsme měli nejčerstvější informace z finálové jízdy Mirky Knapkové na skifu. V tábořišti nakonec vypukl ohromný jásot, když získala olympijskou zlatou medaili. Pro tu chvíli se závody dračích lodí ocitly na vedlejší koleji. Ale jen co nadšení odeznělo, opět zaduněly bubny. Pohled do výsledkové listiny prozrazoval složení semifinálových jízd a po pravdě řečeno, žádné velké překvapení se nekonalo.
V první semifinálové jízdy se vedle sebe postavily lodě A-Fitnessu, Předonína, Pilsner Dragons a Yellow Submarine. Do cíle překvapivě dorazila první loď A-Fitness Teamu. Té přepustil první pozici favorit závodu – tým Předonína. Nejednalo se o žádný projev džentlmenství. Předonín tímto tahem získal pro finálovou jízdu krajní dráhu nejdále od břehu, která jednak zabraňovala zablokování lodě z obou stran a jízdu na vlně a navíc zde byl největší proud, který je vždy nezanedbatelnou výhodou. Pro nás však bylo důležitější, že naši pronásledovatelé z Plzně spadli do finále B. Teď bylo na nás dostat se do finále A.
V naší jízdě jsme se měli utkat s týmy Klenče, Palm Bitch a Ministerstva zahraničních věcí. Jízda byla zajeta s přehledem. Až do finále jsme sváděli souboj s týmem Klenče. Druhé místo nám sice také zajišťovalo postup, ale my jsme nebyli ochotni riskovat a zařadili jsme i finiš, ve kterém jsme zvrátili vítězství na naši stranu.
Z probíhajících finálových jízd nás, samozřejmě kromě té naší, nejvíce zajímala finálová jízda B. Ta svedla dohromady týmy Palm Bitch, Yellow Submarine, MZV a Pilsner Dragons. Jízda to byla nesmírně dramatická, což dokládá i skutečnost, že všechny lodě se přihnaly mezi cílové bóje v rozmezí jedné vteřiny! Nakonec se bohužel ukázalo, že tým z Plzně zůstane v bodovém závěsu, neboť projel mezi bójemi označujícími cíl jako první, čímž se celkově umístil na 5. místě. V boji o šestou příčku nakonec Palm Bitch oplatila reprezentantům MZV těsnou porážku ze semifinálové jízdy.
Nyní už přicházel čas nasednout do lodí a vyrazit do boje. Složení finálové čtveřice, kterou kromě nás tvořil Lochness team Kleneč, A-Fitness team a Dragonteam Předonín, dávalo stále šance na medailové umístění a snad každý z nás ve skrytu duše doufal i v souboj o kov nejcennější. Po rozjetí se lodě seřadily na startu. Rovnání lodí bylo, jako snad vždy, delší než v rozjížďkách. Každý chtěl být v pohybu a mít tak nejvýhodnější pozici na startu. V ten okamžik se ukázalo, jak je nutné mít na lodi pouze jednoho kapitána. Rovnání lodi bohužel řídil Míša Košek i kormidelník Pavel Müller. Druhý jmenovaný nakonec nevydržel předstartovní tlak a zavelel celé lodi kontra. Při tomto manévru se pomalý pohyb lodi vpřed zastavil a naopak loď začala couvat. V tu chvíli se ozval startovní výstřel. Dvacet pádel zabralo, ale bohužel vteřinu trvalo, než se loď opět vydala směrem k cíli. Ta chvilka stačila, aby Předonín získal náskok. Naše jízda se stejně jako v Purkarci proměnila v honičku. Předonín si však udržoval náskok a kontrolovaným způsobem vedl svou loď v čele celé čtveřice do cíle. Bohužel ani manévr přiblížení se k jejich lodi nevedl ke kýženému výsledku a favorité projeli cílem první s náskokem poloviny lodi. Naše loď nakonec setřásla loď A-Fitnessu, která se snažila najet na naši vlnu z pravé strany a tak jsme dorazili do cíle jako druzí. Nepopulární čtvrté místo nakonec obsadil tým Klenče. Celkový dojem z první poloviny závodu byl ale nakonec příznivý. Prokázali jsme, že dokážeme obsadit přední pozice i s improvizovanou sestavou. Tým Pilsner Dragons nestáhl na naši loď bodový náskok a týmy z konkurenční soutěže, které pro nás byly velkou neznámou, nakonec roli černých koní nepotvrdily .
Ale to už se pomalu rozbíhala vytrvalostní část, závodem na jeden kilometr. Většina posádky si vybavila incident, který se přihodil při stejném závodě před rokem. Tehdy došlo při průjezdu otáčkou ke kontaktu dračí hlavy lodi Mnetěše s ocasní ozdobou lodi Yellow Submarine. Výsledkem bylo zaháknutí obou částí do sebe, čímž vzniklo neřízené soulodí. Neuříditelný celek nakonec překřížil trasu lodi Předonína, který se musel velmi odchýlit z optimální trasy, aby do spojených lodí nenarazil. Vítězně nakonec z kuriózní situace vyšla naše posádka, která do cíle dorazila v nejlepším čase. Samozřejmě ihned po dojezdu došlo k protestům ze strany Předonína. Klimbera, coby ředitel závodu, původně trval na platnosti pořadí, v jakém lodi dorazily do cíle. Po vytrvalém tlaku nakonec ustoupil a vydal bezprecedentní pokyn pro opakování závodu pro lodi Mnetěše a Předonína. Výsledek jízdy, pak nakonec změnil původní pořadí na pořadí Předonín – Mnetěš – Mondi. To se samozřejmě nelíbilo členům naší posádky. Od té doby je pověst Petra Klímy mezi některými členy naší posádky notně pošramocená. A přiznejme si, že další excesy, jako ten z Purkarce letošního roku, jen přilévají olej do zapáleného ohně.
Všichni jsme však rychle zaplašili nepříjemné vzpomínky a chtěli se znovu pokusit útočit na příčky nejvyšší. Vždyť nikdo z nás si nemohl být jist, zda na posledním závodu Golden Four získáme více než sto bodů. V takovém případě by nám vítězství stále zaručovalo připsání aspoň 5 bodů. Jako vždy se startovalo v opačném pořadí a tak jsme si krátili čas sledováním výkonů ostatních posádek. Naši pozornost samozřejmě poutal zejména tým v zeleno-žluto-červeno-bílých dresech – tým Pilsner Dragons. Ale nemohl nám samozřejmě uniknout ani sympatický a odvážný výkon dívčí posádky Nastěnek, mezi nimiž byly i dvě dračice od nás. Už se přiblížila poslední jízda. Na trať jsme vyráželi hned za posádkou A-Fitness, pronásledováni vítězi z dvousetmetrové trati – týmem Předonína.
Závod se jel na tři otáčky a čtyři dvěstěmetrové úseky. Ihned po startu bylo patrné, jak se přibližujeme k týmu A-Fitness a snižujeme jejich náskok. Očekávali jsme, že po průjezdu otáčkou se dotáhneme na jejich úroveň. Bohužel si na otáčce vybrala svou daň nezkušenost našeho kormidelníka právě s jejich průjezdem. Po otáčce již byla posádka A-Fitness stejně vzdálená jako na startu. V další rovině jsme opět začali náskok po metrech ukrajovat. Bohužel, srpnové vedro a rostoucí únava si začaly vybírat svou daň a tempo našeho dotahování roudnické posádky již nebylo tak razantní. Další otáčka a celý smutný příběh se opakuje – zpomalení, ztráta rychlosti a loď v bílých dresech se zase vzdaluje. A opět pokus o zkrácení vzdálenosti. Po průjezdu poslední otáčkou už bylo jasné, že se nám A-Fitness dojet nepodaří. Nakonec jsme se modlili, abychom uhájili aspoň třetí místo. To se bohudík povedlo. Náskok vítězného Předonína byl ohromující. Na druhou loď v pořadí – A-Fitness Team, to bylo skoro 12 vteřin, což je délka cca 3 lodí (téměř 40 metrů). Pomyslná délka další lodě dělila nás od roudnických fitnesáků. Délka lodě (cca 4 vteřiny) pak dělila i lodě na dalších místech. Jedinou příznivou zprávou tak bylo, že posádka z Plzně dojela až na 9. místě, které jí nepřineslo žádné body navíc.
Po úklidu lodí následovalo vyhodnocení a převzetí pohárů. A před námi už ležel závod, který byl hned po račickém finále tím nejdůležitějším. Bylo to Mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi, kde nás pouze dobré umístění s bodovým ohodnocením nad sto bodů ,mohlo udržet v boji o celkový bronz.
11.8.2012 – Dobře zvládnutá generálka – Mistrovství Moravy Ostrožská Nová Ves
Poslední závod Golden Four, tedy závod za účasti týmů soutěžících v soutěži Grand Prix i Českém poháru se měl, jako již tradičně, sejít v Ostrožské Nové Vsi. Pro nás se jednalo o jeden z nejdůležitějších závodů sezóny. Potřebovali jsme získat na obou tratích – 200 metrů a 2 kilometry výsledky nad 100 bodů. Každý jiný výsledek by totiž znamenal stagnaci našeho konta, zatímco u našich pronásledovatelů z Pilsner Dragons a Průtrže dračen se dalo očekávat, že si ještě nějaké body připíší. Nikomu z nás se nechtělo trmácet na druhý konec republiky pro nic za nic a všichni z posádky si vážnost situace uvědomovali. Po dlouhé době nemusel Pavel řešit otázku kým doplní posádku. Jediné, koho bylo nutno sehnat, byly dvě závodnice, abychom splnili předepsanou normu obsahu estrogenu v lodi. Naštěstí nám opět podaly ruku parťačky z posádky Wild of Prague. A tak bylo nutno udělat jiné rozhodnutí. Kdo z posádky zůstane na břehu v roli náhradníka. To je volba vždy ošemetná a náročná. Zkrátka, do lodi se vejde pouze dvacet pádlujících a tak jsou okamžiky, kdy je třeba někomu oznámit, že závod nepojede. Je to chvíle nesmírně nepříjemná ale musím uznat, že většina členů posádky po této volbě nezahořkne a volbu, byť nerado, přijme. Tímto bych rád poděkoval všem, kteří někdy slyšeli onu větu „ty teď nejedeš“ a přesto se opět do lodi vrací bez jakékoliv zášti. Díky vám.
Vzhledem ke vzdálenosti Ostrožské Nové Vsi, se většina posádky dostavila na místo už v pátek. Jako vždy po příjezdu následovalo ubytování a pak obhlídka terénu. Snažili jsme se najít restauraci kde bychom se mohli najíst, napít a hlavně, kde by byla televize. Termín závodů se totiž kryl s posledním víkendem kdy se konaly olympijské hry v Londýně. Vždyť také většina z nás byla patřičně povzbuzena obhájením olympijského zlata Barborou Špotákovou z předešlého dne. Setkání bylo radostné. Seděli jsme, popíjeli a chystali taktiku na druhý den. Ostrožská Nová Ves se nachází cca 2 kilometry od kempu, kde jsme byli ubytováni. Na cestu zpět jsme se vydali až za tmy. I přesto, že z cesty není nikde žádná odbočka a jedná se o rovný úsek, podařilo se některým orientačně méně zdatným jedincům zabloudit. Proto jsem si na pomoc s pátráním po nich povolal dvoučlenný záchranný tým, který však do kempu dorazil až poté, co tam dorazil hledaný subjekt. Zkrátka – bylo veselo až do pozdních hodin.
Druhý den však již celá posádka mířila spořádaně na závodiště. Ráno bylo zimavé a sychravé. Poté co jsme dorazili pod přístřešek, zalezli všichni pod spacáky a deky. Pavel Čermák vyrazil zjistit naše soupeře pro první rozjížďku a zajistit Wildky pro doplnění ženské části posádky. Po chvíli přinesl dvě zprávy – obě dobré. Posádku doplní tři dračice z Wildek – Štěpa, Péťa a Ála. Ještě lepší zprávou bylo složení naší rozjížďky, z níž první dvě posádky měly zajištěný přímý postup do semifinále. Jasným favoritem byla posádka Nymburka, ale zbývající soupeři – Ponorka Pardubice a Dargon team Kojetín Mix Oldies, byly rozhodně k poražení. Štěstím byla neúčast Kojetínského MIXu, který patří mezi špičku. Zatím jsme sledovali jak si povedou naši soupeři. Zejména nás zajímala Průtrž dračen a Pilsner Dragons. Shodou okolností se oba týmy setkaly hned v první rozjížďce. Tu opanovali Draci Znojmo. Hned v jejich závěsu do cíle dorazily Dračeny a na třetím místě Pilsner Dragons. Bylo tedy jasné, že naši soupeři formu mají a jakékoliv naše selhání bude tvrdě potrestáno. S tímto vědomím jsme odhodlaně vyrazili na vodu. Míša opět vedl rozjetí a už stojíme na startu. Zazněl výstřel a lodě vyráží na trať. Nymburk, jak se dalo očekávat, vede v čele celou skupinu směrem k cíli. Pardubice zcela otevřeně najíždějí ze strany k vedoucí lodi na vzdálenost metru. To jim přináší náskok před naší lodí a průběžné druhé místo. I náš kormidelník Zub směřuje k lodi z Nymburka, i když ne tak blízko jako Ponorka. V jednu chvíli totiž Nymburk zvolní, pardubická loď ztrácí vlnu a na chvíli se propadá. Naopak my nasazujeme k finiši. Naše loď poskočí a posouvá se před loď Pardubic. Do cíle dojíždí jednoznačně první Nymburk a jak potvrzuje výsledková listina, do semifinále je doprovodíme my. Obrovská radost. Zaručené umístění mezi první dvanáctkou znamená zisk více než 100 bodů a tudíž je jisté, že po dnešku bude naše bodové konto o něco tučnější.
Zatím sledujeme jaké další soupeře nám přinesou následující rozjížďky a čtvrtfinálové jízdy. V další rozjížďce postupuje Přerov spolu s Pražským výběrem. Překvapivě poslední končí Dračia Légia z Trenčína a je z dalších bojů vyřazena. K radosti domácích vítězí v poslední rozjížďce posádka ONV Devils a k radosti Čápa končí druhý Dragon team Předonín. Zatím tedy favorité potvrzují svá renomé. Převlečeni v teplém oblečení sledujeme dvě čtvrtfinálové jízdy. Zde je postupový klíč stejný. První dvě posádky mají nárok na postup mezi top 12. Pokud bychom ve finiši rozjížďky neporazili Pardubice, nasedali bychom nyní do lodě a vyjížděli na start. Jízda je obsazená velmi kvalitně. Mimo jiné stojí na startu Plzeň nebo Spinning Fitness Brno. To je posádka, která nám zde vloni zkřížila cestu právě ve čtvrtfinále a skvělým finišem v závěru nás odsoudila k boji ve finále C. Letos už jsme se jednou setkali a to ve čtvrtfinále v Pasohlávkách, kde na nás, spolu s dalším brněnským týmem, uspořádali doslova hon a málem nám zkřížili trať znovu, tentokráte doslova. Letos mají obrovskou formu. Poráží dokonce všechny soupeře. Druzí končí Ptáčkové z Kojetína. Aspoň jeden z našich soupeřů v boji o celkový bronz zaostává – Plzeň do semifinále nepostupuje. Slovensko si napravuje reputaci, když tým Dračia Légia Trenčín s přídomkem 2012 končí na druhém místě za Brněnskými draky.
Nyní již přichází čas naší semifinálové jízdy. Neochotně vylézáme z vyhřátých spacáků a převlékáme se ze suchého oblečení do mokrých dresů. Otázka zní: „Dokáže se posádka ještě motivovat a dokážeme postoupit mezi nejlepší trojici?“ Snadného soupeře už by člověk v seznamu semifinálových jízd hledal marně. Na jedničce nám malé déja vu chystá posádka Spinning a Fitness Brno. Doufejme, že se nebude opakovat čtvrtfinále z loňska. Ani netuším, jestli si někdo kromě mě vzpomíná na loňské čtvrtfinále. Doufám, že ne. Druhá dráha patří nám. Z druhé strany pojedou Draci ze Znojma. Jedna ze třech nejkvalitnějších posádek. Šedé dresy oblékl domácí tým, který rozhodně mezi šedé myšky nepatří a domácí vody jim určitě budou svědčit. Ani zde se nemohu ubránit vzpomínce, kterou ale doufám ostatní sdílejí. Letos jsme dvakrát těsně porazili ONV v Třeboni. Ale to nebyli na domácí půdě. Nezaměnitelné růžové dresy zdobí tým Pražského výběru. Jediný tým, který snad může konkurovat Znojmu. A pak již slovenská posádka z Trenčína. Na nějaké vzpomínky není čas. Po rozjetí už stojíme na startu. Nervozita převládá. U Pražského výběru padá dokonce napomínání za pokus o ulitý start. Ale reparát se daří. Lodě vyrážejí vstříc cílovým bójkám. Start vychází výrazně lépe. Zatím se držíme v poli soupeřů. Spinning a Fitness si zatím jede svou dráhu. My si hrajeme na černé pasažéry na úkor Draků ze Znojma. Ale při jejich nasazení se nesvezeme moc dlouho. Jejich brutální frekvence mění jejich loď v rychle letící šíp. Velmi dobře si vede brněnská posádka. Jen jestli trochu nepřehnali tempo. Dvěstěmetrová trať je sice sprint, ale i zde se dá přepálit start. Nasazujeme finiš. Není to pozdě? Už se blíží červené cílové bóje. Poslední záběry už jedeme na krev. Je tu poslední záběr a poslední kopnutí do lodi. Všichni se rozhlížejí kolem. Jediný, kdo má jistý postup je Znojmo a parta v růžovém. Dokonce ani čas na vyjetí a pomalý přesun ke břehu nestačí k oznámení třetího postupujícího. Vystupujeme na břeh plni očekávání. Pak hlasatel oznamuje: „Bohužel musím zklamat místní diváky. O čtyři setiny postupuje ze třetího místa posádka Mondi Štětí…“ Konec už není slyšet. Zaniká v našem křiku. Následuje plácání a objímání. Sychravý studený den se mění v prosluněnou nádheru. Podruhé v historii a podruhé letos se postavíme po bok těch nejlepších a pokusíme se překonat šesté místo z Třeboně.
V našem nadšení skoro nezaregistrujeme senzační výsledek druhého semifinále. V něm Průtrž dračen poráží všechny soupeře. Druhé místo nakonec vybojovali kolegové z Předonína a třetí favorit soutěže z Nymburka. Černý Petr tak zůstává na ruce týmu z Přerova, prozatím vedoucí posádce celkového pořadí Grand Prix.
Zatím se roztáčí kolotoč nižších finálových jízd. Palma vítězství ve finále D nakonec patří posádce Trenčína 2012. Ve finále C si spravuje chuť tým z Plzně. A už je tu finále B. Dle očekávání se hlavní souboj odehrává mezi Přerovem a Ostrožskou Novou Vsí. První se snaží napravit svou reputaci leadera, druzí by chtěli potěšit domácí diváky. A ti si také nakonec mohou zakřičet vítězný pokřik. Moderátor ohlašuje poslední jízdu sprinterské soutěže mixů. Nasedáme do lodí. Už je nám docela zima, čekání se navíc prodlužuje díky problémům se sedačkou bubeníka na lodi Předonína. Snažíme se udržet zahřáté svaly. Hlavně nedojet poslední, ať si zase vylepšíme skóre. Každý bod se může v Račicích hodit. Čáp vyrábí provizorní sedák pro předonínskou bubenici a už jsou na vodě všechny lodě.
Startér nás tvrdě žene na start. Tentokrát se nikdo nezpožďuje. Patří nám hned první dráha vedle posádky Nymburka. Start opět vychází na jedničku. Ale velká trojka Nymburk – Pražský výběr – Znojmo, nastupují a jdou do vedení. Dračeny nasazují k finiši. Ten náš je trochu utočený. Frekvence roste, ale síla ne. Ale bude to vyrovnané. Na výsledky si musíme počkat. Všichni se ženeme k výsledkové listině. Poprvé za celý den zažíváme malé zklamání. Šesté místo. Zklamání ale ihned mizí při pohledu na odstupy. Ztráta na vedoucí Nymburk je sice výrazná – skoro jedna vteřina, ale i druhé Znojmo ztrácelo na vítěze 0,3 vteřiny. Třetí místo patří Pražákům. Dvě desetiny za druhým a dvě desetiny před čtvrtou Průtrží. Pak už jsou rozestupy těsnější. Desetinu za Průtrží dojel Předonín a o desetinu později my. Na bronzovou medaili bychom museli zdolat trať o 0,35 vteřiny dříve. Ale desetina za Předonínem je fantazie. Můžeme být spokojeni. I když Průtrž dračen nám umazává náš náskok. Další plus je, že zítra budeme startovat v poslední – nejkvalitněji obsazené jízdě. To by nám mohlo pomoci uspět i v druhé, pro nás slabší části závodů. Potřebujeme totiž oba výsledky nad sto bodů. A ten dnešní znamená, že připisujeme 12 bodů!! Poslední dobrá zpráva přichází, když už jsme převlečeni do suchého oblečení. Moderní pětibojař David Svoboda získal na olympiádě v Londýně zlatou medaili. No o důvod více k oslavě. Dneska se prostě daří. Dokonce přestává foukat, vylézá sluníčko a počasí konečně připomíná léto. My už se ovšem vracíme zpět do kempu. Žaludky se hlásí o slovo.
Většina z nás se schází na zahrádce v kempu. Cpeme se, jak se na áčkové finalisty patří. Plná bříška vysílají endorfiny, které v kombinaci s únavou vedou k pocitu, že nejlépe by to bylo nasměrovat do postele a spát. Ale přece nebudeme trávit večer v pelechu. Vracíme se zpět na závodiště. Tam už se rozehrává revivalová skupina Tabák. Jak už název napovídá, jedná se o skupinu hrající songy od známé skupiny Kabát. Provedení bylo perfektní a za chvíli už většina lidí řádila před pódiem. Naše posádka se rozptýlila a její členové se družili s ostatními. Výborná zábava panovala ve skupince, kde hráli prim draci z Průtrže dračen. Jejich vtip „Co je nejlepšího na Brně? Výpadovka na Prahu!“ mě pobavil natolik, že jsem měl nutkání se o něj podělit s ostatními posádkami. Ale nakonec mi rozmluvili vylézt k mikrofonu. Dnes se mi, vzhledem k hojné účasti moravských a tří brněnských posádek, zdá, že bylo velmi rozumné nechat si jej pro sebe. Další zážitek zažila Verča, které paní v kiosku místo vody „dopřála“ k zahnání žízně půllitr slivovice. Verča žízeň nezahnala a první mohutný lok ji málem složil. Zábava byla v plném proudu. Některé dračice (a naše pochopitelně nechyběly) se odhodlaly i vylézt na provizorní pódium a vrhat se do nastavených rukou dragonů. Zkrátka ten večer jsme si užívali náš úspěch. Dokonce sám kapitán, který apeloval na náš včasný odchod do kempu, propadl kouzlu hudby a nakonec jsme my přemlouvali jeho, aby se s námi vydal na cestu zpět. Do postelí jsme uléhali unavení, ale spokojení.
Druhý den nás Ostrožská Nová Ves probudila obvyklým zakaboněným počasím. Bylo chladno, foukal vítr a nebe bylo ocelové. Pomalu a jen neradi jsme se trousili na závodiště. Dnes nás čekala druhá zkouška. A vzhledem k tomu, že dlouhé tratě jsou naší slabší stránkou, jednalo se o zkoušku nepříjemně náročnou. Úkol zněl získat i v této disciplíně více než sto bodů a splnění tohoto cíle vyžadovalo skončit na lepším než 13. místě. Pravidla pro pořadí na startu byla standardní. Bude se startovat v opačném pořadí, než jak se lodě umístily ve sprintu. A již odstartovaly posádky z dolní části žebříčku. Na trati 2 km však nerozhoduje náhoda. Zde skutečně každá posádka musí ukázat co v ní je. A to nejen po stránce fyzické, ale také psychické. Pouze posádka ochotná snášet bolest, ochotná vydat se z posledních zbytků energie, připravená sáhnout si až na dno, může na trati dvou kilometrů uspět. Některé posádky zde ale mívaly lepší bodovou žeň než na krátké trati, kde často rozhoduje i štěstí. Zejména týmům Dračí dech Hranice a Přerova vytrvalostní trati svědčily.
Ale už se blížila naše jízda. Nebe se protrhalo, jakoby se slunce chtělo přesvědčit, jestli dokážeme splnit náš cíl. Vzhledem k tomu, že jsme ve finále A skončili poslední, bylo jasné, že na trať vyrazíme v rámci poslední jízdy na první pozici a v zádech budeme mít Předonín. Pohled na vzdálenost 300 metrů, kde nás čekala první ze čtyř otáček, byla hrozivá. Vyrazili jsme na trať. První úsek ještě šel. Síly zatím neklesly na kritickou hranici a bolest neničila naše svaly. Hned na první otáčce se velmi dobře činil Humído, který naši loď kormidloval. Najeli jsme jen nezbytné metry a už před námi byla dlouhá rovina. Dostavoval se první nápor na psychiku. Před námi nikdo a tak nebylo jasné, jak si vedeme. Navíc si většina z nás uvědomovala, že těmito místy budeme muset projet ještě jednou, ale to už budeme mít v rukou půldruhého kilometru. Druhá otáčka. Kormidelník válí. Otáčka a výjezd. Mirka buší do bubnu a co jí hlasivky stačí, burcuje posádku k zintenzivnění záběrů. Loď se srovnává a míří na další rovinu. Bójky předposlední otáčky nejsou v dálce ani vidět. Už je slyšet odfukování a hekání. Sem tam někdo uvolní adrenalin, výkřikem: „Noha, noha..“ burcuje Petr Nevečeřal ke správnému odkopnutí lodi. Kyselina plní svaly, ruce už jsou těžké jako z olova. Poslední otáčka. Po ní následuje necelých 200 metrů do cíle. Každý se snaží vyškrábnout poslední zbytky sil a vůle. Loď zrychluje a žene se do cíle. Buben utichá a jen sípání, hekání a výkřiky bolesti se ozývají z lodi. Míša velí k výjezdu a přesunu ke břehu. Poslouchá jen nevalná část posádky. Pomalu se šineme ke břehu. Spokojeni můžeme být s tím, že Předonín nás nedojel a jeho odstup byl podobný jako na startu. To by mohlo signalizovat slušný výsledek. Na tabuli se brzo objevuje výtisk výsledkové listiny. Jsme desátí! Pouze 0,7 vteřiny za Předonínem. Plzeň končí na dvanáctém místě. Jen Dračeny opět ukrojily z našeho náskoku. Jsou páté. Vítězem se stává fenomén dlouhých tratí – tým Znojma o skoro 35 vteřin před naší posádkou! Ale my jsme spokojení. Desáté místo znamená 107 bodů. Úkol splněn. Nyní naše konto obnáší 1046 bodů, tím pádem stále držíme třetí místo v celkovém pořadí. Započítá se nám pět výsledků z G4 závodů – jediný výsledek, který z elitních závodů G4 škrtneme je 98 bodů z dvoukilometrové trati v Třeboni. Zbytek konta doplňuje 5 x 100 bodů za pět letošních vítězství. Sprint ze Štětí, dvakrát první místo na kilometru z Lipna a Purkarce a k tomu double z Pardubic. Lépe už to snad ani nejde vymyslet. Rychle bouráme přístřešek, nasedáme do aut a vyrážíme na předlouhou cestu domů. Teď budeme mít 3 týdny volna a pak už nás čekají poslední závody v Roudnici. A ty si budeme moct užít, protože i pokud zvítězíme, tak na našem bodovém kontu se nic nezmění…
1.9. 2012 – Když i vítězství je málo – GP Roudnice nad Labem
Konec dračí sezóny se nezadržitelně přiblížil. Poslední dějství základní části se mělo odehrát v Roudnici. Naše posádka se nacházela v situaci, kterou si neuměli představit ani ti největší fantastové. Naše bodové skóre se nemohlo změnit, i kdybychom dvakrát zvítězili. Nikdy jsem netušil že přijde chvíle, kdy i vítězství bude pro nás málo. To že se sezóna nachýlila k závěru, bylo patrné zejména na problémech se složením posádky. Mnohým našim drakům bohužel zabránily v účasti pracovní nebo studijní povinnosti. Zejména levá strana vypadala jako po morové ráně. Pavel i vážně zvažoval zrušit účast. Nejpříjemnější důvod pro svou neúčast měl kapitán Míša Košek. Dne 29.8., pouhé tři dny před závody, se dočkal prvorozeného syna Matouše a tak do naší smečky přibylo další dráče. Taková událost samozřejmě vyžaduje řádnou oslavu; ta byla plánována právě na předvečer závodu a Míša proto viděl svou účast na akci jako velmi nepravděpodobnou.
Nakonec jsme se ale rozhodli vyrazit do Roudnice s tím co máme a posádku doplnit až na místě. Důvody byly čtyři. Za prvé jsme si chtěli užít závody, kde jsme se nemuseli strachovat o výsledek. Zkrátka skutečné fun závody. Druhým důvodem byla pojistka prvního místa v divizi. Aspoň jeden závod jsme potřebovali odjet, abychom nepřišli o první pozici v divizním žebříčku. Chtěli jsme ovšem také využít příležitosti si zazávodit. Bylo totiž pravděpodobné, že se jedná o poslední závod před vypuknutím finále v Račicích. Nu a posledním důvodem bylo trochu zaškodit našim soupeřům, svým eventuelním umístěním před nimi snížit jejich bodové zisky a tím udržet před nimi co největší bodový náskok. Jednalo se zejména o Průtrž dračen a Pilsner dragons.
Poté co jsme dorazili k marině Imramovský, která měla závěrečný závod hostit, jsme byli příjemně překvapeni. V porovnání s loňským ročníkem zde bylo výrazně větší množství týmů. Celkem dorazilo 17 posádek a z toho byly 2 čistě ženské. K tradiční ozdobě všech závodů – týmu NAST přezdívaným Nastěnky – přibyl tým Podřipské dračice, tvořený obyvatelkami obce Kleneč.
My jsme na Roudnici neměli zrovna nejlepší vzpomínky. V roce 2010 jsme zde dostali poprvé dvakrát nařezáno od posádky Mnetěše. V loňském roce jsme se bohužel setkali v semifinále s posádkami Předonína a HAKY a z tohoto souboje jsme odešli s Černým Petrem v ruce my. A na zklamání nic nezměnilo ani vítězství ve finále B. Ale to vše bylo pryč. Letos jsme se díky skvělým výsledkům nemuseli nervovat a mohli si užívat závodů. I občasná klobáska a pivko v jejich průběhu byly tentokrát tolerovány. Dalším znakem uvolněnosti závodů bylo to, že ledva se náš tým sešel, již byla většina jeho členů rozebrána do jiných posádek. Část standardně přijala pozvání doplnit posádku A-Fitnessu, kterým ještě šlo o bodové zisky. Než se nadály, byly rozebrány i naše dračice, které přikrášlily posádku Nastěnek. Další byli požádáni Jéžou od Hrochů o pomoc zaplnit díry v jejich posádce a to dokonce včetně bubenice. Jejich posádka se nakonec ukázala výrazně oslabenější než ta naše, protože mnozí praváci museli přesedat na levou stranu.
Jak se ukázalo, byly zde posádky, složené čistě z kmenových závodníků, spíše výjimkou. A tak se kupříkladu již v první rozjížďce udál bratrovražedný souboj, kdy se mezi sebou utkali členové naší posádky v různých lodích (A-Fitness a Hroši z Litoměřic). Přímý postup do semifinále snadno vybojovala posádka Předonína (vyplněná členy posádky Mnetěše). Hned po dojezdu spěchali všichni Mondi draci a dračice obléci oranžové dresy a postavit se na start druhé rozjížďky. Po nezbytném doplnění naší posádky (zejména draky z A-Fitness) jsme mohli vyrazit. Na startu již čekali soupeři - policejní posádka Jinej gang a Klub třeboňských kaprů. Zejména ta druhá nám pak v trati kladla houževnatý odpor, ale nakonec dojela do cíle o 0,6 vteřiny později.
Po dojezdu do cíle někteří naši závodníci urychleně přesedali do posádky Města Štětí, které se mělo utkat s Cement Lafarge a favoritem – Průtrží dračen. Sedlčanský tým nedal nikomu šanci a v pohodovém tempíčku nadělil druhému Městu téměř půl lodi. I ve čtvrté rozjížďce na startu stanuli zástupci, respektive zástupkyně posádky Mondi v barvách NAST. A nevedly si vůbec špatně. Čistě ženská posádka nakonec porazila mixovou posádku Votroků z Litoměřic. Palmu vítězství uhájila HAKA Dragons, které kladla zuřivý odpor posádka klenečských draků a dračic. V poslední jízdě – jediné, kde nestartoval nikdo z posádky Mondi – nás zajímalo, jak si povede tým z Plzně. Ten se nakonec musel sklonit před týmem Mnetěše, který postoupil přímo mezi nejlepších osm posádek.
Přímým postupem bychom si na jiných závodech zajistili dostatek času na odpočinek. Na závodech v Roudnici tomu tak nebylo. Týmy, do nichž jsme nastoupili jako výpomoc, čekaly čtvrtfinálové souboje, z nichž pouze vítězové mohli postoupit do semifinálových jízd. Hned v první jízdě tak členové Mondi pomohli k postupu mezi nejlepších osm celků týmu A-Fitness. Z dalších jízd pak postoupily týmy Lochness Kleneč a k našemu mírnému zklamání i Pilsner Dragons.
A již tu byly semifinálové jízdy. V první se opět jako užitečná ukázala výpomoc v řadách A-Fitness. Jistě i díky ní si tato posádka vybojovala v těsném souboji s plzeňskou posádkou postup z druhého místa. První skončil tým Předonína. Nyní byla řada na nás. Všichni členové posádky se převlékli zpět do kmenové oranžové. Dokonce i kapitán Michal Košek dorazil. Krvavé oči sice prozrazovaly, že noc byla náročná, ale přesto nedokázal nechat své draky bez dozoru. Složení semifinálové jízdy prozrazovalo, že souboj o dvě postupová místa mezi elitní čtveřici bude tuhý. Na startu stanuli Draci z Mnetěše, Lochness Team Kleneč, Mondi Štětí a favorité z Průtrže dračen. Souboj o postup probíhal celých 200 metrů. Ještě v první půli jsme drželi postupovou pozici. Těžko říci, zda za to mohla uvolněná atmosféra, která se přenesla i na startéra, snížená motivace, oslabený základní kádr, ztráta sil z působení v jiných posádkách, nedostatečná koncentrace… zkrátka i nyní, stejně jako před rokem, dorazila naše loď do cíle na třetí pozici, která nás odsoudila k boji o 5.-8. místo. Vítězství nakonec skvělým finišem vybojovala posádka Mnetěše, posílená o některé kádry Předonína. Na druhém místě překvapivě skončila Průtrž dračen o 0,15 vteřiny před námi. Tento výsledek nás mrzel ze dvou důvodů. Prvním je bezesporu ten, že každé vítězství získané v souboji s týmem Průtrže dračen je, vzhledem ke kvalitě sedlčanského týmu, nesmírně cenné. Naše vítězství by navíc odsunulo tým v modrém do finále B a jejich zisk odvezený z Roudnice by nebyl tak vysoký. Výsledek nás sice zamrzel, ale nikdo se dlouho netrápil. Vždyť se blížily finálové jízdy a týmy Hrochů, A-Fitness nebo Nastěnek již čekaly na naši pomoc. Jak postupně tyto týmy odjížděly svá finále, shromažďovali jsme se v našem přístřešku. Náš plný počet naznačil, že nyní se chystá finále B. Slíbili jsme si, že hodíme za hlavu semifinálové zklamání a že se porveme o co nejlepší umístění v této jízdě. Vždyť i zde jsme mohli ještě zaškodit týmu Pilsner Dragons a tím si pojistit náš náskok do Račic. To, že B finále není žádná ostuda, dokazovala kvalita našich soupeřů. Kromě již zmíněného týmu z Plzně s námi na startu stanul tým HAKA Dragons a Lochness Team Kleneč.
Start nám vyšel perfektně. Zachytili jsme i nástup Plzně a HAKY. V zuřivém finiši do cíle ze sebe nakonec naše zdecimovaná posádka vymáčkla poslední zbytky sil a dorazila jako první. V rozmezí další půl vteřiny se nám v patách přihnala loď HAKY a Plzně. Mohli jsme být spokojeni. Aspoň částečně jsme si napravili reputaci.
Už jsme se začali převlékat do suchého oblečení, když k našemu přístřešku dorazili zástupci Průtrže dračen. Požádali nás, jestli by se u nás nenašel pravák a levák na doplnění jejich stavu. Okamžitě jsme se přihlásili já a Míša Košek. Jednak jsme byli po ruce a přiznám se, že mě velmi zajímalo, čím to je, že tato loď, která je nováčkem v soutěži dračích lodí, dosahuje tak skvělých výsledků a hned prvním rokem je zdatným soupeřem takových renomovaných posádek jako jsou Předonín, HAKA, Pilsner Dragons a dokonce i posádek Českého poháru. Zkrátka chtěl jsem si tu jízdu s nimi zkusit. V mžiku jsme seděli v lodi, která vyrážela na start. První, co mě zaskočilo, byl fakt, že již při odjezdu od mola mi sedačka doslova uklouzla pod zadkem. V lodi panovala notně uvolněná atmosféra. Přesto pádla prořezávala hladinu se zlověstným svistem a těla se pohybovala v absolutním synchronu. Po každém záběru loď doslova poskočila. Začal jsem se docela obávat jestli jsem si neukousl velké sousto a jestli budu stíhat jejich tempo. Hlavně proboha nespadnout! Michal vypadal, že jízdu snáší více v pohodě a dokonce si ji užívá. Přišel start. Rozjezdová sekvence byla úplně odlišná. Zatímco my dodržujeme původně zavedený systém pěti silových a deseti frekvenčních záběrů. Dračeny udělaly šest silových záběrů a pak už následuje závodní tempo. Dle mého názoru je jejich frekvence pádlování výrazně nižší, ale efektivita každého záběru je nesouměřitelná. Loď již po šesti záběrech nabrala rychlost. Jak nás později pozorovatelé ze břehu informovali, ještě v půlce závodu byla loď ze Sedlčan poslední. Pak ale bubenice zavelela k finiši. Loď poskočila a vyrazila vpřed jako vržený kámen. Skoky po vlnách připomínaly žabky dobře hozeného placáku. Brzy jsme předhonili loď A-Fitnessu i Mnetěše. Bylo jasné, že souboj o vítězství proběhne mezi lodí Dračen a Předonína. Tým Předonína nakonec o tři desetiny svůj náskok uhájil. V lodi bylo znát zklamání, nad kterým však brzo převládla spokojenost. I druhé místo znamenalo snížení ztráty v celkovém hodnocení na třetí tým Mondi. A paradoxně k tomu přispěli i dva členové posádky Mondi!
Nyní už se chystal závod na kilometr. Všechny zúčastněné týmy prokázaly svou odvahu a nastoupily do testu vytrvalosti. Zejména bylo nutno obdivovat ženské týmy – Podřipské dračice a NAST, vždyť i jejich členky často doplňovaly jiné mixové posádky. Nastěnky dokonce předvedly natolik kvalitní výkon, že na svůj opasek přidaly skalp další mixové posádky. Kilometrovou trať ujely rychleji než mixové posádky Votroků z Litoměřic a Yellow Submarine a pouze desetinu vteřiny dojely za Hrochy z Litoměřic. Velmi kvalitní výkon, vyčnívající nad do té (a mnohdy i poté) předvedené jízdy, ukázal tým Klubu třeboňských kaprů. Technicky skvěle zvládnutou jízdou, kdy záběry byly jako z učebnice dragonboatingu, dorazili do cíle v čase pod pět minut. Naši zástupci opět nenechali ve štychu ostatní posádky a usedli do jejich lodí i na kilometrové trati. Ale závod se již chýlil k závěru. Zbývaly poslední dvě jízdy. Zkušený čtenář již jistě ví, že vzhledem k systému používanému pro starty na vytrvalostních tratích, nám bylo určeno vyrazit na trať jako poslední, vzhledem k našemu předchozímu vítězství ve finále B.
Bohužel i nyní byl použit systém fixně stanoveného intervalu mezi loděmi. Zvolili jsme sice rozjezd blízko startovní čáry, ale tuto čáru jsme, přiznejme si, překročili o chvíli později, což nás mohlo stát cenné desetinky možná i vteřinky. Jízda byla navíc poznamenaná náročným programem, kdy většina členů posádky již měla v rukou kolem dvou kilometrů. A nyní je čekalo dalších tisíc metrů. Přesto se každý vydal ze všech sil. Vydatně nám pomohl i kormidelník, který krásně zvládl obrátky. V cíli většina z nás očekávala velmi dobrý čas. Zejména vzhledem k tomu, že jsme zkrátili vzdálenost, o kterou před námi startoval před námi startující tým HAKA Dragons. Nakonec se ukázalo, že rychleji jely všechny čtyři posádky z finále A. V naší jízdě byl rychlejší tým Pilsner Dragons a i tým z Třeboně měl rychlejší čas než naše posádka. Konečný výsledek na kilometr zněl 7. místo. Nebylo to bůhvíco, ale vzhledem k tomu, že většina z nás absolvovala dvojnásobnou zátěž než v běžných závodech, nebylo se celkem zač stydět.
Bylo dobojováno v základní části a měli jsme důvod k radosti. Navzdory tomu, že oba naši pronásledovatelé v Roudnici bodovali, držela naše posádka celkově třetí pozici. V Roudnici jsme si po dlouhé době užili závody, kde nám nešlo o náš konkrétní výsledek a kdy jsme utužili vztahy s dalšími posádkami. Zkrátka byly to opravdové fun závody. Nyní nás však čekal pravý opak. Velké finále v Račicích, kde byl důležitý výsledek každé jízdy a kde hlavní otázka zněla: „Bude náš bodový náskok stačit k udržení třetího místa a dosáhneme na historický úspěch posádky Mondi Štětí?“ Před závody v Račicích se Pavel Čermák pokusil svolat posádku ke startu na závodech s názvem Pražský dračí podzim, kde byla příležitost utkat se jednak se zahraniční konkurencí, ale také s týmy z druhé soutěže dračích lodí. Tato snaha se však bohužel nezdařila vzhledem k nezájmu většiny posádky. V závodě nakonec dominovala posádka z Hranic, které bychom při naší účasti jistě byli rovnocenným soupeřem.
21.-23.9.2012 – Velké štěstí v moři neštěstí – MČR dračích lodí Račice
Končilo léto a stejně tak i sezóna dračích lodí 2012 se definitivně chýlila k závěru. Poslední závod základní části, konaný v Roudnici, zodpověděl otázky, které posádky si nejlépe vedly v divizi Čechy a v soutěži firemních posádek. Nás těšilo, že obě odpovědi zněly: Mondi Štětí. Upřímně je však třeba přiznat, že oba tituly byly sice podepřeny výbornými výkony, ale byly hlavně za docházku. V obou kategoriích se totiž do výsledků započítávají všechny dosažené výsledky.
V té první se jedná o bodový součet výsledků dosažených na závodech konaných v Čechách. A jelikož posádka Mondi patřila a patří mezi posádky s nejvyšší účastí, obsadila první místo. Naše loď startovala osmnáctkrát z dvaceti vypsaných startů v této divizi (vynechali jsme pouze závod v Sedlčanech). Druhé místo obsadil Dragonteam Předonín se ztrátou 334 bodů, kvůli nižšímu počtu startů (o 4 starty méně). Malé drama se strhlo pouze v boji o třetí místo, kde se stejným počtem startů (12) získala bronz loď ze Sedlčan – Průtrž dračen o 7 bodů před posádkou Mnetěše. V moravské divizi byla situace podobná. Zde kralovaly především posádky z Brna. Na Moravě bylo vypsáno 19 závodů. Vítězná loď – Spinning a Fitness Brno se zúčastnila osmnáctkrát a získala o téměř 200 bodů více než posádka Brněnští draci, která se na start postavila šestnáctkrát. Bronz putoval do Přerova, který měl o jeden start a o 200 bodů více než čtvrtá posádka Draci z Pryglu.
V soutěži firemních posádek byla situace ještě jednoznačnější. Je to dáno samozřejmě kvalitou a trénovaností posádky, ale i zde vede, vzhledem k systému součtu všech výsledků, cesta k dobrému umístění zejména přes poctivou účast na závodech. Navíc je firemních posádek, vzhledem k vyššímu startovnému, jako šafránu a ne každá firma tak ochotně podporuje sportovní aktivitu svých zaměstnanců tak, jako právě Mondi Štětí. To byly hlavní důvody, proč bylo naše vítězství v této kategorii více než jednoznačné. Posuďte sami. Naše posádka vybojovala ve 22 startech v sezóně 2012 celkem 2176 bodů. Druhý tým - Město Štětí, získal 1072 bodů při účasti ve dvanácti závodech. Třetí tým – Lafarge Cement a.s., pak shromáždil 10 ohodnocení v celkové hodnotě 868 bodů.
Jak je patrno, ne vždy odráží výsledky těchto kategorií celkovou úroveň a kvalitu jednotlivých posádek. Jejím objektivním obrazem bývá celkový žebříček soutěže Grand Prix. Do něj se totiž započítává pouze 10 nejlepších bodových výsledků ze všech startů. K tomuto bodovému zisku po základní části se přičítají ještě výsledky závodů na 200, 500 metrů a dva kilometry, konané v rámci Mistrovství ČR v Račicích. Rostoucí kvalitu a sportovní úroveň naší posádky lze tedy doložit zejména umístěním v žebříčku Grand Prix. V roce 2008 jsme získali 13. místo, v dalším roce jsme se zlepšili o jedno místo, symbolicky v roce 2010 jsme poprvé pronikli do nejlepší desítky – 7.místo. V tomto roce byl právě zaveden systém základní části a velkého finále. K našemu jedinému zhoršení došlo v roce 2011, kdy se sloučily soutěže Českého poháru a Grand Prix v kategorii mix, v rámci konání tzv. Golden Four a Velkého finále. Přesto jsme devátým místem udrželi prestižní top ten. V letošním roce jsme však udělali mimořádný výkonnostní skok a před račickým finálem jsme drželi medailovou třetí pozici. Celkové první místo patřilo posádce Dragon Force Přerov, která měla náskok 9 bodů před druhým Dragon Teamem z Předonína. Tento malý rozdíl sliboval napínavou bitvu o vítěze celého ročníku. Třetí místo jsme, s odstupem 16ti bodů, drželi my. Přiznejme si, že jen největší optimisté doufali v souboj o druhé místo, který bychom svedli s Předonínem. Většina z nás spíše s obavou hleděla na naše pronásledovatele. 27 bodů ztrácela posádka Pilsner Dragons a ještě o 6 bodů více posádka Průtrž Dračen. Tyto odstupy se sice některým zdály dostatečné k bezproblémovému uhájení medailové pozice, ale zejména excelentní výkony sedlčanské posádky dávaly tušit, že to rozhodně žádná selanka nebude. Na šestém až osmém místě sváděla boj pražská posádka HAKA Dragons s brněnskými týmy - Spinning a Fitness Brno a Brněnští draci, kde činily rozdíly pouhý 1 bod. Příslib dalšího dramatu mělo pořadí posádek kolem desáté pozice, kde boj o vstup do top tenu sváděly posádky Ponorky Pardubice, Klubu třeboňských kaprů a zejména díky posledním velmi kvalitním výsledkům i A-Fitness Roudnice. Taková byla situace před oním víkendem, kdy mělo padnout rozhodnutí o vítězi celého ročníku. Tedy ve dnech 21.-23.září, kdy v pátek měl proběhnout závod na dva kilometry, v sobotu závod ve sprintu na 200 metrů a následně i jediný letošní závod na 500 metrů. Na všech těchto distancích se samozřejmě bojovalo i v kategoriích ženských a mužských posádek, nás ale primárně zajímala pouze kategorie mixů.
Jak se dalo očekávat, přistoupili všichni draci a dračice k této rozhodující bitvě odpovědně a v pátek se na tribunu, kde měl náš tým sraz, dostavila ve stanovený čas kompletní posádka.
Jediný, kdo odmítl účast na nejvýznamnějším závodu sezóny, byl Vojta Dostál. Naštěstí se nevyplnila předpověď, která slibovala zimu, déšť a vítr. Počasí spíše připomínalo babí léto a slunko chvílemi i příjemně zahřálo. Po vytrvalostním závodě čistě ženských a mužských posádek přišla na řadu kategorie mixů. Rozdělení posádek do jednotlivých jízd bylo určeno na základě dosavadního celkového pořadí v GP, přičemž rozdíl proti obvyklým závodům na 2 km byl ten, že lodě startující v Grand Prix a v Českém poháru jely v oddělených jízdách, z nichž teprve měl vzniknout celkový žebříček pořadí. Byla zahájena první jízda. V ní vynikal tým Hranic, který výrazně odjel všem svým pronásledovatelům, z nichž většina patřila mezi posádky trénující na kanále (Město Štětí, Lafarge). Po jejich dojetí Pavel Čermák oznámil sestavu. Odoláváme pokušení a stavíme sestavu výhradně z našich členů. Jedinou nutnou posilou je Péťa z Wildek, která doplňuje naši ženskou část posádky na povinných šest závodnic. Ani tak se bohužel nedostalo na všechny a někteří členové posádky museli souboj na dvoukilometrové trati sledovat, spolu s četnými rodinnými příslušníky, z tribuny. Ti šťastnější se převlékli do dresů a začali se rozcvičovat. I při protahování ztuhlého svalstva však většina sledovala druhou jízdu, v níž excelovala posádka A-Fitness, která nakonec dosáhla času 9:04 minuty! To už se náš tým odebral z tribuny k molům, kde jsme nasedali do lodí. Již při nástupu do lodí bylo patrné, že nejen těla dragonů jsou sezónou notně poznamenaná. Lodě na finále v Račicích byly, abych parafrázoval Karla Maye, děravé jako ústa staré ženy. Hned po odjetí od mola se pečlivě vysušená loď začala plnit vodou. Při rozjetí jsme tedy pauzy využívali pro vylévání vody z lodi.
A již se šest lodí řadí na startu. Jako první vyjíždí na trať posádka HAKA Dragons. V předepsaném časovém odstupu za nimi vyráží v modrých dresech mohutnými švihy pádel tým Průtrž dračen. Po patnácti vteřinách opouští seřadiště posádka z Plzně. A to už přichází naše chvíle. Rozjíždíme klasický start 5-10 a protínáme startovní linii. Stopky se rozeběhly. Přes křik bubenic a povzbuzování posádek diváky ze břehu neslyšíme startovní povely pro naše pronásledovatele – tým Předonína. Jako poslední na trať vyráží vedoucí celek průběžného pořadí – Dragon Force Přerov. To už ale ti, co odstartovali první, mají za sebou téměř 500 metrů a točí do první otáčky. Nám se zatím daří držet odstup lodi Pilsner Dragons na stejné úrovni jako na startu. První otáčku s námi projíždí Humído kontaktním způsobem, ale opět nás šetří a nenajedeme víc než je naprosto nezbytné.
Po výjezdu na chvíli dotahujeme i loď před námi. Posádka šlape jako dobře promazaný stroj. Únava však začíná plíživě útočit na tělo i mysl. Lodí už neznějí tolik výkřiky burcující k většímu nasazení. Je tu průjezd kolem bójí v oblasti startu. Máme za sebou polovinu. Otáčce opět není co vytknout, jen výjezd je méně dynamický. Snažíme se zachytit nástup plzeňských draků, ale zdá se, že jejich loď se od naší pomalu vzdaluje. Točíme do poslední otáčky a je tu poslední pětisetmetrový úsek. Lodě před námi začínají akcelerovat. I přes dračí bouři a křik bubenic nesoucí se po hladině nelze přeslechnout, že se loď Předonína blíží. Projíždíme kolem startovních bloků na dvěstě metrů. To už je agónie. Každý je uzavřený ve svém světě se svou bolestí. Každý si tou kalvárií musí projít sám. Je tu pokus o finiš, ale přichází asi pozdě. Vteřiny od okamžiku, kdy posádka Pilsner dragons projela cílem, letí jako splašené. Konečně protínáme časovou fotobuňku i my. Celá posádka se předklání, jak se každý snaží ulevit zakyseleným svalům a do hořících plic nasát co nejvíce vzduchu. V lodi zní jen přerývané chrčení.
Pomalu se přesouváme k molu. Posádky Grand Prix opouštějí lodě a dělají místa posádkám Českého poháru. Pomalu, co naše bolavá těla dovolí, se přesouváme k výsledkovým tabulím. Hovor zatím vázne. Jediné na čem se shodujeme je fakt, že to byl letošní nejnáročnější dvoukilometr.
Celkové umístění není až tak důležité jako spíš to, jak si vedly posádky pronásledovatelů. Průběžné výsledky zatím ukazují, že z posádek Grand Prix projel nejrychleji trať tým z Přerova. Druhé místo je však senzace. Pouze o šest setin horší byla posádka A-Fitness – jak se ale dovídáme, nemálo k tomu jistě přispěla skutečnost, že v posádce usedli roudničtí kanoisté. To však znamená, že na dvoukilometru zatím třetí Předonín prohloubil svou ztrátu na vedoucí tým celkového pořadí - Přerov. Další tři týmy z Grand Prix projely cílem během jedné vteřiny, v pořadí HAKA Dragons, Průtrž dračen a Pilsner Dragons. Naše ztráta na tuto skupinu je cca 3 vteřiny. Zatím by to nevypadalo nijak katastroficky. Náš náskok se ztenčuje, ale o kolik, to bude záležet na tom, kolik týmů z Českého poháru se vklíní mezi nás a dvojici námi sledovaných týmů. Nejhorší možná varianta by byla, kdyby se týmy ze Sedlčan a z Plzně dokázaly vmáčknout mezi nejlepších 12 týmů a my skončili až za 12.místem. Zde jsou totiž výrazné bodové odstupy – mezi 12. a 13. místem je pětibodový skok.
Po odjetí první skupiny posádek Českého poháru to stále nevypadá zle. Vedení v závodě na dva kilometry se ujímá tým z Kojetína, který jako první prolamuje hranici 9 minut. Dvě posádky zajíždí výrazně horší čas než my a tudíž na našem umístění nic nemění. Pouze Moravian Dragons dosahují horšího času než Průtrž dračen ale lepšího než Pilsner Dragons a tím samozřejmě i lepšího než my. Pořadí je tedy zatím – 6. Průtrž dračen, 8. Pilsner dragons, 9. Mondi Štětí. Na trať ale už vyrazili ti nejlepší z nejlepších – prvních šest posádek z průběžného pořadí Českého poháru. Mezi nimi i mistři světa klubových posádek na této trati – Draci Znojmo. I kdyby všech šest posádek zajelo lepší čas než Průtrž dračen, sedlčanský tým se udrží v magické dvanáctce. Naopak stačí (a lze to očekávat), aby 4 posádky byly lepší než my a náš tým z tohoto tuctu vypadne. O našem osudu se tak rozhoduje na trati, zatímco my bezmocně postáváme na tribuně. Výsledek nakonec bohužel potvrzuje naše očekávání. Draci Znojmo dokazují svou jasnou nadvládu mezi vytrvalci a vítězí o loď a půl před Nymburkem. Třetí dojíždí ve svých nových zeleno-hnědých dresech Pražský výběr.
Jak se ukazuje, zajely všechny týmy z této jízdy lepší čas než naše posádka. Avšak Ptáček z Kojetína zajíždí čas horší než Plzeň a tým ONV Devils dokonce čas horší než Průtrž dračen. Ta tak končí na dvoukilometrové trati na celkovém 10. místě ohodnoceném 107 body. Plzeňáci se naštěstí umístili až na 13. místě a shrábli rovných 100 bodů. Náš první račický výsledek je 15. místo a „pouhých“ 98 bodů. V čele celkového pořadí tak upevňuje svoje pozice Přerov, který zvýšil svůj náskok před druhým Předonínem na 12 bodů. Třetí místo zatím bráníme zuby nehty, ale náskok se po dnešku ztenčil. Naopak se tento závod vydařil Průtrži, která se posouvá o jeden bod před Plzeň a snižuje náš náskok na 24 bodů. Překvapivou neúčastí Draků z Pryglu a Klubu třeboňských kaprů v pátečním závodě, se vpřed posouvají místní posádky (Město Štětí, Kleneč, Lafarge Cement). Skvělým časem se dokonce do elitního top tenu dostává i posádka A-Fitness.
Podzimní večer nastává. První závod v rámci velkého finále nám napověděl rozložení sil a my hledíme vstříc zítřku, kdy nás čeká poslední bitva. Ale na chvilku odhazujeme všechny starosti. Na dnešní večer je naplánováno vyhodnocení nejlepších posádek v rámci divize Čechy, divize Morava a firemních posádek. Na konci ceremoniálu se nám na krku houpají dvě zlaté medaile.
Nepochybuji o tom, že spousta z nás by obě vyměnila za bronzovou v celkovém pořadí, ale zejména té zlaté, z firemních posádek, je třeba si vážit. Je to vlastně ocenění i pro naší firmu, která nás nemalou měrou podporuje v našem snažení a snad je to i ocenění za propagaci největší české papírny. Když proběhne obligátní focení a pózování s medailemi a poháry, v němž vynikají zejména Milan se Zdeňkem ( ti získávají navíc i stříbro za firemní posádky za Město Štětí), vyrážíme do restaurace Ráče, kde nás už očekává náš trenér Petr Čáp Procházka. Vzhledem k lezavému podzimnímu počasí je vyhřátá hospoda zaplněná do posledního místa a za chvíli už není místo ani na parketu. Dnes už můžeme jen odpočívat před zítřejším dlouhým dnem.
Je sobotní ráno. Mlha nad kanálem v Račicích se pomalu zvedá a areál se probouzí k životu. Objevují se skupinky závodníků, které s ručníky přes rameno odchází vykonat očistu před závodem. Z vody se již ozývá buben rozjíždějících se posádek. A už je tu moderátor závodu, který pomocí reproduktorů probouzí i ty nejtvrdší spáče. Pomalu se scházíme na tribuně u vlajek s logem našeho týmu. V tu chvíli přichází jako blesk z čistého nebe zpráva o oslabení našeho týmu. Včerejší oslavy a následná nezvládnutá procházka si vybírají daň na vazech naší dračice Ivety. Nečekanou a těžkou komplikaci nakonec bravurně řeší, jako obvykle, Pavel Čermák. Zajišťuje náhradu za Ivetu, pro kterou sezóna evidentně skončila, z týmu Wild of Prague. Naštěstí se jedná o jediný problém. Ostatní členové posádky přicházejí disciplinovaně na místo srazu. Pavel lehce obměňuje sestavu tak, aby prostřídal pokud možno všechny závodníky.
Nasazení do rozjížděk sprintu nám přeje. Vyhýbáme se jasným favoritům a shodujeme se, že naše rozjížďka je „jetelná“. Postup do čtvrtfinále by nemělo nic ohrozit, ale vzhledem k tomu, že z posádek Českého poháru nám budou soupeřem Ďáblové z Ostrožské Nové Vsi, se kterými máme letos pozitivní bilanci, chceme se pokusit rozjížďku vyhrát a postoupit mezi osmnáct nejlepších celků přímo do semifinále. A již jsou tu první rozjížďky. V nich žádné překvapení nepřipouští favorité z Českého poháru. Postupně si přímý postup do semifinále vybojují Draci Znojmo, Nymburk a Pražský Výběr. Odsuzují tak do čtvrtfinálových jízd (byť mnohdy velmi těsně) všechny naše pronásledovatele – HAKU, Pilsner Dragons dokonce i Průtrž dračen. O to víc by nám pomohl přímý postup do semifinále.
A již nasedáme do lodí. Voda, kterou nelze ani vylít nás už nepřekvapuje. Vyrážíme na rozjetí, které tradičně řídí kapitán Míša Košek. Ke kormidlu si tentokrát stoupá náš kormidelník Pavel Műller. Lodě už se řadí na startu. Nejblíže ke břehu je loď Palm Bitch. V dráze číslo dvě podle oranžových dresů poznáváme posádku Ponorky Pardubice. Po naší levé ruce stojí favorit celé jízdy ONV Devils. V dráze číslo čtyři se soustřeďujeme na start my. Vpravo od nás jsou benjamínci v růžových dresech – Dráčata Znojmo. Startér pečlivě rovná všechny lodě. Jelikož se jedná o pevný start, nemusíme se bát nějakých nesrovnalostí. A už je tu startovní povel. Start se příliš nedaří. V čele skupiny je jednoznačně posádka v šedivých dresech. Ale naše loď už zrychluje, posouváme se na úroveň posádky z Českého poháru. Palm Bitch a znojemská juniorka odpadají. Pouze Pardubice se pokouší držet krok. Je to hlava na hlavě. Přece jen si budujeme určitý náskok. Padesát metrů před cílem nasazuje Oenvéčko k finiši, ale my nástup zachycujeme. Průjezd je sice těsný, ale přece jen se zdá, že jsme náš náskok uhájili. Naši domněnku potvrzuje jako obvykle výsledková tabule. Náskok nakonec dělá 0,38 vteřiny. Ale už si zvykáme, že ve sprintu rozhodují desetinky ba i setinky sekund. Třetí dojíždí Pardubice s náskokem o délku lodi před Palm Bitch. Jdeme se převléknout do suchého oblečení. Teď budeme čekat. V dalších jízdách už dominují posádky Grand Prix nad posádkami ČP a oba rivalové – Předonín i Přerov postupují přímo do semifinále. Rozjíždí se kolotoč opravných a čtvrtfinálových jízd, z nichž má vykrystalizovat osmnáctka semifinalistů.
Nečekaně slabý výkon podává posádka z Třeboně. Naopak Průtrž dračen i Pilsner Dragons potvrzují svou formu vítězstvím ve svých čtvrtfinálových jízdách. Také oba Fitness týmy – z Brna i Roudnice, vítězí a jdou do semifinále. Naopak závod na 200 metrů končí překvapivě například pro pohárový Mix z Brna, Dračí dech Hranice či pardubickou Ponorku.
Ale již přichází jedna z nejdůležitějších jízd dnešního dne. Na programu jsou tři semifinálové jízdy. První dva postupují z každé jízdy do finále A, týmy na třetím a čtvrtém místě do finále B a zbytek do finále C. Náš cíl je jasný. Umístění v první čtveřici garantuje umístění mezi top 12, kde nejsou bodové odstupy tak dramatické. Nepochybujeme, že naši hlavní soupeři se do této dvanáctky dostanou a my nechceme připustit opakování včerejška a prohloubení ztráty.
V prvním semifinále vítězí velmi přesvědčivě včerejší vítěz – Draci Znojmo, o půl vteřiny před Dračí Légií MIX. Do finále B postupují lídr soutěže Grand Prix - Přerov a brněnská posádka Spinning a Fitness. Přesouváme se do cíle a tak nám uniká velmi těsný souboj Nymburka a Dračen. Oba týmy v jízdě jasně dominují a postupují mezi nejlepších šest týmů. Do finále B jde HAKA spolu s Předonínem. Ve stejné vteřině jako vítěz přijíždí do cíle Dragonteam Kojetín MIX. Větší odstup si zachovávají pouze Brněnští draci. A nyní jdeme na start my. Složení semifinále se nezdá být z nejhorších. Na vodu s námi opět vyráží Ďáblové z Ostrožské Nové Vsi. Pestrobarevné dresy posádky v druhé dráze napovídají, že si to s týmem z Plzně rozdáme, jak se říká na férovku. Šílený zeleno-hnědý design našich sousedů a vysmátá tvář prezidenta asociace jsou neklamnou identifikací Pražského výběru. Vpravo od nás je testosteronem nabitá posádka A-Fitness, kterou však není radno zde v Račicích podceňovat. Šestici pak doplňuje dvojnásobný vítěz Grand Prix – tým Ptáček Kojetín. Start. Oba týmy po naší levé i pravé ruce vyráží vpřed a my se propadáme. Tak to je špatné. Zabíráme a snažíme se dotáhnout se na obě vedoucí lodě, ale bez šance. Poté co nasazují Pražáci k finiši, mění se naše ztráta na přímo propastnou. Moc chceme a tak zkoušíme nasadit také finiš, ale je z toho takové umotané nic. Vyjma prvních dvou vedoucích lodí – Pražský výběr a A-Fitness, vjíždějí ostatní lodě do cíle v jedné linii. Zde budou opravdu rozhodovat setinky.
K tabuli se tentokrát blížíme povětšinou se svěšenými hlavami. Všichni podvědomě cítí, že to nebylo stoprocentní. Štěstí, které nám doposud přálo a většinu roku nás provázelo a to zejména v soubojích s ONV Devils, kdy jsme v klíčových jízdách mívali o nějakou tu setinku navrch, nám ukazuje záda. Jsme pátí, o 2 setiny vteřiny právě za týmem z Ostrožské Nové Vsi. Do finále A dle očekávání jdou Fitnessáci z Roudnice a favorité z Prahy. Do finále B doprovodí tým z Moravy naši soupeři z Plzně. Jediný koho jsme porazili, je Ptáček Kojetín. S nimi se tedy znovu utkáme ve finále C. U tabule se hned obracíme a vracíme se zpět do lodi. Vždyť finále C následuje ihned po našem semifinále. Tak to bude zlé. Najdeme ještě dost sil a motivace poprat se o dobré umístění? Věřím, že ano. Teď musíme uhájit každý bod. V lodi je zamlklá nálada. Dvě setiny, žádný odpočinek, finále C… Většina soupeřů dobila síly a už na nás čekají na startu. Do dráhy jedna se řadí kojetínští Ptáčkové. Dráha dvě a bílo-oranžové dresy. To jsou Brněnští draci. Vedle nich se už soustředí posádka RK Jablonec. Rychle zajíždíme do dráhy mezi favority celé jízdy Dragonteam Kojetín MIX a Draky z Mnetěše. Je odstartováno. Tentokrát je start o něco lepší, ale ani nyní nejsme první. Naopak jako kámen vystřelený z praku vyráží naši sousedé po levici. Kojetínská posádka vede, ale my už opět zvyšujeme rychlost. Loď konečně začíná poskakovat a snižovat náskok soupeřů. I Mnetěš jede velmi dobře a je to hlava na hlavě. V první řadě se drží v čele ptáček z Kojetína. Projíždíme cílem. Jediné o čem se nelze přít je vítězství MIXu z Kojetína, který odolal našemu závěrečnému náporu. Naopak nám se podařilo ve finiši předjet Mnetěš a velmi těsně kojetínskou posádku Ptáčků. Zastavujeme u výsledkové tabule. Můžeme zvednout hlavy. Ani těsná porážka, ani nedostatek odpočinku nás na lopatky nepoložily. Jsme druzí ve finále C a obsazujeme tak ve sprintu 14.místo. Určitě je to zklamání. Jsme zmlsaní z posledních Golden Four, kde jsme ani jednou nechyběli ve finále A. Pravda, o účasti v něm často rozhodovalo štěstí a náhoda, ale finále C je přece jen výrazný propad a v letošní sezóně nejhorší výsledek.
Jdeme se převléct a doplnit energii, kterou nám poslední dvě jízdy bez odpočinku vzaly. Zatím sledujeme počínání našich soupeřů. A vedou si bohužel velmi dobře. Ve finále B s přehledem vítězí Přerov s náskokem téměř půl vteřiny před plzeňskou posádkou. Předonín končí třetí a zvyšuje svou ztrátu na Přerov o další 4 body. Zdá se, že je rozhodnuto o vítězi celého ročníku. Jen zarputilý optimista by mohl očekávat, že by Předonín dokázal v závodě na 500 metrů stáhnout 16ti bodový náskok. Plzeň svým celkovým 8. místem snižuje ztrátu na naši posádku na 15 bodů. To snad na pětistovce uhájíme. Nyní hlavně napjatě sledujeme, jak si povede momentálně čtvrtá Průtrž dračen ve finálové jízdě. Překvapení z jejich strany se však nekoná. Prvenství a svoji sprinterskou dominanci potvrzuje Nymburk, před kterým se musí sklonit i Draci ze Znojma. Bronz nakonec velmi těsně uhájí Pražský výběr před překvapením letošního velkého finále – týmem A-Fitness, který poráží i Průtrž dračen. Šesté místo nakonec putuje do Trenčína.
A jak sprinterská část zamíchala pořadím Grand Prix? Přerov učinil další krok k celkovému vítězství. Náskok 16 bodů se pro tak zkušený tým zdál dostatečný. Předonín se již smiřoval s druhým místem. Naopak o třetí pozici se rozhořela bitva mezi námi a Dračenami. Náskok 15ti bodů před Plzní ale také není nepřekonatelný. HAKA si naopak mohla být svým šestým místem jistá. V bitvě o Brno, jak se dal přejmenovat boj o sedmou pozici, zatím vedl vítěz moravské divize – Spinning a Fitness před Brněnskými draky. Ty naopak začínal atakovat černý kůň celého finále – posádka A-Fitness, která nahradila na devátém místě Draky z Mnetěše.
Po právě skončeném závodu na 200 metrů v našem táboře příliš radostná nálada nepanuje. Na první pohled pohodový náskok 33 bodů taje jako sníh pod jarním sluncem. I díky 2 setinám vteřiny snižují Dračeny rozdíl na 10 bodů. Ještě jeden takový lapsus a předáváme bronzové medaile do Sedlčan. Před námi je poslední závod sezóny. Poprvé letos budeme bojovat na trati 500 metrů. Tréninky před račickým finále byly sice zaměřeny na vypilování taktiky a rozložení sil, ale forma Průtrže dračen bere dech. Když je potkáváme, potutelně se usmívají a říkají „vše máte ve svých rukách“. Ta pravda je až krystalicky dvojsmyslná.
Systém závodu, který v podstatě navazuje na ukončená sprinterská finále, je následující. Všechny lodě ze soutěže Grand Prix a Českého poháru se utkají v 6 rozjížďkách. Do osmnáctičlenného semifinále postoupí šest vítězů, doprovázených dalšími 12 posádkami s nejlepšími časy. Být čtvrtý nemusí nutně znamenat konec, stejně jako druhé místo nezaručuje postup. Našemu vystoupení jako vždy předcházela diskuze nad sestavou. Vzhledem k závažnosti situace bylo rozhodnuto, že v prvních jízdách nastoupí Fučík starší. Bohužel byl handicapován silnou bolestí zad, ale zatnul se a souhlasil, že nám pomůže. Díky mu za to.
V první rozjížďce si přímý postup vybojoval a náladu po nepovedené dvoustovce si spravil, pohárový MIX Kojetín. Druhý Přerov nastavil laťku časem 2:06,22, který se zdál, vzhledem ke kvalitám přerovské posádky, být jistotou zajišťující postup. To už ale moderátor vyvolával posádky ke druhé rozjížďce. A upřímně, nešlo se nepousmát. Systém totiž svedl do jedné jízdy nás, Pilsner Dragons i Průtrž dračen. Pětici doplňovala firemní posádka Lafarge Cement a Ponorka Pardubice. Nepovedené vystoupení na dvoustovce bylo za námi a před námi přímý souboj s našimi pronásledovateli. Nálada v lodi byla soustředěná a odhodlaná. Dosavadní umístění na dvoukilometrové trati i ve sprintu nám dávala slušnou šanci opět postoupit do semifinále. Zde už pak bude záležet na odhodlání, síle, vytrvalosti a trochu i na štěstí… Už při odjezdu na start si každý uvědomoval, jaká ohromná a hlavně zrádná vzdálenost před námi leží. Až za pár minut pojedeme v opačném směru, rozhodně to nebude takové pohodové tempíčko. Konečně jsme dorazili na start. My nejblíže ke břehu, vedle nás Dračeny, Plzeň, Pardubice a Lafarge. Poslední srovnání lodí. Nad hladinou se rozhostilo ticho. Zazněl startovní povel a výstřel. Vyrazili jsme spolu s ostatními. První polovina závodu na 500 metru vždy bývá spíše taktická bitva a rozhoduje až finiš. Ale zde se jelo proti chronometru a ne na pořadí. Všechny lodě se tedy snažily vyvinout maximální možnou rychlost. Když jsme míjeli startovní bloky dvoustovky, byl patrný náskok plzeňské a zejména sedlčanské lodi. My, se ztrátou zhruba třetiny lodi, bojovali s Pardubicemi. Jediný, kdo pronikavě ztrácel, byl Lafarge. Po průjezdu kolem startovních bloků se začalo tempo zvyšovat. Nyní už nebylo na co se šetřit. Teď nebo nikdy. Míša zavelel k finiši. Akcelerovali ovšem i naši soupeři. Ztrátu jsme sice o něco stáhli, ale pořadí bylo jasné. Dračeny – Plzeň – my – Pardubice a poslední Cement Lafarge. To ovšem nic neznamenalo. Vítězství v této jízdě a přímý postup očekával málokdo. Otázka spíše zněla, jaký byl náš výsledný čas.
Pohled na výsledkovou tabuli nás naplnil uspokojením. Výsledný čas 2:06:10 znamenal po dvou jízdách 2. místo v průběžném pořadí posádek postupujících na čas. Navíc to byl čas lepší, než dosáhl vedoucí tým Grand Prix – Dragon Force Přerov. Už ale nastupovala třetí jízda. V ní se rozhořela bitva mezi Předonínem a A-Fitnessem. Předonín, který možná ucítil šanci v případě, že by Přerov nepostoupil do semifinále, přece jen zvrátit celkové vítězství na svou stranu, nedal nikomu šanci a postup do semifinále si pojistil vítězstvím v rozjížďce. Pravděpodobně i tento souboj přispěl k tomu, že to byla velmi rychlá jízda a tři posádky dosáhly lepších časů než my. Byli jsme v polovině programu rozjížděk a v žebříčku postupujících na čas pátí. S nadějí jsme sledovali další rozjížďku. Zde byly favority Pražáci. Nicméně i ONV Devils a Draci Mnetěš nás mohli ohrozit. Pražský výběr svedl taktickou bitvu, na níž nakonec oba jmenované týmy prodělaly. Výběr postoupil přímo, ale všechny ostatní účastníci čtvrté rozjížďky měli horší čas než my. Stále jsme drželi pátou pozici. Pohled do startovní listiny páté rozjížďky napovídal, že dva až tři týmy budou pravděpodobně lepší než my. Naopak jsme nečekali , že by nás mohl ohrozit Kojetín Oldies a Votroci z Litoměřic. Nejlepším dosavadním časem zvítězili dle očekávání Draci Znojmo. Jak Spinning a Fitness Brno, tak i RK Jablonec měli rychlejší časy a my se posunuli na 7. místo. Přichází poslední rozjížďka. Je pětičlenná. I kdyby všechny týmy zajely rychlejší čas, což se u týmu Klenče a zejména Palm Bitch zdá méně pravděpodobné, naše parta se ve dvanáctce postupujících na čas udrží. I v závodě na 500 metrů se však rodí pár překvapení. Mezi ně, kromě relativně těsného postupu Přerova, patří bezpochyby vyřazení týmů jako jsou Draci Mnetěš, Klub třeboňských kaprů nebo dokonce ONV Devils! My se naopak můžeme začít připravovat na semifinále, protože nastupujeme hned do toho prvního.
Když se dívám do rozpisu naší semifinálové jízdy, přeběhne mi mráz po zádech. Jako kdybych se vrátil o pár hodin zpět. Sestava našich soupeřů je totiž víceméně stejná jako v oné nešťastné semifinálové jízdě závodu na 200 metrů. Nechybí favorit – Pražský výběr a opět nám po boku stane překvapení těchto závodů A-Fitness Roudnice. I nyní se tváří v tvář utkáme s týmem Pilsner Dragons. Jen ONV Devils supluje jiná pohárová posádka – Dragonteam Kojetín MIX a místo Ptáčků z Kojetína nám bude soupeřem Ponorka z Pardubic. No nic, to je ideální příležitost pro odvetu. Fučík zatíná zuby a usedá s námi do lodi. Zajíždíme na start našeho předposledního račického vystoupení. Stojíme na startu – opět dráha číslo dvě. Startér rovná lodě a vzápětí nás vypouští na trať. Teď už to taktická bitva je. Nejde o čas, ale o to, kdo si nejlépe rozvrhne síly. Začátek se jede zostra, ale rozhodně ne na krev. Po průjezdu mezi startovními bloky dvoustovky již některé lodě nasazují k trháku. Zatím se snaží odskočit Ponorka. Postupně se přidávají další. My mezi nimi. Ještě 60 metrů. Zdá se, že všechny lodě ženeme před sebou. Probůh jen ať se neopakuje dvoustovka! Přitláčíme na pilu. Každý z nás ždíme z těla poslední zbytky energie. Naopak našim soupeřům, zejména Plzni a Ponorce, zdá se síly docházejí. Dvacet metrů před cílem se dotahujeme zpátky na čelo zbytku startovního pole. Ale spolu s námi se tam tlačí i A-Fitness. Jediný, kdo si může dovolit pár metrů před cílem vysadit, je Pražský výběr. Jejich náskok je neoddiskutovatelný. Zbytek svádí tvrdou bitvu o rozmístění do finálových jízd. Po průjezdu cílem nikdo nemůže popadnout dech. Tak tohle bylo na krev. K molu dojíždíme víceméně setrvačností . Vystupujeme a plni očekávání se šineme k výsledkové tabuli.
Výsledky na sebe tentokrát nechávají čekat. A věru to není radostný pohled. Pokud nám štěstí v semifinále sprintu ukázalo záda, tak teď nás s rozběhem nakoplo. Končíme před branami finále A, o pouhou jednu setinu vteřiny za MIXem z Kojetína. Pro představu, setina vteřiny je něco kolem 4 centimetrů. Jedno silnější kopnutí do lodi, o pár čísel delší záběr, o malinko větší síla v jednom záběru…tohle je kruté. Postup do finále A by pro nás samozřejmě neznamenal jen rozloučení s ročníkem 2012 ve velkém stylu, odpovídající celému průběhu sezóny. Ale hlavně by znamenal jistotu. Ani naše prohra v něm a vítězství Dračen, by již nemohlo ohrozit naše třetí místo. Takhle se tahle nervy drásající zápletka dále zašmodrchává. Skleslí, smutní a zklamaní, se beze slova trousíme na tribunu sledovat další dějství. K němu již nastupují posádky v druhé semifinálové jízdě. Můžeme jen bezmocně sledovat jak si Průtrž dračen jede pro vítězství a spolu s Draky Znojmo postupuje do finále A. Na cestu na start se nyní vydává Předonín. Čeká ho přímý souboj s rivaly z Přerova, který si nakonec postupem do semifinále výrazně zvýšil šance na udržení celkového prvního místa. Jen absolutní selhání moravské posádky a medailové umístění té předonínské, by mohlo znamenat změnu na čele žebříčku. Boj je skutečně krutý. Přerov dokazuje, že je vedoucím celkem právem. Poráží nejen Předonín, ale i borce z Nymburka a dělá tak poslední rozhodující krok ke zlatým medailím. Předonín se snaží probojovat se do finále A. Štěstí jim však dává políček ještě větší než nám. Postup mezi nejlepší šestici prohrávají o osm tisícin vteřin. Nejnižší historický rozdíl jaký kdo pamatuje. Opět se ukazuje, že domácí prostředí nám zkrátka nepřeje. Jedinou výjimkou jsou A-Fitness.
Pavel Čermák se okamžitě zahrabává do tabulek s bodováním.
Definitivně odpadá riziko, že by se před nás dostal tým z Plzně, který pojede ve finále C. Naší jedinou starostí je tak posádka ze Sedlčan. Vzhledem k tomu, že při rovnosti bodů rozhoduje umístění v posledním závodě, které budou mít Dračeny bezpochyby lepší, můžeme si dovolit ztratit už pouze 9 bodů. Existuje samozřejmě spousta kombinací, ale počítáme ty nejpravděpodobnější.
Kritický scénář, kdy my skončíme ve velmi silně obsazeném B finále poslední, znamená zisk 105 bodů. V tom případě Dračeny mohou skončit nejlépe čtvrté. Lepší umístění znamená, že si večer místo nás převezmou bronzové medaile. Naopak, v případě jejich vítězství, nám nepomůže ani svěcená voda. Ještě vedeme diskuze ohledně sestavy. Fučík již bohužel není schopen nastoupit na finálovou jízdu. Kapitán prosazuje ještě pár změn v sestavě a jde se. Vydáváme se k molu. Odtud sledujeme, jak se proti nám ženou lodě z finále C. Celou skupinu nakonec vítězně přivádí mezi bójky posádka loňských vítězů – Ptáček Kojetín MIX.
Nasedáme k naší poslední jízdě. Kolikrát jsme už takhle odráželi od mola v rámci tréninku. Jezdili jsme za mrazu, za deště, v letním vedru. Hodiny a hodiny strávené na hladině kanálu v Račicích. Kde jinde bychom se měli blýsknout, kdy a kde budeme mít lepší příležitost zúročit veškerou snahu? Navzdory prolitému potu a protrpěné bolesti, je toto místo pro nás zakleté. A možná právě proto. Rychle zaháním chmurné myšlenky. Míša naposledy odříkává předstartovní mantru. Snažíme se zmobilizovat a pomocí co nejlepšího výsledku snížit pravděpodobnost, že přijdeme o výsledek celoroční dřiny. Jsme na startu. Poslední závod. Vyrážíme. Jako obvykle, tempo je sice rychlé, ale každý ví, že teprve závěr rozhodne. Až k ceduli 1750 označující polovinu závodu se pohybujeme na špici. Tvrdě na nás doráží HAKA a spolu s ní i ostatní lodě z pravého křídla. Poslední zbytky sil nás opouštějí. Chceme, tak strašně chceme. Opět zkoušíme nasadit na finiš. Na rozdíl od semifinále jenom bezmocně mlátíme pádly. V posledních deseti metrech prohráváme i těsný vyrovnaný souboj se Spinningem Brno. Zbytek startovního pole dojíždí do cíle se značným náskokem. A-Fitness opět prokazuje, že v Račicích má formu jako hrom. O dvě setiny poráží Předonín. Vítězí ve finále B a díky tomu poskakuje o další příčku. Tým, který odjel pouze deset povinných závodů a do Račic nastupoval na 11. místě, končí celý ročník na místě osmém!
My se naopak zase zklamaně suneme na tribunu. Poslední závod sezóny jsme si věru představovali jinak. Skončit poslední je určitě zklamání. A nic na tom nemění fakt, že šlo o finále B a že našimi soupeři byly skutečně kvalitní posádky, jako bezesporu jsou HAKA Dragons, Předonín či RK Jablonec. Před dvěma roky ještě nikdo nevěřil, že budeme svádět vyrovnané a někdy i vítězné souboje s těmito legendami dragonboatingu. Jistě, jindy by se toto umístění dalo označit za úspěch. Ale v situaci, kdy šlo o celkové třetí místo a navíc zde v domácích Račicích, to bolí. Na tribuně vládne ticho. Pomalu se převlékáme. Teď už není náš osud v našich rukách.
O našem osudu rozhodne šestice, která se právě přesouvá ke startu. A nejvíce dvacítka oblečená v modrých dresech. Je to nervy drásající thriller. Všichni obracíme pozornost ke kótě 1500 metrů, kde už jsou seřazeny lodě k poslední jízdě soutěže Grand Prix 2012. V ní se už rozhodne pouze o držitelích bronzové medaile. Napětí je cítit v každém z nás. Lodě vyrazily. Hledáme naše ostře sledované soupeře. Jsou v dráze číslo čtyři. Posádky Českého poháru, na které spoléháme nejvíc, nás sice nechávají v napětí, ale jakmile projedou kolem startovních bloků na dvě stě metrech, nasazují k finiši. Dračeny nástup naštěstí nezachytávají. Bojují s Přerovem. Přerov, pravděpodobně si jistý svým celkovým vítězstvím, nemá potřebnou motivaci a navzdory naší masivní podpoře přenechává posádce ze Sedlčan páté místo. Palmu vítězství nakonec získávají Draci Znojmo, kteří jediní dokázali celou trať zajet pod dvě minuty. Další medaile si rozděluje obvyklá dvojice Nymburk-Pražský výběr.
Je dobojováno. Napětí střídá úleva a radost. Balvan, který nám padá ze srdcí, musí být slyšet až ve Štětí. Vždyť z náskoku 33 bodů, který by byl pro jiné posádky neotřesitelný, nám po dvou dnech a třech závodech zbyly 2 body! Celá ta sladká chvíle má přece jen hořkou pachuť – že ten boj za nás musel vybojovat někdo jiný. Ale jak se okamžitě shodujeme, na to se historie neptá a bronz prostě patří nám – Mondi Štětí! Pavel Čermák nás obchází a každému gratuluje. I jemu se ve tváři zračí úleva. Na chvíli se rozprchneme. Potřebujeme odnést mokré věci a nakrmit už notně kručící žaludky. Většina z nás tak přichází o vložený závod kanoistů. Postupně se scházíme před pódiem, na němž řádí dívčí rocková kapela K2. Dav houstne. Blíží se okamžiky, kvůli nimž se všichni plahočí po vodních plochách a tocích celé republiky. Blíží se vyhlášení kategorií mixů, včetně vyhlášení pořadí Grand Prix v právě ukončené sezóně 2012. Napřed se samozřejmě vyhlašuje Český pohár. Zde si nejlépe vedli Draci Znojmo. Tato posádka navíc zvítězila i na klubovém mistrovství světa a její podstatná část také tvoří základ reprezentací České republiky. Prezident asociace Klimbera tak udílí jejich trenéru Petru Štěrbovi cenu Trenér roku. Nyní už přichází okamžik O. Vyhlášení kategorie Grand Prix. Postupně jsou předávány diplomy všem posádkám, které bojovaly zde v Račicích. Jakmile vyhlásí třetí místo, vyrážíme k pódiu pro medaile. Vzpomínám na všechny klíčové momenty sezóny. Vzpomínám na psí počasí na soustředění, kde nás rozehříval jen humor Julči, velikonoční kalvárie na Tour de Labe, první senzační vítězství nad Předonínem ve Štětí, na dva perníkové diplomy za zlatý double v Pardubicích, na křivdu a následné vítězství v Purkarci, na bezstarostné fun závody v Roudnici i na dnešní horror, kdy jsme se museli o ten bronz klepat jako ratlíci. Už stojím před kanoistickým guru Pepou Doktorem, který nám věší ty vytoužené placky na krk.
Zlatou tečkou je i vyhlášení Manažera roku, kterým je po právu náš kouč Pavel Čermák. Celý ten krásný okamžik, který si každý z nás užívá, je totiž hlavně jeho dílem. To on převzal vedení posádky dračích lodí s profesionalitou, která je mu vlastní. Začal stavět základ posádky z lidí, kteří byli ochotni propadnout dragonboatingu. On řeší omluvy z tréninků, s klidem jemu vlastním trpí při výpadcích lidí ze závodů a shání pomoc od ostatních posádek, kdy zejména ty ženské nemohou jeho šarmu odolat a vždy nám podají pomocnou ruku. On se stará abychom měli kde spát, abychom v zimě nemrzli, abychom v letních měsících netrpěli žízní. On organizuje dopravu a odstraňuje všechny překážky, které by nám mohly zkomplikovat naše sportovní vystoupení. V zimní přípravě dohlíží na naše výkony a často se v posilovně i aktivně zapojuje. On řeší spory a tlumí vášně, které se občas derou na povrch. Jemu přibývají na čele vrásky, vrásky, kterými platí za naši bronzovou radost. Díky Pavle.
Přicházejí první gratulanti. A není to nikdo jiný, než kluci z Průtrže dračen. Blahopřejí, ale je vidět, že mají švandu z toho, jak nám zatopili. Nikdo z nás však nepochybuje, že právě jejich tým bude příští ročník patřit mezi černé koně sezóny. Je to jedna z mála posádek, která se může směle pustit do souboje i s velikány Českého poháru. Počkáme na vyhlášení stříbrného Předonína a zlatého Přerova a pro změnu my gratulujeme těm lepším. A pak už vyrážíme k Čápovi do hospody. Postupně se rozehříváme a vrháme se na parket. Bronzové opojení dokonce způsobuje, že i Iveta odhazuje berle. Večer si užíváme. Dračí manažer roku jde také z kola do kola. U baru, kde se vzhledem k metanolové prohibici nalévá pouze zelená, narážím na kluky z Dračen a ještě jednou rozebíráme ten dnešek. Přicházejí s nabídkou, jestli si s nimi zítra nechci zajet závod na 200 a 500 metrů v mužské kategorii. Za to že nám „nechali“ ten bronz, jsem ochoten jim slíbit cokoliv. Jasně, zítra ráno tam budu. Vracím se k partičce, která se rozrůstá o Veroničinu kamarádku Věrku, ke stolu usedá i Carlos z Palm Bitch, který ale bohužel ihned usíná....
V ranních hodinách odcházíme s Petrem Nevečeřalem na kutě. Chrupneme si dvě hodiny a už vstáváme. Kemp v Račicích se probouzí do nedělního rána. Bohužel si vzpomínám na daný slib. Beru si na sebe poslední suché triko a kraťasy a vydávám se spolu s Mirkou a Petrem k brlohu Dračen. Vzduch je v sedlčanské jeskyni tak hustý, že by se dal krájet. Ze spacáků vylézají oživlé mrtvoly. Pomalu se suneme na start. Kvitují s povděkem, že jim pomůžu. Dostává se mi dokonce cti, že usednu na lavici vedle čerstvého olympijského medailisty z Londýna Lukáše Trefila. Petr Nevečeřal mě doprovází k molu. Osudná chyba. Posádka se dává jen ztěžka dohromady a tak než se Petr naděje, už sedí v lodi v civilních hadrech s plastovým pádlem v ruce. V tu chvíli zvyšujeme věkový průměr o polovinu. Váhový průměr už jsem zvedl já sám. Loď vyráží na první dvoustovkovou rozjížďku. S Petrem žasneme. Z naší lodi jsme zvyklí na dril a kázeň. Cestu na start obvykle věnujeme rozjetí a rozehřátí. Před startem může mluvit jen kapitán. Ale tady evidentně vládne spíše uvolněná nálada květinových dětí. Jeden ze závodníků usedá čelem k ostatním, zády ve směru jízdy. Hláška stíhá hlášku. Zápach z požitého alkoholu předešlého dne se line lodí.
Za skupinového zpěvu „Skákal pes přes oves…“ míjíme ostatní posádky. V odpověď na pozdravy Nastěnek, které evidentně mají slabost pro modré dresy, se z lodi ozývá mohutný řev. Když projíždíme kolem Nymburka, padají hlášky jako „…na stovce je šlajsna a tu musíte přenést…“ nebo „…taky jedete do Boršova?“. Pádluje ten, kdo má momentálně chuť. Občas se tak závodníci v druhé polovině lodi mění na háčky. Je svým způsobem zázrak, že loď dopravíme ke startu. Zde však šprýmy utichají. Noříme pádla do vody a čekáme na výstřel. Pak opět zažíváme tu nesnesitelnou lehkost pádlování. Loď po hladině nejede, ale letí. Tempo je strojové, ale frekvenci stíháme i s Petrem. Začínám se na každou jízdu těšit a poslední den sezóny si vysloveně užívám. V konkurenci pohárových posádek nakonec vybojujeme ve sprintu 6. a na 500 metrů 7. místo. Je dobojováno a poslední auta odjíždí. Račice opět na půl roku uléhají k zimnímu spánku, než se nad hladinou zase ozve dračí buben...
Pár slov závěrem…
Sezóna 2012 je u konce. Její hodnocení je celkem snadné. Byla to sezóna, o jaké jsme všichni doposud snili. Poprvé jsme dosáhli vítězství v závodu Grand Prix. Poprvé jsme získali i double – vítězství ve sprintu a na vytrvalostní trati v rámci jedněch závodů. Porazili jsme poprvé elitní týmy jako Předonín nebo HAKA Dragons v přímém souboji. Poprvé jsme se (a to hned dvakrát) dokázali probojovat do finále A v rámci závodu Grand Four, kde jsme stáli po boku těch nejlepších posádek které se v České republice dragonboatingu věnují.
Na Dodračné v roce 2009 navrhl bývalý člen posádky Michal Mitreski při navrhování cílů pro příští sezónu pod vlivem euforie umístění do 5.místa. Tenkrát jsme ho přerušili, že budeme rádi, když se vmáčkneme do desítky. Trvalo tři roky, než jsme jeho smělý cíl uskutečnili. A nejsme pátí, jsme třetí! Potvrdili jsme jasnou dominanci mezi firemními posádkami.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že jsme třetí místo získali i díky tomu, že jsme velmi dobře bodovali v některých závodech (Pardubice a Purkarec), kde chyběli hlavní soupeři (Průtrž dračen, Pilsner dragons nebo Předonín). Ve velkých závodech Velké čtyřky nám naopak mnohdy pomohlo ono pověstné štěstíčko. Ale podmínky jsou pro všechny posádky stejné, tudíž je jasné, že posádka skutečně prodělala výkonnostní skok a že úspěch není založen jen na štěstí, nebo jen na výsledku jednoho závodu. Hodnocení toho, co za oním úspěchem stojí, nechám na odbornících. Dle mého je to dáno stabilizací členské základny, výrazně kvalitnější zimní přípravou i náročností soustředění. Navíc měla posádka chuť, ba hlad po úspěchu. Měla i odhodlání přinést oběti a zároveň vystupovat jako jednotný organický celek, kdy jeden pomáhá druhému. Ale tím základem, na kterém tento úspěch vyrostl, je bezpochyby zázemí, které nám zajišťuje Dračí manažer roku 2012 Pavel Čermák a samozřejmě i kvalitní trénink řízený zkušeným dragonem Petrem Čápem Procházkou. Díky nim může většina členů posádky prohlásit, že si v roce 2012 splnila velký sen a dosáhla největšího sportovního úspěchu ve svém životě.
Nyní nás čeká už jen Dodračná, kde je třeba oslavit úspěch, ale i zamyslet se nad tím, kudy se naše posádka vydá dál… Tím končí vyprávění o dalším roce života jedné party šílenců, kteří propadli životu v mokrých hadrech a s pádlem v ruce.
Epilog
Jako epilog celé Kroniky ročníku 2012 jsem se rozhodl zařadit dopis pana Vlacha staršího, jehož syn je členem posádky Mondi Štětí. Pan Vlach naši posádku často doprovází na závody, pořizuje nádherné fotky, píše články do novin a je jedním z nejvěrnějších fanoušků. Jeho slova jsou tím, co v pár slovech vystihuje vše…
Dobrý den draci - papíráci!
Věřím, že 19. října máte všichni důvod k pěkným oslavám. Odvedli jste velký kus práce, vždyť papíroví draci Mondi Štětí budí oprávněný respekt u soupeřů v celé republice. Rád jsem dělal dokumentaristu týmu, který má tak skvělého šéfa.
Nikdo z pohádkové konkurence nemá pečlivějšího a starostlivějšího dračího krále jako Mondi. Važte si toho dráčata a připijte mu na zdraví. Kdybych byl mladší, udržel pádlo a směr, hned bych posílil vaše řady.
Smekám před děvčaty, tleskám všem. Je to krásný kolektivní sport, který stmeluje kolektivy. Užívejte si každou dračí chvilku, než vám Kalousek zdaní bubeníka a nařídí přeměřit dračí ocasy.
Omlouvám se, ale 19.10. mám důležitou akci v místním Domově důchodců. Budu fotit nejkrásnějšího dědečka, třeba si mě někdo všimne.
Příští rok budu opět připraven!
Miroslav Vlach - Ústecký deník